Lupes

Na tomto díle je sympatické, že kdo se chová jako hajzl, hajzlem také nakonec je. A nutno přiznat, že televizní adaptace vytvořila oproti knižní předloze vraha přímo ďábelského, s mnohem větší porcí cynismu a také s mnohem větší porcí obětí. Adaptace je zkrátka zábavnější a v každém případě ji budete hodně prožívat, neb vztahové záležitosti jsou v souladu s předlohou vypracovány vskutku románově. Mně osobně je sice Suchetovo pomrkávání na Lynn z duše protivné, ale co nadělám. Ba nezlobím se tentokrát ani nad věcmi, které Agatha napsala jinak. V knize není zmíněn žádný incest, katolická víra tam nefiguruje (natož jako "slabost") a Lynn se v ní neemancipovaně vrací ke svému původnímu snoubenci. Tyto a jiné scenáristické zásahy ale překvapivě neubraly na napětí a přitažlivosti televizní adaptace. Ba, je to možná i o trochu větší jízda.

Absolutně skvělý komentář má k filmu Maq a skoro netřeba nic dodávat. Přesto si dovolím doplnit pár postřehy. Výstavbou příběhu kolem nesmrtelného malého hrdiny připomíná Forresta, který je rovněž obklopen osobnostmi dějin. Malý velký muž ale bohužel dějiny pouze nedokumentuje, on je i vykládá. Dílo stojí na kontrastech, nahlíží stejné věci z pohledu obou etnik, ale rozhodně tak nečiní nestranně. Sexualita v područí falešné křesťanské morálky vede pastorovu ženu do bordelu, aby se v indiánském podání zaskvěla ve své hippie přirozenosti, kdy se holky s úsměvem podělí o jednoho kluka a venku si srdečně poklábosí s transsexuálem (či transvestitou). Boj je v pojetí bělochů nemilosrdné zabíjení žen a dětí, aby v pojetí indiánů šlo o čest a slávu a cílem bylo "praštit nepřítele holí". Kontrast mezi Jackem a jeho sestrou, kdy jeden je vychován indiány a druhá bělochy, je také evidentní. Bílá výchova dělá z ženy mužatku posedlou zbraněmi, téže cesty pak Jack není schopen a navzdory vší snaze bílé sestry zůstává mírumilovným nekňubou. Takto by se dalo pokračovat. Je jisté, že současný stav výkladu dějin je dán právě podobným zobrazením "historie", proto se mi nechce na tomto díle nic oceňovat. Ale upřímně, z filmového hlediska na to koukat lze, neb navzdory jisté nudě neustále čekáte na smrt toho "ďábelského" Castra.

Vtipný (jak podstatné pro komedii, že?) normalizační počin, který navzdory šedivým reáliím umožňuje herecký koncert všem zúčastněným. "Muzikálové" pojetí, texty písní a především Hrzán-Janžurová, to vše je tak moc skvělé! A tak moc to dnes chybí.

První polovina soustředěná na adaptaci, mutaci a šíření viru je docela dobrá, rozdělení rodin srdcervoucí a umírání realistické. Pak ovšem nastoupí těžko uvěřitelné vojenská spiknutí. A závěrečné letadlo s ničivou bombou na palubě je až příliš hlasitým výkřikem absurdity. Navzdory tomu lze ale film dokoukat, ba nepostrádá jisté napětí až do závěrečných titulků.

Těžko říci, jaký byl záměr. Kočko-pes se špatně hodnotí. Začnu u kamery: Tuším, že záměrem bylo ostré slunce a vzduch tetelící se vedrem parného léta; výsledkem je přeexponovaná scéna bez kontrastu a unavené oči divákovy. Zvuk je na strašlivé úrovni, postavy jsou ve svých replikách už tak úsporné, ale pokud jim ani těch pár slov není rozumět, je to tragédie. Scénář: Autoři spolu nemluvili? Jeden snažící se vystihnout porevoluční atmosféru a policejní práci v době, která postrádá vůči policii jakýkoliv respekt. A druhý, který se shlédl v akčních béčkových filmech a fascinují jej bývalí zabijáci tajných služeb. Kaiser (asi jako jediný) hraje výborně, ale není úplně jasné, co má vlastně hrát. Suveréna? Zabijáka? Citlivého strýčka? Zlomeného člověka v zajetí strachu? Na(ne)štěstí je jeho postava rychle ze hry, a pak už je to tak trapné, až je to úsměvné. Komplot mezi církví a STB (!) a bývalí estébáci střílející za dne babky na nádraží, hlavní hrdina se způsoby a fyzičkou 007, kterému každý hned všechno vyklopí a pokud ne, stačí rána pěstí. Tahle konspirační demagogie tak nakonec není ani věrohodnou sondou do minulosti ani napínavým akčňákem s jednoduchým příběhem a rozdělením rolí. Je to odpad, a to po všech stránkách.

Skvělé exteriéry, výprava, lokace, stopáž, herecké výkony i obsazení. Jenže je tam až příliš věcí navíc. Vosk, jeptiška, lebka či newyorská burza. V rámci matení stop pochopitelné, v rámci příběhu či modu operandi poněkud zbytečné. Co však shazuje tento jinak skvěle natočený příběh nejvíc, je motiv vraždy a melodramatický závěr. To je tak sladkobolně pitomé, až to bolí. Inu, opět tu máme autorčinu zálibu v odložených či jinak týraných dětech, jenomže tentokrát se s tím přehání až moc. OSPOD by si smlsnul.

Ale ne, tohle je už fakt moc překombinované. Opět je ve hře několik faktorů, které autorce předlohy tak často ubírají kredit. Je to především její utkvělá představa, jak snadné je někoho dohnat k sebevraždě, dále jsou opět ve hře odložené děti a v neposlední řadě i tradiční přiznání k vraždě bez důkazů. A tak se odhalení podvodníci až směšně demaskují; i nabídka zmrzliny byla přece pokusem jak zranit nebohou duši a dohnat křehkou dívku ke smrti! Strašná slátanina. Nepravý otec, nepřiznaná sestra, odlákaný milý, bohatá však přesto trudomyslná matka (alespoň ta že byla pravá)... Mám za to, že autor je jasný. Nebyly to snad opět české ručičky, které dopomohly ke slávě zahraničním spisovatelkám? Posuďte sami: Tomáš: "Ale jestli Hedvika rodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi...” Karla: "Ano, Tomáši. Jsem tvá sestra.”...Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.” Tomáš: "A maminka?" Otec: "To je babička z otcovy strany.” Tomáš: "To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale nevadí. Hlavně, že jsem konečně poznal pravdu!”

Na naléhání svého syna jsem udělal osudovou chybu a po zlaté (a socialistickou devizovou nouzí kdysi dobře vybrané) čtveřici (Vinnetou, Poklad, Rudý gentleman a Poslední výstřel) jsem zabrousil do dalších natočených epizod. Ovšem naposledy, tohle byla hrůza, Vinnetou se tam choval jako nemyslící primitiv, útok na pevnost se stal diváckým utrpením a vlastně i děti to přestalo záhy bavit. Vtipné je snad jen vzdychání žen, ledva se Olda objeví na scéně. A překvapivá zase syrovost, s jakou zde umírají neviní a dokonce i děti. Bohužel to nemá žádné využití v zápletce a scénář je nejspíš důvodem, proč se tento film blíží odpadu filmové produkce. A když k tomu přidáte i tristní herecké výkony všech zúčastněných (obzvláště přestřelka Oldy s přesilou na ranči je odfláknutá), není pravda příliš důvodů se na to vůbec dívat.

Svižně zpracovaná knižní předloha (snad jen tu teatrální vraždu oštěpem si v adaptaci mohli odpustit). Oproti knize je navíc Poirot stále na scéně, což je jednoznačným kladem. Zajímavé prostředí, mnoho postav i vedlejších dějových zápletek, tak to má být. Při usvědčení Anděla je navíc třeba víc než jen Poirotova prohlášení a závěr je uvěřitelně dramatický. Jenže je to něco za něco. Příběh se přímo hemží agenty a zahraničně-politickými konspiracemi; ruku na srdce, profesionální zabijáci k Poirotovi příliš nepasují. Horší ale je, že ve snaze o dramatický spád utrpěla pravidla detektivky jako takové; nevešly se tak zásadní informace tvořící kouřovou clonu pachateli. O tom, že druhá vražda měla kopírovat předchozí vražedný pokus a dodat vrahovi alibi, se dozvíte jakoby mimochodem až po samotném odhalení. Škoda, neb každý, kdo umí trochu počítat, si pachatele určí vylučovací metodou dávno před Poirotovým závěrečným kolečkem. K odhalení tajného agenta zkrátka potřebujete " malých šedých buněk" jen minimum.

Šestá série je skvostná, nejvýše hodnotím hned úvodní díl, který obsahuje tzv. záhadu zamčeného pokoje. Ovšem i studentský případ a francouzské potýkání s komisařem "Maigretem" patří k nejlepším. Propadák série není v kontextu raných případů tak hrozný, ale srovnání s nejlepšími této série opravdu nesnese.