Carnosaurus

Smrtonosná past 3 je čistá akční zábava, která nezvedá nohu z plynu po celou dobu stopáže. Je v ní snad všechno co může fanoušek akčního žánru chtít: přestřelky, pěstní souboje, honičky v autech, výbuchy, závod s časem, časované bomby, chytrý záporák, hláškující hlavní hrdina a k němu se absolutně nehodící parťák, který hláškuje snad ještě víc. Všechno je natočeno pěkně drsně a postaru. Nechybí ani rozmlouvání hrdiny a prevíta vysílačkou. Diehardovské až na půdu.

Skvělý film Rennyho Harlina, který není lepší než jednička, ale přinejmenším se jí vyrovná. Tvůrci zvolili opravdu atraktivní prostředí a akční scény ve sněhu jsou špičkové. Zvoleným prostředím si tvůrci vyhradili větší pole působnosti a tak nás dokonce čeká honička na sněžných skútrech nebo bitka na křídle letadla. Nešetří se s krví a celkově je to pěkně diehardovské. Jedné z nejlepších filmových sérií rozhodně druhý díl ostudu nedělá a nastavuje laťku pěkně vysoko. Trojka ji však s přehledem přeskočila.

Vtipný slimáčí horor, který zaujme skvělými triky, cool hláškami a excelentním hereckým obsazením. Gunn je podle mě nejtalentovanější tromák, ale neznám je všechny a že jich je...

Renny Harlin býval velice talentovaný tvůrce, který si uměl vybírat zajímavé náměty. Tímhle však klesl na samé dno. Laciný příběh, trapné postavy a vlastně nuda a šeď. Připomíná mi to nějaký teenagerský rádoby gotický, rádoby horor, paskvil.

Jednoznačně jeden z těch povedených zástupců kanibalského hororu. Deodatovým příspěvkům sice nesahá ani po kotníky, ale přesto jde o svěží filmeček plný nekompromisní brutality, husté atmosféry, a obstojných hereckých výkonů. Ani příběh není tak debilní, jak by se u Lenziho dalo čekat. Celkově jde o pěkně krvavý flák masíčka. Jen ta hudba je strašná, ale to se stává.

Snímek jede po kolejích, které brousil první díl a daří se mu držet krok, i když je, pravda, trochu v závěsu, nemusí se stydět. Jen je zkrátka druhý a méně čiperný a svěží než jeho starší brácha. Do cíle však doráží se ctí a mnohé dívčí srdce může zaplesat.

Lehce stravitelný film, přesně dělaný na sobotní odpoledne. Snímek je doslova prošpikován sympatickými postavami a plyne tak nějak sám. Občas ukápne slza, občas se roztlemí pusa, občas hlava kýve pod vlivem chápavého přitakávání nad osudy hlavních hrdinek, které jsou krásné a divák si k nim dokáže během sledování vytvořit vztah. Největším esem je Blake Lively, která se neztratí i vedle profláklejších tváří Alexis Bledel a Amber Tamblyn. Je to příběh o ženských, pro ženský, ale já ho jednoho sobotního odpoledne viděl taky a nezabilo mě to.

Mimořádně působivý snímek, který uchvacuje nádhernými obrazy a dokonalým vykreslením pochmurné a depresivní atmosféry. Jeho délka je jeho největší výhodou, protože má dostatek prostoru k vtažení diváka do děje a prostředí. Za zmínku stojí i krásná hudba, která je stejně hypnotická jako obrazová složka. Dějově velice prostý film, který však sází na jinou kartu. Tarr naprosto geniálně pracuje s filmovým časem a hudební složkou, která snímek povyšuje na nádhernou poetickou jízdu, která je sice pomalejší než šnek, ale pokud přijmete pravidla hry, bohatě se Vám odmění.

Humor toho nejtvrdšího kalibru. Cynický hlavní hrdina. Spousta nádherně vypointovaných scén. Dojemný konec, který však není přehnaně sladkobolný. Spousta alkoholu a sprosťáren. I přesto nesmírně inteligentní film, který by se krásně vyjímal ve vánoční nabídce našich televizních stanic. Takový klenot se mezi Pretty Woman a Mrazíkem neztratí.

Naprosto zásadní Pasoliniho dílo, které není příliš koukatelné, ale nelze mu upřít, že účel splnilo. Absolutní bezmoc, totální zlovůle a naprostá degradace člověka na obyčejný kus masa.