Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Horor
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (245)

plagát

Zombi Holocaust (1980) 

Snímek prakticky stojí jen na nápadu ukázat dohromady kanibaly a zombie v jednom filmu a tím spojit dva velice populární žánry. Nápad je to geniální a dá se říct, že je i dobře zpracovaný, pokud je člověk zvyklý na podobné snímky a pár jich už nakoukal, rozhodně se dobře pobaví.

plagát

Zabitie Jesseho Jamesa zbabelcom Robertom Fordom (2007) 

Snímek se vleče pomaleji než díla Terrence Malicka a svoji poetikou mně jeho filmy připomněl. Všechny charaktery jsou dokonale propracované a zahrané. Brad je vynikající jako vždycky a Casey Affleck mě totálně dostal. Velkou radost mi udělal i Sam Rockwell, který je jedním z mých nejoblíbenějších herců současnosti. Celý film je nostalgický a klidný. Pomalejší už snad ani být nemůže...to však není na škodu. Ani jedna minuta zde není navíc a jedna po druhé vás vtahují do děje. Co film však pozvedá do totálních nebeských výšin je hudba Nicka Cavea a Warrena Ellise, která perfektně podtrhuje celkové vyznění snímku a skladba Song for Bob, která zazní na samém konci filmu, kdy se Bob zpovídá postavě Zooey Deschanel, je mrazivě nádherná. Jo a cameo Nicka Cavea!!! Prostě pro všechny, kterým nevadí pomalé tempo, smutná nostalgická nálada a monology.

plagát

Werckmeisterove harmónie (2000) 

A tak se to stalo znovu. Po dokonalém Satanském Tangu Béla Tarr opět ukázal, že i dějově prostý příběh se dá vyprávět naprosto strhujícím a kulervoucím způsobem. Jeho pohled na svět není příliš veselý, ale v každé melancholii, v každé smutné melodii (Mihály Víg) se skrývá špetka naděje a něčeho, co dokáže dojmout (nikoliv však prvoplánově). Jeho filmy jsou neskutečně silné díky atmosféře, která Vás nemilosrdně pohltí a vyflusne na konci titulků. Tarr dokazuje, že i v moderní, přetechnizované a uspěchané době může vzniknout dílo, které je mimo všechen čas a prostor a přitom tak reálné, že se Vám pomalu zadere pod kůži a zůstane tam. Nesnaží se Vás šokovat, nepředvádí krkolomné dějové zvraty nebo ty nejdokonalejší efekty, ale vyvolává ve Vás pocity a dráždí mysl. A kvůli tomu přece opravdové umění existuje.

plagát

Vyhnaní z pekiel (2005) 

Výborný krvavý thriller plný černého humoru, vynikajících hlášek a drsného násilí, který Zombie zaplnil spoustou zábavných a živoucích postav, které jsou cokoliv, jen ne nezajímavé. Především kreace Williama Forsytha je nezapomenutelná a drsně cool, že zkrátka nejde si ho nezamilovat. I zajímavý nápad, částečně heroizovat partu šílených psychopatů, je rozhodně originální, i když pravda, je poněkud zvrácený a neetický. Tady se však na etiku nebo nedejbože nějakou oslavu bodré lidskosti nehraje. Zombieho svět je zaplněn krutými vrahy a masem na porážku. Musím zmínit i výborný soundtrack, který vytváří nádherný kontrapunkt k násilným orgiím a přívalem sprosťáren, které mě svojí kadencí totálně uzemnily.

plagát

Tru Calling (2003) (seriál) 

Překvapivě povedený seriál, který sází na opravdu dobrý hlavní nápad. Je plný napětí i vtipu. Sympatická představitelka hlavní role Eliza Dushku a Zach Galifianakis, jako její pomocník, se skvěle doplňují a težko věřit, že i Jason Priestley dokáže pobavit. Lahůdka pro všechny, kdo mají rádi cestování v čase a řešení problémů s příčinou a následkem.

plagát

Vitaj v džungli (2007) 

Poměrně nadějná snaha o obnovení kanibalského žánru, která je bohužel nepříliš zvládnutá, co se realizační stránky týká. Handycam look je osvědčený a působivý prvek, ale tady je bohužel tak násilně naroubován, že podráží nohy uvěřitelnosti celého příběhu. To ani nemluvím o důvodu, proč vlastně se čtveřice vysoce nesympatických lidí vydává do pralesa, který je stupidní a na hlavu ťukající blábol. Je až neuvěřitelné, jak doslovný se snaží scénář být a rádoby amatérské záběry, které působí jakkoliv, jen ne realisticky, tomu dávájí korunu. Najde se zde však pár opravdu působivých a děsivých scén, které jen dokazují, že tento snímek mohl být opravdovou peckou. Kanibalský žánr mám moc rád a hodnotím i snahu za jeho oživení. Bylo by lepší, kdyby se o to pokusil někdo zručnější, ale pořád je to o několik tříd výš než kanibalské telenovely Bruna Matteie.

plagát

Votrelec: Vzkriesenie (1997) 

Jeunet vytvořil podivně bizarní a bezvýchodný vesmír, který oproti předchozím dílům snad ještě více potemněl. Film se nevyhýbá drsným brutálním scénám a hustá atmosféra, která jím prostupuje, stáhne nejedno hrdlo. Zároveň dokáže být i akční a vtipný. Ač jde o klasický syžet se skupinou lidí, které v uzavřeném prostoru ohrožuje krvelačná zrůda, rozhodně se nedá říct, že by byl zatuchlý. Právě skvělý výběr herců, nádherně ponurá atmosféra, zvrácená nápaditost, osobitá režie a výborná hudba Johna Frizzella dělá z tohohle snímku důstojného zástupce jedné z nejlepších filmových sérií.

plagát

Uvnitř (2007) 

Neuvěřitelně nudný snímek,který postrádá jakoukoliv atmosféru a náznak nějaké filmařské invence. Francouzi umí depresivně brutální bezvýchodné horory, ale tentokrát zbyla jen prázdná forma. Postavy nemají absolutně žádný psychologický základ a nejsou zajímavé. Hlavní atrakce francouzské nové hororové vlny je nekompromisní brutalita a překračování sexuálně násilných tabu. Což o to, násilí je v tomto snímku habaděj, ale bohužel je tak otupující a vlastně tupé a prvoplánové, že nedokáže ničím překvapit, natož šokovat. Je spousta snímků, které na záplavách krve a perverznosti stojí, ale dokážou nabídnout i něco víc, než jen audiovizuálně vytříbenou prázdnou škatuli, která si hraje na něco čím chtěla být, ale bohužel není. Krvavé? Ano...ale to je asi tak všechno. Navíc naprosto nelogické a těžko uvěřitelné chování postav dělá z celého filmu nechtěnou frašku. Zbývá jen Béatrice Dalle, která je démonicky krásná, ale myslím, že i v takové nedějové šílenosti jako je "Miluji tě k sežrání" měla možnost předvést víc.

plagát

Votrelci vs. Predátor 2 (2007) 

Jednička mi přišla neuvěřitelně sterilní a dá se říci nudná. Od dvojky jsem čekal víc a dostal jsem ještě víc sterility a nudy. Nevím proč, ale od doby, co se vetřelci a předátoři začali předvádět na plátně společně, mě přestali bavit. Film jsem viděl před měsícem a už si ani nepamatuji proč jsem ho dokoukal. škoda

plagát

Zradná hlbočina (1999) 

Žraloci se zde chovají jako krvelační blázni, ale pokud člověk přistoupí na pravidla hry, může se docela dobře pobavit. Já jsem byl nadšením bez sebe. Jde vlastně o klasické schéma, kdy je skupina lidí v uzavřeném prostoru honěna monstrem (nebo monstry). Jsou zde dechberoucí akční scény a hezká hudba Trevora Rabina. Taky ždibek toho napětí se možná najde. Každopádně...tenhle film jede od začátku do konce. A boření klasických schémat, koho nechat zemřít a koho ne (a koho až dýl), mě nadchlo. Jo a Saffron Burrows to moc sluší.