Carnosaurus

Stephen vylezl z moře akce a speciálních efektů a s nadhledem a smyslem pro rovnoměrné dávkování napětí a humoru skočil do rybníčku, který někomu může smrdět korunou, ale já se v něm rochnil a užíval si každou chvilku. Na první pohled nenápadný snímek nademnou zavřel hladinu a nepustil až do kulervoucího konce, který film povýšil z příjemné napínavé podívané na opravdový zážitek. Těžko říct zda zásluhou Deana nebo Stephena, ale tihle dva mají zkrátka talent, který se v tomto případě nejen sečetl, ale i znásobil.

Cestování se po shlédnutí tohoto seriálu může jevit jako totální peklo, kterým skutečně je, pokud vás na cesty vyšlou škodolibá hovada jako Ricky a Stephen. Trochu jiný a osvěžující pohled na cizí země, pohled Karla Pilkingtona. Konečně vznikl cestopisný seriál, který neukazuje jen krásy a vzrušující exotičnost cizích zemí, ale ukazuje jejich opravdovou tvář. Zároveň se však nesoustředí jen na to z velké části prvoplánově šokující a negativní jako třeba série filmů Šokující Asie, ale předkládá nám prostou pravdu o tamějším životě okořeněnou cynickým a suchým humorem.

Seriál, který útočí na divákovy emoce s dokonalou přesností a propracovaností. Přesto však nepusobí vypočítavě a lacině. Během asi dvaceti minut ze mě vyždímal víc dojetí a smíchu než bych dal za celej rok. Na působivosti mu značně přidává nadpozemská Ludovicova hudba a dokonalé herecké výkony. Tolik lidskosti (v tom dobrém smyslu toho slova) a důraz na správné hodnoty v životě, bez přehnaného moralizování a omezování se ve vulgaritách, se jen tak nevidí.

Terrence tentokrát dává za pravdu všem, kteří tvrdili, že jeho filmy jsou jen prázdné blábolení pobožného ekologa s krásným vizuálem. S tímto názorem jsem nikdy nesouhlasil. Všechny jeho snímky jsou pro mě zážitkem, opravdovým filmovým uměním s jasným rukopisem svého tvůrce. V To the Wonder je jeho rukopis stále patrný, ale všechno ostatní zapadá do nudné šedi korunované patetickým chováním některých postav. Hlavní deviza Malickových filmů, práce s obrazem a hudbou, která z jeho filmů dělala dokonalou symfonii, která překračovala hranice klasického narativního vyprávění, přinášela dokonalou katarzi a důvod k zamyšlení nad opravdu hlubokými otázkami, tentokrát působí samoúčelně a tupě. Dvě hvězdičky za pár krásných záběrů a bizony.

Silný kafe... Zábavná a smutná jízda u které se člověk směje tak, až je mu na konci do breku. Já bulel jak moje babička u Hříšný lásky. K tomu našlapanej soundtrack, kde Einaudiho příspěvky tlačí na cry pilu s velkou razancí, ale nikdy nesklouznou ke kýčovité sladkobolné depresi.

Kontraband je snímek plný humoru a zběsilé akce, která nepostrádá koule a nápaditost. Je sympatické, že Jean-Claude se zde nebere vůbec vážně a Rob Schneider mi nikdy nevadil, takže vlastně nemám důvod tomuhle filmu ubírat hvězdičky. Od Tsuiho a Jean-Claudea jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Zběsilou béčkovou jízdu, která je navíc obohacená atmosférou deštivého Hongkongu a přívalem nostalgie z dětských dob, kdy jsem se u podobných filmů tetelil blahem. A to jsem Jeana-Clauda nikdy moc nemusel.

Twister je zábavný dobrodružný snímek plný tornád, sympatických postav a perfektních akčních scén. Zamiloval jsem si ho už jako devítiletý fuckín a ani po šestnácti letech mě nepřestává fascinovat. Jan se od té doby jako režisér plácá ve sračkách, ale tímhle si zadělal na čestné místo v popcornové síni slávy. Jinak Mark složil k filmu hudbu, která mu vdechla život a vybrousila ho jako diamant.

Po nudném úvodu se začala shlukovat doslova viditelná hustá atmosféra, která vyústila v kompletní psychoteror a šílenou surrealismem navátou facku po papuli. Italský horor je světem sám o sobě, ale kdo si v něm lebedí, měl by zbystřit. Tohle je pecka.

Zajímavý námět, vynikající herci, stylové zpracování, ale i přesto takový průser. Dren byla neskutečně protivná bytost s hlasovým projevem Dilophosaura z Jurského parku, jejíž vývoj mě přestal zajímat už co si oblékla dívčí šaty a ústřední dvojice taky zrovna moc sympatií do volánku nepobrali. Celý snímek se snažil být asi hodně psychologický a inovativně zvrácený, ale vůbec se mi nedostal pod kůži už kvůli důvodům uvedeným výše a neustálé snaze dolovat emoce tam, kde je nikdo nezakopal. Možná, kdyby šlo o poctivý biologický horor, dopadl by lépe. Už by sice nešlo o hlubokou sondu do duše mutanta a vědců, ale alespoň by nezaváněl nudnou šedí. Sarah Polley je boží.

Neuvěřitelně zábavný snímek, který se nebere zase tak příliš vážně (alespoň doufám, že to byl záměr) a je opravdu dobře natočený. Hned na začátku nám Ruggero naservíruje výborně zmáknutou honičku s povozem a pak valí dál a nenechá člověka vydechnout. Ústřední dvojice dementních gumáků v odporných outfitech je o dost sympatičtější, než by se dalo dle obrázků čekat a myslím, že vzhledem k tomu jak vyrůstali, je jejich tupost na místě a nedá se říci, že by byla zarážející. Tu a tam nějaká osvěžující brutalita, Michael Berryman a sexy herečky nejsou rozhodně na škodu. Když si připočtete cool atmosféru osmdesátkových vypalovaček, není co řešit. Příjemná fantasy blbina se spoustou zajímavých nápadů a zarážejících dialogů.