Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Horor
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (255)

plagát

Piraňa 3D (2010) 

Tolik debilních a nesympatických postav v jednom filmu už jsem dlouho neviděl. Zbytek sympatičtějších postav má zase ve filmu tak málo prostoru, že si je zkrátka nestihnete oblíbit. Tím mizí veškeré napětí z filmu. Některé postavy jsou tak otravné, že se dokonce těšíte až je ty rybičky konečně sežerou. Od Piraně jsem čekal jen oddychovou zábavu, ale bohužel ani ta se nedostaví. Je zde pár vtipných scén pro fajnšmekry, ale zbytek vtipu je založen na tom, že někdo slintá nad kozama a zadkama spoře oděných sexy dívek a pronáší oplzlý narážky. To trvá až nechutně dlouho. Naštěstí je tu Aja a Greg Nicotero, kteří zinscenovali jeden z největších filmových masakrů poslední doby. Gore je na tak vysoké úrovni, že dává zapomenout na debilitu scénáristů a člověku zkrátka nezbývá než zírat na přehlídku šťavnatých způsobů, jak se dá člověk ohlodat, rozpůlit, vykuchat, rozřezat, rozdrtit atd. V tomhle ohledu se filmu nedá nic vytknout. Film je zkrátka zábavný jen v těchto chvílích. Naštěstí je jich tam požehnaně a svojí brutalitou dokaží potěšit nejednoho hororového fandu, který si libuje v podobných "starou dobrou Itálii" připomínajících řežbách. Nic víc, nic míň.

plagát

Spomienky na vraždu (2003) 

Každý film tohoto nadaného korejského filmaře je do jisté míry velkým překvapením. Vybírá si na první pohled tradiční náměty, ale pod jeho režijním vedením se tato rutina přeměňuje na precizně vybroušený klenot. Podobně jako ve filmu "The Host" i zde přistoupil k již profláklému žánru zcela svěže a neotřele. Vcelku všední detektivní příběh se tak mění na zoufalé pátrání několika povahově zcela rozdílných policistů po vrahovi žen, který však stále uniká. Snímek je až neuvěřitelně vtipný, ale má ten dar, zmrazit úsměv na rtech a změnit ho na padlou čelist, či šokovaný škleb. Postavy jsou perfektně napsané a ještě lépe zahrané. Příběh se neustále vyvíjí a Bong odhaluje své karty pomalu, ale s takovou razancí a nemilosrdností, že nejeden filmový fanda může zajásat. Tenhle film není na efekt, je to poctivé řemeslo dělané s láskou a upřímností k filmovému vyprávění. Nejenže chcete znát vrahovu totožnost, Vás baví sledovat i její odkrývání...a právě o tom to celé je, o bezmoci, blbosti, beznaději a poctivosti. A má to koule.

plagát

Pátranie po jednej žene (1982) 

Moje první střetnutí s Michelangelem Anotonionim a hned mě přikoval do křesla. Měl jsem pocit, že snímek je po dějové stránce velice prostý. Tady se však nehraje na krkolomné zvraty ani na vyprávění příběhu, který někam směřuje. Vše mě přišlo až neuvěřitelně autentické. Tak trochu jako život sám. Prostě nedějovost, pomalé tempo vyprávění a dá se říci nudná místa (která však nudně nevyznívají) jsou perfektní cestou jak prošlapat divákovi cestu k hlavnímu hrdinovi a ostatním postavám. Zcela ho ponoříme do jeho světa i do jeho rytmu a to vše zlehka a nenápadně. U filmu je těžké vydržet až do konce a je potřeba být v tom správném rozpoložení, pak se Vám ale odmění a Vy vlastně ani nebudete vědět proč se Vám tak líbil. Najdeme zde pár nezapomenutelných scén a sexuální otevřenost snímku je taky fajn.

plagát

Piatok trinásteho (2009) 

Marcus Prznitel se pustil do Pátku třináctého. Natočil šedivě nudnou vyvražďovačku bez špetky invence a zalidnil ji dementními postavami, kterým se zkrátka nedá fandit. Tak zkoušíte fandit Jasonovi, jenomže ten nám pod maskou neuvěřitelně zestárl a jeho mordy nemají grády. Jakoby už to Jasona ani nebavilo a on to dělal jen ze setrvačnosti. Tahle série už byla několikrát zneuctěna, zmasakrována a pohřbena a Bay s Nispelem teď na ten hrob ještě flušou. To se legendám nedělá.

plagát

Paranormal Activity (2007) 

Pustil jsem si ho už podruhé, abych mu nekřivdil, protože doopravdy nevím, proč se kolem tohoto filmu strhl takový humbuk. Mám moc rád handycam filmy. Takovou autentičnost těžko někde jinde seženete. Ať už to byl Cannibal Holocaust, Záhada Blair Witch, Cloverfield či REC...ve všech těchto působivých snímcích se tato metoda natáčení vyplatila, protože to byl způsob jak zachytit klasický příběh jinak, autentičtěji, dodat mu určitou auru realističnosti a vtáhnout diváka přímo do děje. Paranormal activity ovšem nevypráví žádný příběh, je to prostě nuda k posr... . Ze začátku tu byly náznaky atmosféry, ta se však rozplynula během čekání na nějakou gradaci, či vyústění. Pravda, vyústění přišlo, ale nevím proč, ani napodruhý to se mnou ani nehlo. Je to zkrátka blbost. I Jonathan Hensleigh se svým tripem do džungle dopadl lépe, protože veškerou kolosální haldu nelogičností přebil kulervoucí atmosférou a několika šťavnatými nápady. Tohle je zkrátka jen film na efekt.

plagát

Pád do tmy 2 (2009) 

Další naprosto zbytečné pokračování, které se opírá o úspěch prvního dílu a vlastně ho i chvílemi bezostyšně kopíruje. Nic nového nepřináší, snad jen nutkání pustit si raději první díl.

plagát

Ostrov Dr. Moreau (1996) 

Magická atmosféra, nádherná hudba, velkorysá výprava a dokonalé masky. Divné a netradiční zpracování geniálního románu. Místy až televizně působící snímek, který je však něčím víc, než jen nezvládnutým pokusem o zpracování literární klasiky. Nedoceněný skvost, ke kterému se rád vracím.

plagát

Nový svet (2005) 

Mimořádně citlivý a audiovizuálně vybroušený snímek. Terrence Malick umí vyprávět obrazem jako nikdo jiný a v Novém světě se rozjíždí naplno. Děj je doprovázen množstvím monologů, které vůbec nejsou vtíravé a jen přidávají celkovému poetickému vyznění snímku. Zaujala mě hudba Jamese Hornera, která mi sice v některých momentech připomněla jeho doprovod k Dokonalé bouři, ale vůbec to není na škodu, protože je stejně intimní a citlivá jako film samotný. Moc se mi líbily i melodie od Richarda Wagnera a zvláště ta Mozartova, která skvěle koresponduje s některými scénami. Skvěle je zde vykreslen kontrast mezi indiány a kolonizátory. Ti první jsou jakýmsi zobrazením čistoty se svou schopností splynout s přírodou a naslouchat jí. Ti druzí se rozhodli přizpůsobit si okolí k obrazu svému a potýkají se s okamžiky zmaru a beznaděje. A divák, stejně jako jeden z hrdinů Smith, sympatizuje spíše s indiány a nachází v jejich blízkosti určité vysvobození ze svazujících okovů tzv. vyspělé společnosti. Je však již předem jasné, že indiáni si svoji půdu neudrží a tak divák jen sleduje, jak se snaží přizpůsobit "evropskému" způsobu života. Za zmínku stojí vynikající herecké výkony pánů Farrella a Balea, kteří jsou oba sympatičtí a váhání hlavní hrdinky, kterého z nich si vybrat je pochopitelné a snadno uvěřitelné. Q ' orianka Kilcher oplývá přirozenou krásou a její výkon je nezapomenutelný. Zaujalo mě i obsazení vedlejších rolí (David Thewlis ve skvělé formě, Christopher Plummer je prostě Christopher Plummer). Snažil jsem se najít nějaký nedostatek, který bych filmu vytknul, ale nejde to. Někoho by možná mohlo odradit pomalé tempo a zdánlivá nědějovost. To už je otázka vkusu. U tohoto filmu nemusíte přemýšlet, to on přemýšlí za vás. Ná vás je jen pocit, který si ze sledování odnesete. Já seděl ještě při závěrečných titulcích s pusou dokořán a jen se modlil, aby si Malick nedal další dvacetiletou pauzu než natočí další film. Dokonalá katarze.

plagát

Noc s nabrúsenou britvou (2003) 

Nádherná atmosféřinka spojená se solidním masakrem. Opravdu hutný a kvalitní film, který se s ničím a nikým příliš nepáře. Gore je na hodně vysoké úrovni a atmosféra je přímo dusivá. Akorát vyústění příběhu je totálně blbé a podráží celému filmu nohy. To co Aja od začátku pracně budoval tak na konci shazuje do nelogického mišmaše. Naštěstí je to až v závěru, takže to rozumný člověk stačí včas vypnout. Jinak příjemné překvapení a pár opravdu šťavnatých scén.

plagát

Nezvestné (2003) 

Poněkud syrovější western z nové školy, který se s divákem příliš nemazlí a je nesmírně přesvědčivý ve všech myslitelných polohách. Nejde o hrdinský epos, ale spíše o civilní příběh několika zoufalých lidí, jejichž osudy se ztmelí během strhující cesty za záchranou svých bližních. Snímek se nesnaží za žádnou cenu tlačit na "cry" pilu, nečeká nás morální ponaučení, ani poplácávání po zádech. Pohnutky některých, i kladných postav, nejsou zrovna vystřižené z hrdinských syžetů a už vůbec se film nesnaží za každou cenu šokovat. Přesto je však neskutečně dojemný, zatraceně napínavý, až děsivě mrazivý a rozhodně neztrácí dech. Přičtěte si k tomu velkorysou výpravu, pěknou kameru a vydařenou hudbu (James Horner tu tak trochu vykrádá sám sebe, ale i přesto si drží úroveň) a vlastně nic, co by nějak vybočovalo ze škatulky 'dobrodružná jízda' a vyjde Vám opravdu vydařený western, s několika vyloženě "O'shit" momenty, který si nezaslouží být ignorován.