EastWicka

Jak jste říkal, že se jmenujete? - Neříkal jsem... Znepokojivá žánrovka o prérijním městečku, jehož zkažení obyvatelé jsou zatíženi dávnou vinou. Clint to srovná.

Film jako finská pálenka z bahna, březové kůry, staré vojenské škorně, předjarního vánku (a mraženého mamuta). Když se jí v jejím vlastním tempu propijete až do dna, všechny nuance se spojí v něco neuchopitelného, pradávného, co vítr šeptal už Goethemu... "Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? To otec se vrací s chlapcem tmou, Bezpečně drží ho na rukou. - Můj synku, proč tiskneš se ke mně blíž? - Je tu král duchů, nevidíš? Má korunu, žezlo a bílý šat. - To je cár mlhy jen, noční chlad..."

Poirotovo rozloučení se odehrává v téměř hororovém prostředí, jakoby na pomezí tohoto a onoho světa. Žádné nonšalantní společenské hrátky, na ty už není čas, nýbrž nahlédnutí do propasti. A jak víme, v takové chvíli i propast vhlédne do nás. Hercule si ji úmyslně schovával až na úplný konec. Mrazivé uvědomění si ďábelských co by kdyby čeká i na nás (a zdaleka nejde jen o odhalení falešnosti detektivova kníru). Dokonale temná tečka za tou okouzlující, báječně odlehčenou řadou příběhů.

Divíte se, proč mám v desítce právě Gomoru? Tahle bezútěšná, fascinující sonda do neapolského podsvětí uštědří bláhovým milovníkům corleoneovské romantity ránu mezi oči a nechá je válet mezi stříkačkami na místní skládce. Má ovšem sílu shakespearovké tragédie v tom nejsyrovějším podání. Chvílemi mi přišlo, jako bych se ocitla zpátky na rodném chomutovském sídlišti v 90. letech, včetně onoho ústředního drugdealerského paneláku (verzi od nás se říká Experimenťák). Akorát ta náboženská procesí se tam teda nedržela. Ale vážně, bez debat jeden z nejlepších a nejostřejších evropských seriálů. Pokud jste se mu zatím vyhýbali, zatněte zuby a jděte do toho.

Vincentovi kouká čert z očí. I když (nebo možná tuplem, když) je za mnicha. A raně barokní šerosvit a záhyby sutany těmhle věcem prostě svědčí. "El monje" je krásně natočený film, v několika scénách vykouzlí i tu zastřeně exaltovanou atmosféru à la Scorseseho Poslední pokušení. Děj, který se neodehrává v 18. století, jak hlásá zdejší obsah, ale ve století 16., ovšem vychází z mravoučně osvícenského románu říznutého pestrou škálou béčkových zápletek. Především, za všechno můžou ženské. Celibát je taky trochu na vině, ale hlavně ty mrchy, čarodějnice proklaté. Chudák mnich nemá vůbec šanci se pádu do jámy pekelné ubránit. To drámo se mi ale vlastně líbilo.

K dokonalosti žralokonádí série, zejména hvězdného Šarkanáda III, tomu nějaký ten zoubek chybí, ale což? Surfařka a mořská panna ve mě tenhle film nemůže nemilovat.

Meditativně hozené revenge drama s Dianou Kruger v životní roli vyčerpané, nikotinem dopované hrdinky antického střihu.

Jako němý film by to byla nádhera. A kdyby Herzog navíc prostříhal tu unyle podanou příběhovou linii (při jejímž sledování by se skutečná, dobrodružství a arabskou kulturu milující Gertrude Bell musela ve svém bagdádském hrobě komplet obracet v sloup) a ponechal poetické jádro a ty úchvatné pouštní scenérie, nebylo by co vytknout.

Wellness pobyt pro pokročilé (milovníky hororového žánru). Muselo to být právě na některém z alpských štítů na dohled, kde se Viktor Frankenstein shledal se svým stvořením. Za tu báječnou, ponurou vizuální stránku přihazuji 2 hvězdičky.

Neobyčejný film na pomezí poetické halucinace a terénního výzkumu zúčastněným pozorováním. Migrace před 100 lety.