EastWicka

Aragorn Freud a Kárl Gustav Jung ve fracích, s upnutými límečky a navoskovanými kníry animálně krouží ve svém přirozeném prostředí před Belvedérem a náruživě debatují o svých podprahových pohlavních pudech... Žíšikriste, Crónenbergu!

Když se ono "...a žili spolu šťastně až do smrti" ke stáru zvrhne v averzi a z lásky a důvěrně známého světa zbudou jen trosky a popel.

S kamarádkou, která miluje Colina, jsme na Koleje osudu vyrazily naslepo. Podle názvu v české distribuci a plakátu to vypadalo na romanci. Až po 20 minutách mi došlo, že ten příběh znám... Útlou autobiografii Erica Lomaxe jsem kdysi v 90-tých, když byla v Británii bestsellerem, četla a takový příběh z paměti nevymažete. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže lidské tělo a mysl přežít. Jakou daň si ale přežití vybere na duši? Je možné odpustit neodpustitelné? A je vůbec správné se o něco takového snažit? Nezhojí rány a nenapraví chod světa spíš starozákonní spravedlnost... "oko za oko"? Skvělé je obsazení Irvina, Firtha a Sanady. Režisér jako by se ale odtažitým stylem vyprávění snažil všechny otázky a emoce, které silný příběh mučeného a jeho mučitele vyvolává, utlumit. Je dobře, že se nepouštěl do příliš naturalistického zobrazení reality, kterou stránky knihy unesou, ale na plátně by ji vydýchal málokdo. Byla ale škoda vzít tak šmahem dilema kolem pomsty a vypolstrovat ostré hrany. Ústřední scéna střetu Lomaxe a Nagaseho je skvělá, mrazivá. A takový mohl (a měl!) být celý film. PS: Ericovu vztahu s Patti předcházelo ve skutečnosti ještě jedno, dlouhé a nešťastné manželství, v němž jeho traumata bohužel smutně poznamenala i další generaci.

Zádumčivá, cudná krása Petra Čepka, mizérie vysídleného pohraničí po 2. světové válce a našlapování v minovém poli nedůvěry, bolesti, zoufalství a nenávisti mezi těmi, kdo tu zbyli, kdo přicházejí a těmi, kteří se vracejí... A touha, touha po blízkosti.

Cold Mountain je jedním z těch filmů, na které nikdy nemám vyloženě chuť se znovu podívat, i když vím, jak jsou krásné nebo silné. V dlouhodobé paměti totiž zanechává jen pocit vše přebíjejícího smutku a nespravedlnosti. Tady to jde mnohem hloub, než u Minghellova srdcervoucího majstštyku Anglický pacient, u kterého jsem si kdysi jako melancholická dívčina v kině oči vyplakala snad 6 krát za sebou. Ten je z hlediska emocí mnohem barevnější a asi proto se nebojím jít do toho znovu...

Intenzivní, až k bodu hysterie vyhrocený zážitek. Joaquin Phoenix v psycho(pato)logické studii jedné ze zásadních postav batmanovského univerza předvádí cosi neskutečného - děsí, odpuzuje i dojímá, transformuje se vám před očima, především ale ani na okamžik neuvolní stisk svých kostnatých prstů z vašich přiškrcených dýchacích cest. Atmosféra špinavého, kriminalitou a depkou nasáklého N.Y (teda sorry, Gothamu) 70. let je podmanivá, stejně jako hudební stopa islanďanky Hildur Guðnadóttir. Uf... Chce to panáka.

J. Edgar tvoří společně s Výměnou ideální tandem pro vyvolání sebevražedných depresí. Díky, Clinte, ty starej pardále! Ale stojí za vidění. Komu se poté nebude chtít vyběhnout do luk, obejmout své blízké nebo alespoň nějaký ten strom, a kdo se s vděkem nezaraduje ze života, ten se blbě díval.

Bezkonkurenčně nejhustší sobotní film Slavonice Festu. Divočina.

Žíšikriste, Jonatáne! No ano, ženský jsou proradný potvory a rozhodně jim není radno věřit. Obzvlášť, jde-li o vaši krásnou, tolerantní a po všech stránkách vstřícnou přítelkyni, která se náhle sama vytasí se snubákem! Ještěže jsou tu vaši věrní slizcí kámoši s bazukou, kapavkou a bradkou ... ti už odhalí, co je ta mrcha zač.

Hulk je lidožroutem v hlubokých amerických hvozdech, vesničané mu přinášejí oběti a do toho se přimotá partička teenagerů, co kolem čistě náhodou cestuje časoprostorem. Kdybyste se v tom náhodou ztráceli, tři, čtyři decky pomůžou k lepší koncentraci...