higuain

To nadšení a sportovní duch, o tom ten sport je a přesně to je v tomhle filmu vystiženo dokonale. Dexter Fletcher sebejistě servíruje jeden z nejlepších feel-good sportovních filmů vůbec (bez přehánění), o což se podstatnou měrou zasluhuje i Taron Kingsman Egerton, jemuž zdatně sekunduje Wolverine na lyžích. A jestli ode mě dodnes veškerý kredit za parádní Kingsman OST sklízel Henry Jackman a ne Matthew Margeson, tak po takové hudební (vyloženě olympijské) náloži, kterou zde Margeson předvedl, musím zbystřit i nad jeho jménem, protože tady očividně taktéž dřímá velký talent. Existuje spousta průměrných sportovních filmů, kde mi je jedno, jak to dopadne. Ale Eddie the Eagle je natočen tak, že mu prostě nelze nefandit. Svojí upřímnou ztřeštěností si mě získal a v závěru snad i dojal. A to se mi nestává zas tak často.

Jako jo, inteligentní a poměrně netradiční vztahovka a navíc velmi kvalitně obsazená. Jen by potřebovala ubrat na délce a přidat na humoru. V romantičtější náladě by to možná i bylo za ty čtyři.

That's how it starts. The fever, the rage, the feeling of powerlessness. It turns good men... cruel. Předně je třeba zmínit, že hodnotím tříhodinovou Ultimate Edition, to je totiž ta plnohodnotná verze, kterou Snyder dokončil původně, ukázal studiu a dle zpráv ze zákulisí, šéfové WB této verzi tleskali ve stoje. Pak ovšem nařídili film zkrátit o 30 minut, protože měli vidinu většího počtu projekcí denně a tím pádem větších tržeb. Opak byl ovšem pravdou, protože násilně zkrácená verze byla jako celek nesoudržná a byla přijata velmi negativně, což i přes slibný otvírák zapříčinilo, že konečná výše tržeb byla zklamáním (ačkoliv 870 milionů by u 99% filmů bylo bráno jako úspěch). Tohle rozhodnutí spustilo řetězovou reakci, která v konečném důsledku rozesrala celý DCEU. Svádět neúspěch filmu na režiséra je ovšem v tomto případě značně nefér, protože ta jeho tříhodinová verze filmu je zkrátka mnohem lepší. Ne, není dokonalá, ale na rozdíl od kinoverze je narativně koherentní. Nejsou zde nějaké velké scény, které by překopaly původní vyznění filmu. Pokud někomu vadilo, že tón BvS je temnější než tma nebo že Batman je v něm po většinu času víceméně záporák, tak ve tříhodinové verzi je tomu taky tak. Je zde však řada scén, díky kterým příběh lépe plyne, motivace jsou ujasněnější a celý ten konstrukt dává mnohem větší smysl - včetně toho, proč se Batman se Supermanem chovají tak, jak se chovají a proč se vlastně vzájemně moc nemusí. S čímž rovněž souvisí Luthorovo tahání za nitky, které je v této verzi o poznání znatelnější. Celé to rovněž působí daleko komornějším dojmem, protože poměrně komplikovaný build-up trvá 2 hodiny a soustavnější akční pasáž přijde vlastně až v závěru, kde nakonec i ten Doomsday už není takovou pěstí na oko, protože při půlhodině dialogů navíc si tu megalomanskou akci s ním i přejete, když jí v poměru k tříhodinové stopáži vlastně zas tak moc není. S odstupem času a po několika dalších shlédnutích prodloužené, resp. nezkrácené verze, BvS i přes některé neduhy zraje jako víno a můžu si ho pouštět opakovaně, přičemž mě baví stále víc. Jedná se v mnohém o přelomový film, jehož kontroverzní styl je dodnes předmětem diskusí a sporů mezi filmovými a komiksovými fanoušky. A já ho budu asi navždy obhajovat, protože až znepokojivě velká část kritiky a výtek, které ten film schytal, je důsledkem nepochopení a dezinterpretace. Přitom ve své nezkrácené verzi jde o skoro až puntičkářsky vypiplané dílo, které je audiovizuálně možná nejopojnějším filmem svého žánru a kde i ty zdánlivě hloupé momenty typu Martha mají svůj hlubší význam, byť jejich exekuce někdy pokulhává. PS: Soundtrack dvojice Zimmer a Holkenborg je bez přehánění geniální.

Dost rozpolcené. Předlohu jsem nečetl, takže nemůžu soudit jak moc je to s ní kompatibilní. Film jakoby nevěděl, jestli být hlavně komedií nebo mrazivým zrcadlem společnosti. Chce být něco mezi. Chce být hodně vtipným satirickým komentářem na dnešní dobu, daří se mu to však tak napůl. Hodně cením originální premisu, jen bych byl asi radši, aby to bylo víc na zamyšlení. Takhle to funguje spíš jako velmi solidní komedie s pachutí trochu nevyužitého potenciálu.

Lepší mít buzeranty na krku, než v řiti. Není to tak nadupaná komedie jako Veberův následující film, ale některé hlášky mě vyloženě uzemnily (výstupní kontrole se směju ještě teď). Depardieu se většinu filmu přiblble usmívá. Jako by se už připravoval na roli "Kentána z Montarži".

Tak trochu Kick-Ass materiál, přesto ve výsledku poměrně odlišný film. Akce mnohem více ustupuje hláškám. Deadpool je výjimečný tím, že to parodování vytáhl do extrému jako zatím žádný z podobně laděných filmů. Škoda jen, že je na úkor toho zcela potlačen jakýkoliv příběh. Protože krom té lovestory Deadpool žádný nemá. Zápletka s Francisem je poměrně o ničem, tedy chtělo by říct, že záporák je zklamáním. Eda Skreina na plné čáře přehrává i jeho "sidekick" Gina Carano a ta si vystačí se sexy drsným pohledem a božíma kozama. Akce je efektní a vtipná, ve srovnání s Kick-Assem (a obecně Vaughnovými filmy) jí však chybí ta epická vygradovanost a především našlapaná hudba - Junkie XL vs. Henry Jackman, to mluví samo za sebe. PS: Taky se mi zdálo o Liamu Neesonovi. PPS: Druhá projekce zcela určitě bude.

Že by Pulp Fiction po mexicku? Nebo po Iñárritovsku, chcete-li. To znamená méně keců, více deprese. Amores Perros je výborný film, dokáže spolehlivě udržet divákovu pozornost i přes delší minutáž a především první povídka je poměrně vyhrocená, byť je pro amorálnost postav těžké cítit k nim lítost nebo náklonnost - nejnevinnější postava tam šuká s bratrem svýho (debilního) manžela, takže asi tak. Druhá povídka je nejvíc depresivní a ta třetí kupodivu poměrně zábavná. K dokonalosti tomu něco chybí, i tak je to ale super debut pro dnes již Oscarového režiséra.

Současné hodnocení (82%, asi to ale bude klesat) naznačuje znovuzrození Michaela Baye, ve skutečnosti však o nic převratného nejde. Bay sice tentokrát natočil docela dobrý film, sám si však hodil klacek pod nohy řadou patetických nebo přehnaně patriotických scén. Oproti takovému Pearl Harbor nebo Armageddonu je to sice podáno mnohem snesitelnější formou, přesto to však ruší. Nejsou to ale jen Bayova vlastenecká klišé, proč dávám pouze průměrné hodnocení, ona ani ta akce není dokonalá. Kvalitní ano, Bay umí napumpovat do diváka adrenalin a tentokrát přidal i solidně syrovou pouliční válečnou vřavu, místy to je však trochu nepřehledné a v závěru už poměrně monotónní.

Šílený Max s Gibsonem má statut jakési post-apo klasiky a mě se ani po druhém díle nepodařilo zjistit proč. Jednička je regulérní sračka, dvojka není o nic lepší. Smysl v tom nedává absolutně nic, béčková kýčovost je daleko za hranicí snesitelnosti a je to tak zábavné, že mě to málem dohnalo ke spánku. 79% za kaskadérské kousky? Jako ok, mám k tomu řemeslu určitý respekt a v dnešní digitální éře hledím pozitivně ke každé "postaru" natočené akční scéně, ale jen to na dobrý film nestačí.

K čemu je silný námět, když je podán rutinně? Na Spotlight by se měli podívat především pisálci z Blesku, alespoň by získali představu o tom, jak se dělá kvalitní žurnalistika. Filmařsky však McCarthy nenabídne nic víc, než průměrné dokudrama a silná herecká sestava to nepřebije. Tohle by byl ideální projekt pro Finchera. _____ Edit po Oscarech (29/2/16): Tak Spotlight bylo korunováno nejlepším filmem roku. Inu, je vidět, že někdy stačí vybrat silné (na akademii cílené) téma, zaplácnout to průměrnou filmařinou a pak už jen čekat na vyhlášení. Z těch osmi nominovaných filmů je horší jen Brooklyn.