higuain

Předčilo očekávání. Asi. Jelikož jsem Warcraft v životě nehrál, tak ta očekávání byla veskrze nijaká. Šel jsem do kina s vidinou potencionálně kvalitního fantasy, kde jedinou indícií kvality pro mě bylo jméno Duncana Jonese. A Jones po velmi dobrém Zdrojovém kódu opět nezklamal. I přes poměrně jednoduchý děj to nenudí ani na chvíli. Má to kvalitní hudbu a triky. A zelenou Paulu Patton.

How It Should Have Ended > Honest Trailers. Kvalita jednotlivých dílů je rozdílná i v závislosti na tom, co za film se právě paroduje, respektive kolik možností k tomu tvůrcům nabízí. Obecně vzato je však HISHE nejen vtipnější, ale i výstižnější ve srovnání s upřímnými trailery, které mnohdy (až příliš často) tlačí na pilu poukazováním na pitomosti, které buď vůbec nejsou chybami filmu nebo nejsou tolik podstatné. HISHE naproti tomu nabízí brilantní Super Café, které je velmi zábavnou nadstavbou většiny dílů. PS: Letos nový díl věnovaný BvS je jedním z nejlepších vůbec.

1. série: 55%. Není to úplná tragédie, nakonec se mi povedlo dokoukat celou sérii o šestnácti dílech, i když místy se sebezapřením. Že by mě to ale nějak bavilo se říct nedá. Děj se dost vleče a jednotlivé postavy nejsou dostatečně zajímavé. Technicky je to slušně odvedená práce, atmosféru 18. století se tvůrcům navodit podařilo. Ale jak už tu spousta lidí napsalo, je to klasická červená knihovna, takže nuda. Caitriona Balfe by pro dobro seriálu měla méně mluvit a více se svlékat, protože v tom jsou její hlavní přednosti. A hlavní poučení pro ženy? Bacha na to, koho si berete. I když si najdete slušnýho inteligentního manžela, vždycky je tu šance, že jeho prapředek byl bezpáteřní sadistická buzna. Pak už stačí se jen dotknout nějakýho šutru a to 200 let starý prase vám udělá ze života peklo.

Nejsem si jist, co se v Singerovi muselo pohnout, že z poměrně komorně laděné série (v rámci žánru), která stavěla v první řadě na silných charakterech (a hercích), přepnul na digifest, co je někde na půl cesty mezi MCU a DC. Že by nátlak studia na méně řečí a více atrakcí? Nutno ale podotknout, že mu to i tak funguje docela solidně. Přestože jde o nejhorší díl trilogie, na level Posledního vzdoru bych ho neházel, ten je pořád o třídu horší.

Vyloženě zklamání to není, protože očekávání nebyla nijak velká. Do kina jsem na to šel z čiré nostalgie a s trochou naivní naděje, že to bude mít podobné kouzlo, jaké měly staré díly. Jenže nemá. Tenhle film se měl natočit před patnácti lety (tehdy by pravděpodobně vypadal úplně jinak a snad i lépe), k čemuž bohužel nedošlo, a tak tu teď je přestárlá a obézní dvojka Reno-Clavier, která se snaží, seč jí síly stačí, ale je to spíš taková křeč. Ze starých postav krom ústřední dvojice nikdo nezůstal a ty nové mě bez výjimky nezajímaly. Vlastně celá ta VFR anabáze s partičkou šlechticů budí dojem, že se dost vařilo z vody.

Jedna z geniálních francouzských komedií, na kterých jsem vyrůstal. Smrtící tempo gagů nedává vydechnout, film prakticky nemá hluché místo. Leviho hudba je vynikající a herci taky - všichni. Přesto však musím jednoho vyzdvihnout. Návštěvníci jsou hereckým koncertem Christiana Claviera. Jeho Žakuj je jistě nezapomenutelný, mě však ještě víc prakticky v každé jeho scéně bavila možná trochu opomíjená postava pravnuka Žakára, výborně nadabovaného Oldřichem Víznerem.

Russo & Russo mě před dvěma lety nadchli, protože Winter Soldier byl adrenalinem napumpovaná a na Marvel poměrně originální komiksovka. Civil War je v úvodu nezvládnutá akčně, nigerijská pasáž je dost zmatená a nepřehledná, kamera kmitá sem a tam, aby zabrala co nejvíc skákajících postaviček a je to tak maximálně na rozbolení hlavy. Ostatní akční scény jsou už technicky zvládnuté lépe. Názorové protipóly a všechny ty dialogy s politickým kontextem v první polovině filmu jsou ok, vyznívají však trochu do ztracena, když výsledný střet dvou skupin Avengerů na letišti je vším, jen ne vyhrocenou bitevní vřavou, nedejbože snad válkou.

Ani několik nadějných komediálních záblesků (je čemu se zasmát, ne že ne) nevyváží skutečnost, že logika chování postav je prakticky nulová a celé to tak nějak nedává smysl. A je to škoda, protože hořké komedie tohoto typu mám docela v oblibě. Jen musí mít hlavu a patu, což Zakázané uvolnění nemá.

Tady půjdu trochu proti proudu, protože mě to bavilo nad očekávání. Příběh není nic, co by už nebylo někde viděno a logické lapsy také nechybí. Vizuálně je to ale hodně čistá práce a překvapila velmi solidní choreografie akčních scén. Navíc oproti jedničce určitě potěší mnohem větší odlehčenost. Žádné srdceryvné burcování lidu do války Johankou z Arku převtělenou do Sněhurky. Sice se tu až moc mluví o lásce, ale především na Hemsworthovi je poznat, že to nemyslí moc vážně, a tak jsou ta klasická klišé vyvážena patřičnou porcí nadsázky. Ústřední dvojici jsem fandil. I když to jejich hádání a opětovné dávání se dohromady působilo místy trochu přihlouple. 75%.

Velmi dobré. Gallenberger netlačí na pilu v romantické linii a ani se nesnaží podbízivě šokovat přehnaně drsnými scénami. Tehdejší politická situace v Chile je pro něj spíš jen zástěrkou pro v podstatě survival story o útěku z Schäferova soukromého koncentráku. Velkým plusem je, že film dokáže držet tempo a za těch 110 minut tak nenudí ani na chvíli. Navíc Lauda a Hermiona je sympatická dvojka, která to (nutno podotknout, že za velkého přispění slizouna Nyqvista) dokáže herecky utáhnout. Letištní závěr na způsob Arga sice stěží uvěřitelný, ale rozhodně napínavý.