Ydiot

Efekty a parádní vizuálno pod sebou pohřbily všechno, co předchozí filmy z kouzelnického světa měly: alespoň trochu srozumitelný děj, motivaci postav, napětí, emoce, humor. Nic z toho tam najednou není. Zůstalo nádherné vizuálno, spousty ohně, výbuchů, nájezdů a hlasitých efektů. U filmů o Harry Pottterovi šlo spletitý děj ustát díky knížkám, v nichž bylo vysvětleno to, co filmový jazyk v omezeném časovém prostoru vysvětlit nemohl. První díl Fantastických zvířat byl jednoduchý, přímočarý a (zdánlivě) uzavřený, takže krásně fungoval - a po jeho úspěchu jsme teď jsme dostali dvě hodiny nastavované, dějově otevřené, poněkud nudné a chvílemi extrémně trapné vizuální parády, která nedává smysl a ke které neexistuje knižní předloha, jíž by se tápající divák mohl chytit.

Syžet je sice obtažený podle stokrát použité šablony, ale je na něj nabaleno tolik skvělých gagů, vizuálních nápadů a radosti, že by bylo škoda nechat si tenhle film ujít. Nejen kvůli úžasné stylizaci a la 50. léta jsou pro mě Roboti jedním z mála počítačově animovaných filmů, ke kterým se opakovaně vracím - a pokaždé v něm najdu spoustu nových věcí.

Všechno, co chtěl Terry Gilliam tímhle filmem říct, už řekl ve svých předchozích filmech, a většinou mnohem lépe. Srozumitelněji, čitelněji, vizuálně i herecky zajímavěji než v Donu Quijotovi. Škoda.

Moralitka, ale JAKÁ! Jednoduchý, a přitom dokonalý scénář, skvělé herecké výkony a závěrečná skladba Árpáda Balázse a Ágnes Nemes Nagy "Bodzavirág", u které běhá mráz po zádech. /// Film byl inspirován skutečnou událostí. Režisér se za svého pobytu v Anglii od své švédské spolubydlící dozvěděl o sboru se stejným problémem, jaký můžete vidět ve filmu. Ten reálný sbor byl ovšem s ostudou rozpuštěn a sbormistryně veřejně zostuzena. /// (Mimochodem, Mindenki znamená "Každý" nebo "Všichni", a původní název mnohem lépe vystihuje myšlenku filmu než "Školní sbor".)

Skvělý námět totálně nezvládnutý dramaturgicky, střihově, zvukově ani lidsky. Jako by film úplně nevěděl, co konkrétně říct, jak to říct, co vynechat a co ne. Strašná škoda, mohlo to být skvělé. Třeba příště.

Když jsme to dokoukali se ženou, prohlásila: "To je dobře, že se teď nemusíme pohádat, když se pohádali za nás, viď?" - Jako v předchozích dvou filmech naprosto přesné vyjádření pocitů, obav, přání i problémů člověka daného věku. A kromě toho, že to bylo občas hodně vtipné, tak to bylo taky občas hodně bolavé, protože ze života. Za mě dokonalost.

Příjemná, profesionálně natočená žánrovka s řadou chyb a klišé, na kterou se ale pěkně dívá. Očividně mířeno na většinového diváka - a s tím vědomím se mi nechce filmu nic extra vytýkat, zvlášť když to tu za mě zvládli jiní :-)

Moralitka, která by bez dechberoucích hereckých výkonů především strašlivě šustila papírem. Takhle to nahlas zašustí hlavně ve scénách s právníkem a aspirujícím kongresmanem a na ten zbytek se kouká vlastně velmi dobře. A pointa - ta pointa! Skvělá.

Vlastně příběh úplně o ničem, ale tak skvěle napsaný, natočený a zahraný, tak vtipný, smutný a občas absurdní, že se mu nedá odolat. Akorát poslouchat v některých scénách pořád dokola (byť skvělé) ty samé písničky trošku otravuje.

Skvělá kamera, kvalitní herecké výkony (ačkoli jsem za Masarykem pořád viděl Rodena a za Benešem Kaisera, což by se stát nemělo) - ale scénář mi nedovolil se identifikovat s jakoukoli postavou. Neustálé přepínání časových rovin a nutnost znát okolnosti Mnichovské dohody, exilové vlády a vůbec světové předválečné politické situace ještě ztěžuje sledování filmového příběhu (většina postav totiž není jmenována ani vysvětlována, člověk se musí domýšlet, kdo že to asi je). /// Zatímco jiné filmy využívají toho, že se nedrží historické skutečnosti, případně ji hodně zjednodušují, k výraznějšímu dramatickému účinku - ať už je to Čistá duše, Kód Enigmy, Záře, Kingsey nebo kopa dalších - filmu Masaryk se to (podle mě) vůbec nepovedlo. Divácký je ten film jen pro oko. Příběh - pomineme-li jeho historickou nepřesnost - je ve výsledku především hodně zmatený. Škoda. Mohlo to být dobré. A nebo někdo mohl víc ocenit film Já, Olga Hepnarová - viděl jsem ho před půl rokem a dodneška mi z něj běhá mráz po zádech, jen si na něj vzpomenu.