Tanner

Část filmu jsem si říkal, že abych v něm byl schopen najít aspoň nějaký smysl, potřeboval asi návod k použití. Ale pak mi došlo, že zrovna o tom to může být - svět je zrkátka škála nesmyslných dějů, nad nimiž se nikdo nepozastavuje a každý se přitom nějakého takového děje účastní. A Buñuel si zpoza kamery ťuká na čelo. Nevěděl jsem, do čeho jdu, leč mé překvapení bylo věru pozitivní.

Režie a námět bylo asi opravdu to, co se mi na filmu líbilo nejvíce. Co mi sedělo naopak méně, byl samotný scénář, hudba i herecké výkony. Nějak nevím, jak k tomu přistoupit, jestli jako ke krimifilmu s hlubší tématikou, nebo jako k dramatu zatěžkanému zbytečným krimi závažím. Pro mě je to trochu neslučitelné a jelikož se onen hlubší rozměr odkryl až na konci, zařadím si to právě spíše do první škatulky. Děj jako takový mi přišel zbytečně překombinovaný (to už tu párkrát bylo a lépe), herecký výkon hlavního představitele se mi taky příliš nezamlouval - hlavně, když pronášel nějaká drsná a rádoby cool souvětí, byl spíše k smíchu, v "dojemných" scénách (poznají se podle tuctové smyčcové hudby) byl zase takový prkenný.. Pocity mam zkrátka dosti smíšené. Ale v Affleckovi je do budoucna určitě režisérský příslib!

Film se mi za celou dobu nějak nevedlo uchopit jako celek. Postupně jsem se tedy počal zaměřovat toliko na útržkovitě pronášené myšlenky jednotlivých postav a na snahu nějak je vztáhnout k celkovému rámci jsem rezignoval. Přesto se však celkové vyznění dá uhádnout. A ačkoliv je mi vcelku blízké, nemůžu ani přes občasné záblesky wendersovské atmoséry jít přes tři. Na to to bylo přece jen moc divný.

Kouzelný film, který skrze upřímnou výpověď o tom, co pro iránské sourozence může znamenat taková zdánlivá banalita, jako je ztráta bot, dává facku nám, zpupným Evropanům, hudrujícím nad současnou "krizí". Ale nemyslím, že by tu šlo jen o tohle. Je to zkrátka snímek o upřímně láskyplném vztahu dvou sourozenců, kteří se nenechají na holičkách a vzájemně si pomáhají. A je to také film, který by v takto příjemné podobě nikdy nemohl vzniknout v hollywoodském podání. Už přímo vidím ty slzopudné scény (než, že by tady k tomu také nebyl občas náběh...), na nichž je přilepená stejně slzopudná vrstva smyčcové hudby, a také natahující se konec, který by až do krajností vyhrotil vzniklou situaci. Tento film naopak skončil akorát (tedy tak o 5 - 10 minut dříve, než jeho hypotetická americká alternativa) a nesmírně mu to prospělo. Vynikající výkon podali oba dětští herci. A je ještě jedna věc: snad v žádném jiném filmu mě "sportovní klání" nevtáhlo a nenaplo více, než zde :-).

Ačkoliv film nesklouzává k přílišné schematičnosti a nenutí diváka násilně přijmout jeden či druhý názor, příklon k tomu Janovu je zřejmý. Znám tento konflikt dvou pohledů celkem dobře, občas s exaktně orientovanými přáteli zabrousíme na to téma, třebaže toliko v teoretické rovině; obvykle to skončí ve stejné slepé uličce - já nepřesvědčím Tebe, ani Ty mě. Velmi se mi tady líbilo minimalistické podání - režisér nehrotí, co nemusí, explicitně nevyjadřuje, co může vyplynout samo od sebe. I délka filmu je tak akorát.

Bohužel ani kouzelná formulka "podle skutečné události" mě nezbavila pochybností. O příslušném experimentu toho moc nevím, takže se nebudu pouštět do nějakých rozborů (asi bych byl tím spouštěčem tvrdícím - ne, tohle fakt neni možný), ale považuji za chybu filmu, že mě nepřesvědčil. Zaměřil se toliko na formu společenství, vůbec ne na obsah (předpokládám, že nějaký mělo), chvílemi zase přebíhal k problémům jednotlivců (snad ve snaze ukázat jejich motivy? - ani to z toho nebylo zřetelné), a vše dokonal šíleně přepjatým závěrem. I z toho mála, co jsem si přečetl, je zřejmé, že tento film (najmě jeho závěr) skutečnost nekopíruje a účelově s ní manipuluje. Hm, že by ilustrace nástroje propagandy?

Trošku moc přímočaré, což obzvlášť při jednoduchosti příběhu může navozovat dojem plytkosti. Na druhé straně proč se občas nepodívat na něco, co krásně hladce plyne, nemůže nepříjemně překvapit a nevyžaduje bůhvíjakou diváckou aktivitu. Obzvlášť, když je to tak krásně natočené. Je to svezení v opravdu krásném, nablýskaném autíčku s vlastní duší. Co na tom, že po zcela rovné silnici a jen na zadní sedačce .

Důkaz, že výtečný, emocemi nabitý snímek lze natočit i bez prvoplánových berliček. Eric/Jack si je nejistý svou novou úlohou a když už se v ní začíná zabydlovat, začíná mít dojem, že to může dávat nějaký smysl, dostihne jej jeho minulost skrze předsudečné jednání druhých znovu. Stigma je zkrátka stigma. Ze začátku jsem byl trošku zmaten, postupně jsem uvykl na to, že některé souvislosti jsou jen naznačovány, přesto to na mě místy působilo přeci jen kapku zjednodušeně. Ale jinak dobrá režijní, hudební i herecká stránka (zvláštní Jackův charakter je vystihnut v hereckém projevu hlavního představitele velmi dobře). Jen více takových snímků. - Po druhém zhlédnutí zvedám na pět.

To byl snad paradoxně nejameričtější film, co jsem za poslední dobu viděl. Ještě pár dní mě z té sladkosti budou bolet zuby. Jen se trochu bojím, že kdyby to skutečně natočili Američané, ohlasy by zdaleka tak nadšené nebyly. Je to fajn nápad, hlavně využití té soutěže a možností, které nabízí, ale ve výsledku to je přece stokrát viděná kýčovitá šablona o tom, kterak osudem zkoušený chlapec díky své charakterové čistotě ke štěstí a lásce přišel. Myslím, že i kvůli tomu vyznívá snaha ukázat poměry v Indii dost naprázdno. Ale je to hezky natočené, to musím uznat (až na ty titulky /wtf?/ a na poněkud zvláštní fakt, že se i Indové mezi sebou baví lámanou angličtinou; a ty otázky - to byl snad také vtip ne?).

Škoda té přílišné upovídanosti, protože působivost animace je natolik velká, že si myslím, že by na to stačila i sama, resp. že by komentářů a "dokumentárnosti" mohlo být o něco méně. Zajímavé byly poukazy na hranici mezi realitou a filmem či fotografií jako tím, co ji zachycuje. Divákovi je těmito narážkami, stejně jako posledními pár vteřinami, naléhavě připomenuto, že zatímco on sedí v křesle a kouká na film, tohle se skutečně děje. Tenhle film bude asi bohužel aktuální vždycky, jelikož války lidstvo doprovázejí od samého počátku a nikdy tomu zřejmě nebude jinak. Přestože v nich všichni prohrají.