Tanner

S panem Šimkem celkem ucházející zábava, protože on byl tím, kdo tu zábavu tvořil a Bubílková tam byla jen jako jeho fackovací panák. Díky němu se tam občas objevila i nějaká ta improvizace. Po přesunu na Novu to šlo už zcela do kopru.

Svého druhu by to mohla být zajímavá sociálně psychologická studie. Velkým paradoxem ovšem je, že pro vědecké účely by ji dnes už asi nikdo ani nepovolil, ani nepodstoupil. Za to pro ty komerční... Jednu hvězdu taktéž dávám za první sérii, na níž jsem se občas podíval, jelikož se tam sešly vcelku zvláštní osoby a jejich interakce byly někdy opravdu zajímavé :-). Zatímco na Nově byla výběrovým kritériem pravděpodobně míra sexuální perverze. Nemyslím ale, že by to bylo dáno pořadem jako takovým, formát byl totožný - spíše šlo asi o náhodu. Další serie už jsem nesledoval ani občas.

Tohle je skoro neuvěřitelný film. Právě jsem se dokoukal na 4 (!) hodinovou verzi a ani minutu jsem se nenudil, ani minuta mi nepřišla, že je tam navíc. V tomto filmu je toho tolik, že by na to nestačila ani celá knihovna, natož krátký komentář. Proto se do něj radši ani nebudu pouštět. Kevin Costner natočil jen pár filmů, které stojí za to, ale ty jsou natolik výjimečné, že bude navždy jedním z mých nejoblíbenějších herců. Nikdy jsem to o žádném filmu neřekl, ale tohle se prostě musí vidět.

Snažím se vymyslet, co bych k tomuto filmu řekl vlastního, ale na mysl mi přicházejí jen ta samá slova, jako ostatním, co zde již komentáře psali. On ten film totiž opravdu vyniká hlavně svou poetickou atmosferou. Krásné melancholické záběry perfektně korespondují s příběhem pozvolna vznikajícího přátelství dvou lidí bez kořenů a domova, nebo jakéhokoliv záchytného bodu v chaotickém světě. Jinak kyknosova závěrečná poznámka je opravdu trefná, skoro jsem se bál, aby to tak nakonec nedopadlo; holt jsem již deformován dobou.

Sam Mendes zkrátka umí. Celou dobu jakoby film tak nějak balancoval mezi lyrikou a epikou a bylo zajímavé to napětí, kam ve svém vyznění nakonec vlastně sklouzne. Mně osobně by nevadilo, kdyby klidně skončil o nějakou tu minutku dříve, když Frank odjel po oné snídani. Ale i takto to bylo působivé zpracování tématu společného soužití lidí, kteří se ve svých rolích, které nikdy nechtěli hrát, ocitli, ani nevěděli jak. Bohužel jsem měl ale občas dojem, že je ve filmu pár zbytečných slepých uliček, které jsou téměř k ničemu, protože jejich dopad na ústřední motiv je minimální. Jiné věci, naopak dosti důležité, jsou pojaty poněkud zkratkovitě a ne dost do hloubky, aby člověk mohl dostatečně docenit a procítit jejich příčinný vztah k dějovým událostem. Jinak ovšem fajn, žádné vydírání, patos, nic takového. Leo i Kate výteční, stejně tak hudba. Citlivý film o tom, že kdo se s životem, který mu nevyhovuje, smíří, musí občas ztišit naslouchátko..- "Plenty of people are on to the emptiness, but it takes real guts to see the hopelessness."

Asi jsem dostal odpověď na to, který český film je nejlepší. Velmi přesvědčivě zobrazuje potřebu všech možných ideologií ubezpečovat všechny o neustále hrozícím nebezpečí, jež je legitimizuje a před nímž je třeba se bránit jakýmikoliv prostředky ve jménu vyšší spravedlnosti. V zájmu udržení vlastní soudržnosti pak tyto systémy mohou de facto cokoliv. Je to o to mrazivější, že stejné principy fungují neustále, ať už je to ve službách jakéhokoliv ideologického systému. A vždy je u toho někdo, kdo by jinak neznamenal nic a kdo z cizího utrpení profituje. Lidi už asi jiní nebudou. "Pravda a moc jsou dvě odlišné věci."

Koukám, že nejsem jediný, komu to na několika místech připomnělo Forresta Gumpa. Ale bylo to jen formou, která byla na můj vkus často až příliš přepjatá (ne, já prostě nemusím, když postavy těsně před odchodem na onen svět sypou filozofická moudra z rukávu; nezamlouvalo se mi třeba ani výrazně odlišné tónování jednotlivých dob). A ačkoliv Cate i Brada mám jako herce velmi rád, v takovém Babelu to mezi nimi fungovalo více, nemohu si pomoct. Bohužel se mi zdá, že u toho na první pohled líbivého obalu zůstalo. Je to jako suchý piškot zalitý v čokoládě a nazdobený šlehačkou. Pro mě zklamání, čekal jsem o dost více.

Nápad je opravdu vynikající. Jednotliví členové, každý adorující svou vlastní individualitu a přesvědčení právě a jedině o své nepostradatelnosti, jsou schopni se sejít jen na úrovni ničení, být zajedno jen v otázce agrese vůči dirigentovi. Jaké překvapení, když pak nevědí, co se sebou, a musejí se opět nechat vést nepoučitelným dirigentem. Co může následovat? V tomto případě druhý, třetí, čtvrtý... n-tý díl. Jak praví známá fráze, revoluce požírá své děti. Mně osobně vyhovovala více prvá část, kde se vykreslovaly jednotlivé charaktery, následný zvrat mi přišel trochu nepropracovaný, nedostatečně vysvětlený, zbytečně unáhlený.. nevím, třeba je to záměr. Já si však myslím, že natáhnout trošku stopáž a pojmout to hloubkověji by nemuselo být od věci. Pak by bylo možná lze se obejít i bez poněkud zvláštního deus ex machina. Ale rozhodně jeden z nejlepších kusů od Felliniho, co jsem viděl.

Stojí za to jít za svou vášní i tehdy, když působí hlavně bolest, třebaže je sama o sobě ušlechtilá? Kieslowski mne opět nezklamal. A po tomto snímku začínám brát o něco vážněji kamarádovu větu o tom, že Jerzy Stuhr je nejlepší evropský herec.

Pro mě standardní Coeni. Párkrát jsem se zasmál, hezky se na to dívalo a dobrá muzika. Navrch můj oblíbený Clooney. Zejtra si na to už asi nevzpomenu. Jedině na tu rozstřílenou krávu, ale to ne moc v dobrym. Žádná sláva.