Alice ve městech
Alice in den Städten
Alice in the Cities
Réžia:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHrajú:
Rüdiger Vogler, Yella Rottländer, Lisa Kreuzer, Lois Moran, Hans Hirschmüller, Wim Wenders, Chuck Berry, Martin Müller, Edda KöchlObsahy(2)
Nemecký novinár Philip sa na letisku v Spojených štátoch zoznámi s mladou ženou a jej deväťročou dcérou Alicou. Matka ho poprosí, aby dcérku na chvíľku postrážil, čoskoro však vysvitne, že Philip sa bude musieť o Alicu starať oveľa dlhšie, ako pôvodne predpokladal. Obaja sa tak vydávajú na cestu, na ktorej hľadajú starých rodičov dievčatka. Prvý veľký film Wima Wendersa je zároveň úvodným dielom jeho voľnej trilógie cesty, kam patrí spolu so snímkami Falošný pohyb a V behu času. Road-movie o priateľstve a hľadaní strateného domova od režiséra filmu Nebo nad Berlínom Wima Wendersa. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (81)
Na začátku filmu jsem se dost nudil, ale od scény na letišti a následné cesty nesourodé dvojice mě to chytlo. Také jsem si musel zvykat na střih, který vždy uťal sekvenci, od které bych čekal, že bude pokračovat. A stejně tak konec, znovu (alespoň pro mě osobně) docela useknutý. Film mě ale jinak bavil, rozvíjející se vztah muže a holčičky mi přišel velmi nosný, dobře napsaný, sem tam i vtipný a jistě za jeho přirozenost mohou i výborní hlavní představitelé. V závěru se mi s nimi vůbec nechtělo loučit, až tak mi oba přirostli k srdci. Akorát…to neustálé připomínání nedostatku peněz postupně působilo trochu nepatřičně, když pořád vesele utráceli. V každém případě tuhle pro mě osobně docela netradiční road movie hodnotím slabšími 4*. ()
Náhodou se setkají. On chce domů, protože má autorský blok a není schopen napsat jediný článek, ona se jen vracela z USA do Evropy se svou matkou. Jenže matka jí s ním nechá, s cizím člověkem. A tak dochází k překvapivě zajímavému a silnému road movie, které jako kdyby nikdy nemělo skončit. Černobílá mu sluší. ()
Filmová díla starší 20 a více let, už podle mě dnes nejde dost dobře hodnotit /porovnávat stejným způsobem, jako ta nedávno natočená, natož ta současná .. je to v lidském životě přece jen poměrně velmi slušná řádka let .. co řádka? - je to hodně let .. vše se za tu dobu změní .. svět a hlavně samotní lidé .. těm pořád zůstává vlastní snad jen ta honba za mamonem a schopnost vlastní destrukce, opomíjení toho nejcennějšího, co krom vlastního zdraví a zdraví svých nejbližších máme .. sounáležitost k lidskému společenství a planetě, na které všichni žijeme … (jinak .. ta dívenka byla skvělá, ale úplně mě vytáčelo, jak se v té době všude kouřilo – i v letadle!) … ()
Tak skutočný, ako život sám plynie v okamihoch - Philipových fotografiách tá priezračná rieka emócií, osudov, príbehov z celuloidového pásu. Dávno som sa necítil pri sledovaní filmu tak uvoľnene a príjemne, a taká je i neumelá réžia Wima Wendersa, ako aj Rüdiger Vogler a Yella Rottländer. 95% ()
Cesta ... ne černobílá ... ČERNOŽLUTÁ, s nepatrným nazelenalým nádechem ... melancholická a trochu chaotická. Má cíl, ale při jeho hledání bloudí a její roztěkané myšlenky se toulají kdoví kde. Navzdory neustálým proměnám je zvláštně statická - a odosobněná ... svým způsobem k uzoufání. Její příběh v ní zůstává beznadějně ztracený a opuštěný ... 2,5* ... A ještě jedna zcela subjektivní poznámka na závěr, která s hodnocením snímku nemá nic moc společného: Vy byste jen tak beze všeho - a vlastně i bez jakékoli předchozí domluvy (!) svěřili svou malou dcerku chlápkovi, kterého sotva znáte ... a nechali byste ji s ním letět přes půl světa ? Kvůli jinému chlápkovi, který měl být natolik dospělý, aby vás potřeboval méně než vaše vlastní dítě ? Dosti uhozené, řekla bych. ()
Reklama