Skip

Velký klaun odchází a s ním i ten tulák v něm. Sledovat tento film je opravdovým filmovým zážitkem. Člověku je smutno a zároveň se i usmívá. Není to Chaplinova poslední hlavní role, ale je poslední v té podobě, jak jsme ho znali. Nevím, jestli to měl nebo neměl v plánu, ale bylo to krásné rozloučení. Tak sbohem, Tuláku, děkuju ti za slzy i smích, dávno stal ses nesmrtelným nejen v očích mých.

Je to barevné a blyštivé, ale uvnitř prázdno. Co to je? Kletba zlatého květu. Člověku ze všech těch barev až přechází zrak. Jenže to jsou jen kulisy a v nich herci v nádherných kostýmech, kteří nemají moc co hrát, protože v tomhle poněkud megalomansky pojatém filmu úplně chybí nějaký příběh, který by dokázal diváka zaujmout. Jen na tu Gong Li se dívá moc příjemně, ale to ostatně v každém filmu, kde hrála.

Zlaté opojení byl první Chaplinův celovečerní film, který jsem před lety viděl. Do té doby to byly jen krátké filmy, které jsem měl rád, a najednou tu byl přes hodinu dlouhý film, což pro mě bylo jako zjevení a já jen s úžasem koukal, jak skvělým herecem a režisérem Chaplin byl. Všechno ve filmu perfektně funguje - gagy, smutek, sentiment, uličnictví. Jen ta verze, kterou jsem viděl tehdy pouze s mezititulky byla lepší, protože verze s Chaplinovým komentářem docela ruší tu krásnou pohodu, kterou divák zažívá při sledování němých filmů.

Možná se mýlím, ale řekl bych, že Diktátor je jediným filmem otevřeně kritizujícím a zasměšňujícím Adolfa Hitlera, který byl natočen v době, kdy byl prakticky na vrcholu moci a německá vojska se valila Evropou. Tím se z něj také stal jeden z nejvýznamnějších filmových počinů té doby. Chaplinovy parodie Hitlera a němčiny jsou nezapomenutelné, stejně jako hra s nafukovacím globem, a v druhé rovině filmu, v níž hrál židovského holiče, jsou zase krásné chaplinovské figury, tak dobře známé z němých grotesek - např. krásná pohybová kreace po úderu pánví do hlavy a mnohé další.

Nebylo to vyloženě nudné, ale rozhodně uměl Altman mnohem lépe. Tahle show byla poslední, ale její ozvuky jako by rezonovaly stále dál. Z těch postav a postaviček čiší zápal pro věc a je jen škoda, že jim nebylo dáno zahrát pro nás víc.

Tak trochu road movie a drama, trocha toho smíchu (spíš hořkého), to vše pod taktovkou Wima Wenderse, který natočil výjimečný film, na nějž se jen tak nezapomíná. Snad jen to příliš rozvleklé rozuzlování příběhu bylo malou vadou na kráse. Ovšem kamera, to jsou nádehrné záběry.

Jakožto velký obdivovatel Charlieho Chaplina jsem tento dokument zhlédl se zájmem. Škoda, že nebyl obsáhlejší. Určitě by se dalo o Chaplinovi a filmu Chaplin zlodějem říct mnohem víc, než jen pár fotek, nějaké ty záběry a komentář mimo kameru. Aspoň jsem si ale mohl užít nesestříhané verze filmu Chaplin zlodějem, který je součástí této skládanky.

Sociálně kritická dramata nepatří zrovna k mým oblíbeným žánrům, ale Luis Buñuel byl mistrem filmového řemesla, a tak natočil velmi sugestivní a po tolika letech stále působivý a aktuální film. Jednoznačně jeden z nejlepších filmů v tomto žánru.

Škoda těch několika patetických scén. Bez nich by to bylo mnohem lepší. Dalo by se říct, že v rámci žánru se divákovi nedostane ničeho, co by už mnohokrát neviděl, ale i tak je to velmi dobrý a působivý film.

Slušný nářez z Velké Británie, který ani na chvíli neztrácí tempo a černý humor dokáže na správnou strunu naladěné diváky vskutku pobavit.