Ilicka

A few times in my life I've had moments of absolute clarity, when for a few brief seconds the silence drowns out the noise and I can feel rather than think, and things seem so sharp and the world seems so fresh. I can never make these moments last. I cling to them, but like everything, they fade. I have lived my life on these moments. They pull me back to the present, and I realize that everything is exactly the way it was meant to be.

Nevím, jak je to možné, ale našla jsem v tom slepenci scének i pár těch, které mě pobavily.

Typická dvojka ve stylu Pirátů z Karibiku (ten Bruckheimer...): více, robotů, více akce, více legrace, více výbuchů, více peněz, všechny postavy z jedničky, k tomu nějaké vtipné sidekicky de nuevo, zamíchat a jedeme. Bohužel méně je někdy více. Postrádala jsem lidské momenty (Sam a Bumblebee) a nějakou opravdovou emoci (přílet Autobotů na zem, zajetí Bumblebeeho...) I proto mě pomsta Padlého neskutečně otravovala.

This is Berk. It snows nine months out of the year, and hails the other three. What little food grows here is tough and tasteless. The people that grow here, even more so. The only upsides are the pets. While other places have ponies, or parrots... we have dragons. To samé pro film. PS: Veřejná omluva a jedna hvězdička navíc po druhé projekci.

Předchůdci mého nejoblíbenějšího filmu ze série čas neskutečně uškodil. Zaprvé je stopáž naprosto neúměrná a hraje se tak na naprosto zbytečné noty, zadruhé film zestárl ne o 19, ale snad o 30 let a když jej srovnám s dílem druhým, tak bych nevěřila, že je od sebe dělí jen rok.

Trochu zapracovala nostalgie, ale i dnes tento díl považuji za nejlepší Fantaghiro. Navzdory tříhodinové stopáži v ní není tolik hluchých míst jako v prvním díle, který se místy potácí odnikud nikam. Navzdory tomu, že triky jsou až neuvěřitelně nepřiměřené své době, zlepšila se výprava (české hrady a tak podobně), tradičně na výbornou zafungovala hudba a slušně hrající herci (Karel Roden jako Zlatoočko!). Navíc, navzdory tomu, že od dob, kdy jsem Fantaghiro fandila poprvé, uběhlo snad patnáct let a já naprosto zapomněla, o co tam jde, příběh Romualda a Fantaghiro v dějství druhém mě opět dostal do kolen, navzdory tomu, jak celá pohádka zestárla.

Kvalitní, syrová atmosféra "české" Anglie 16. století, věrnost Twainově předloze a lehce tendenční výklad. Narozdíl od jiných, idealizovaných verzí (2000) se nebojí pořádně nakouknout mezi spodinu a na dvorské intriky. A malému Skamene to sluší jak v roli Kentyho i Edwarda.

Rozhodně výrazně snesitelnější než Šolochovova předloha, ale jinak žádný zázrak.

A stejně jako u BSG fascinující spojení retra a moderny, lidského a umělého, morálních dilemat a sporných rozhodnutí.

Stejně jako u úvodního filmu k BSG velice slušná a navnazující hodinka a půl.