KarelR

Taková ta klasická situace. Sedím v kině na projekci a říkám si: „Ty bláho, to je zase jednou pecka. Silnej příběh, super akce, herci na jedničku a jede to jako dráha. Čekal jsem, že za 80 mega dostanu v podstatě konverzačku, kde bude jedna akce na začátku a jedna na konci. Ale místo toho mi tu běží sci-fi nářez, v němž hrdinové pořád utíkají a pořád jim někdo šlape na paty. Vypadá to jako film za 250 mega, pravidelně tu vyskakují fajn nápady a finále je sice až moc rychlé, ale alespoň to není klasická natahovačka, kde bych z fleku vystřihnul 20 minut.“ Nemůžu se tudíž dočkat, až vylezu ze sálu a všichni si zase jednou budeme notovat, jaká originální sci-fi pecka to vznikla a že by takových mělo být pět do roka. No a pak se rozsvítí a kolegové z MovieZone mi říkají, že… nope!

Konečně víc Stevensona. A dává si to!

No konečně! Starwarsovský až na půdu, odpouštím první dva díly, ve kterejch se nic nedělo :)

Co na to asi říká Qui-Gon?!

Pokračování Rebels pro lidi, co viděli a milují Rebels. Neviděl jsem Rebels :/

Mistr Nolan si vybral slabší chvilku. Jasně, po audiovizuální, herecké a řemeslné stránce je to strašná pecka, která letos nemá příliš konkurence. Po stránce příběhu jsem se však s Oppenheimerem minul, jelikož se tomu nejnosnějšímu tématu (dopad zavraždění statisíců japonských civilistů na vědce z Los Alamos) skoro nevěnuje a raději se rochní v nekonečném vyslýchacím kličkování. V jádru to tedy je chladná oscarová biografie v mocném nolanovském hávu (tři hodiny dialogových scén se brilantně míchají ve stylu prvních 40 minut Batman začíná), ve které příliš nezaujme armáda postav a není v ní čím budovat opravdové napětí. Hlavní tahákem je spíš tradiční žasnutí nad tím, jak je Nolan působivý realizátor a schopný narativní experimentátor, ale obávám se, že jakmile Oppenheimer sleze z IMAXového plátna, bude se mu u diváků dařit o poznání hůř.

Tváří v tvář dokonalé těžkotonážní šestce vlastně zklamání. Moc postav, moc vysvětlování, málo vyloženě památných scén, záporák nic extra. Jako showreel akčních scén, na které zbytek blockbusterového pole kouká s otevřenou pusou, to ale samozřejmě pořád funguje (byť není highlightem motorka, ale až dechberoucích posledních 10 minut). Snad to příště zase bude žánrová špička!

Mojí mámě se ten film bude líbit. Zhruba s touhle myšlenkou jsem odcházel z pětky Indiana Jonese, která podlehla zvláštnímu fenoménu posledních let – ignoraci věku hlavního hrdiny. Pátý Indy by klidně mohl fungovat jako old schoolové dobrodružství, v němž Harrison Ford hlavně rozdává moudra, řeší hádanky a kraluje dojemným scénám, jelikož tohle všechno v osmdesáti zvládá na jedničku. V Lucasfilmu se ale místo toho rozhodli, že ho na sílu narvou do epického blockbusteru, který usilovně sype z rukávu jednu akční scénu za druhou.   Nástroj osudu vám tedy hodinu a půl hází do obličeje honičky a přestřelky často pochybné trikové kvality (a s velmi starým pánem v centru dění), jen aby se po „celém filmu“ konečně vyložily karty na stůl a začal ten opravdu důležitý příběh, k němuž snad nešlo dojít složitěji. Jakmile se začnou dít klíčové věci, je vlastně skoro konec – a vy máte pocit, že to celé sice bylo fajn, ale mohlo toho být výrazně méně, ocenili byste prokreslenější záporáky a nevadilo by vám, kdyby Helena byla opravdová postava a ne jen Phoebe Waller-Bridge hrající Phoebe Waller-Bridge.   Takže ano, bavil jsem se a občas jsem byl dojatý, ale chtělo to ubrat na prázdné akci, přisypat Forda v dramatickém módu a nechat si víc prostoru k řešení hlavního příběhu. Takhle je z toho jen slušná velkolepá oddechovka, která však na legendární trilogii kouká z opravdu úctyhodné dálky.

Dvojku Vyproštění trápí slabé triky, jelikož se neohání blockbusterovým rozpočtem, a… to jsou zhruba všechny zásadní výtky. Po akční stránce je vcelku nápaditá a nekompromisní, po stránce dějové o něco lepší, než se od podobných béček očekává. Pokud vás tedy bavila jednička, dejte zamračenému Hemsworthovi znovu šanci. Pro fandy přímočarých akčňáků jde o malý svátek, u něhož vás možná potěší i viditelná česká stopa. (8/10)

Je to velké, hlasité a barevné a vůbec to nedává smysl. Co to je? Ano, nový Flash se ladně zařadil po bok žánrové konkurence a bohužel není ničím výjimečný. V jádru totiž jde o DC verzi plácání se v mnohovesmíru, která má hodně styčných ploch s dvojkou Doctora Strange a trpí hlavně slabou prací s postavami a přemírou digikejklí. Proč se finále odehrává na nudné pláni, kde nic není? Proč jede (hlavně „mladý“) Ezra tak vysoký level otravnosti? A proč to celé vede odnikud do bodu, který má vyvolat akorát nekonečnou debatu v hospodě? Tempo naštěstí není úplně marné a příběh má silné jádro ve Flashově vztahu s matkou (tyhle scény fungují na jedničku). Pokud ale čekáte něco víc než komiksový výplach, v němž je Michael Keaton docela fajn a Sasha Calle prakticky zbytečná, těšíte se zbytečně. Třeba kreslený Spider-Man je se svým mnohovesmírovým dobrodružstvím v úplně jiném (mnoho)vesmíru. (6/10)