May

Romantic president (v doslovném překladu Piano Player President) je druhým scénářem Gwak Jae-Younga, který se zapsal do srdcí spousty lidí díky svému umu vyobrazit na plátně tu nejčistší romantiku podkreslenou inteligentním humorem. (Humorem, který ovšem mnozí považují za obyčejné přehrávání a neberou v potaz odlišnou mentalitu.) Příběh je veskrze ne moc realný a má skoro až americký nádech, ale heslo 'prezident je taky jenom člověk' podává s takovou lehkostí a vtipem, že se žádné podobné pokusy v USA tomu korejskému nemohou rovnat. Neuvěřitelně charismatický An Seong-Gi se s rolí prezidenta, kterého nade všechno zajímají názory svých občanů a pravidelně se kvůli nim převléká za 'obyčejného' civilistu (ve scéně, kdy se president převlékne za řidiče taxíku a naslouchá nářkům mladé slečny, scénář nezapomněl ani na Jeon Ji-Hyeon, jednu z nejpopulárnějších modelek v Jižní Koreji, i díky které se Gwakův debut stal tím, čím se stal), vypořádal s grácíí a po boku Choi Ji-U, která od začátku do konce vypadá jak porcelánová panenka, vysloveně září.

Asi tomu vůbec nerozumím, ale hodně nepoutavě natočené čínské drama o zpovědi gaye, který každý záběr na sebe sama (a že jich je tam opravdu požehnaně) zneužívá k chlípnému, slizkému pohledu s našpulenými rty, aby tak upoutal pozornost a hlavně chtíč a touhu policisty, kterému vypráví svůj erotikou nabity život, je.. fuj. Nevermore.

Komedie, která, ač celý sál šílel, mi vůbec vtipná nepřišla. Jak řekla Lynn, snímek se možná nenápadně ponoukat k toleranci a snášenlivosti vůči homosexuálům snaží, ale dělá to formou, která mi je z duše odporná. Zveličování každého detailu a 'zesměšňování' gayů stylem "jsou to ženy jako každé jiné" na mě působilo velice hloupě a uboze, ovšem připouštím, že, jak prozradily závěrečné titulky, se ve filmu skutečný příběh Satree lek podobal té filmové reálii skutečně hodně. Otázkou ale je, jestli se náhodou nezfalšovaly inkriminované závěrečné ukázky, protože mi přijde velice zvláštní, aby se gayové v Asii chovali.. jinak, než gayové všude jinde.

Hvězdička je za žirafky..

A Time To Love, pomalounku a bez vyraznych zvratu vypraveny pribeh o dvou lidech, co se nade vsechno miluji a nemohou byt spolu kvuli svym rodinam, ktere je od sebe separuji tim, ze jednoho z nich poslou daleko, a doufaji, ze tak zamezi jejich lasce a tim je definitivne rozdeli. Namet a la Romeo a Julie; krasny film s prekrasnou, jednoduchou kamerou snimajici zabery ze vsech moznych uhlu, jemnou, citlivou hudbou a kouzelnou Vicki Zhao v hlavni roli, ktery svou rozzarenosti a otevrenosti alespon na chvilku pohlti kazdeho, ovsem i pres veskerou ocividnou snahu, se nedokaze dostat cloveku pod kuzi..

Nekdy jsou chvile, kdy se clovek trapi tolik, ze je do breku jemu i jeho blizkym. Je spousta veci, ktere to mohou vyvolat, ale ta nejopravdovejsi je laska. A je spousta filmu, ktere se prave timhle ridi.. Mucit odevzdaneho divaka premirou vyumelkovanych emoci jen pro to, aby uronil aspon jednu jedinou slzu. Vetsinou to funguje.. Ale nekdy se cloveku dostane pod ruku klenot, ktery citove nevydira a presto u neho breci a breci a je mu smutno.. a z toho, jak je mu smutno, je mu krasne. Takove filmy nejdou popisovat slovy.. a takovy je Crying Out Love, In the Center of the World.

Jsou to dva roky ode dne, kdy Itsuki zemrel v horach a zanechal po sobe jen nestastnou matku a svou pritelkyni Hiroko. Dva roky od chvile, co se meli brat. Zivot jde i pres vsechny prekazky dal, ale ona nemuze zapomenout.. Napise mu dopis do mista, kde kdysi zil a chodil do skoly. "Dopis do nebe." Bez jakekoliv nadeje na odpoved. Jenomze ona odpoved prijde.. Dalsi romantika Shunji Iwaiho.. prekrasna, vlacna a presne vystihujici vse podstatne. Pomaly a zmateny zacatek postupne vplouva do jasne danych linii, ktere se volne ubiraji k predem vice-mene jasnemu konci. Nadherny pribeh o poznavani zesnuleho pritele prostrednictvim jeho spoluzacky a odhalovanim vselijakych zakouti jejich spolecneho vztahu.

Nireno je uplne obycejna vesnicka divka, ktera se rozhodla zkusit stesti a dostat se na prestizni Tokyjskou univerzitu.. a ono to vyslo. Prvni tajna laska ze stredni skoly zapricinila dalekou cestu mimo domov a prvni kroky samostatneho 'dospelackeho' zivota. Hodinovy pribeh nataceny rucni kamerou s naprosto realnymi herci. Shunji Iwai ma svuj osobity styl a i kdyz byvaji prvni minuty jeho filmu mozna az neprijmne diky sve ohromne nefilmovosti, celistvy dojem je vzdycky uzasny a uplne 'jiny'. Ne lepsi ani horsi ale.. jiny, lehci, ..povznasejici.

Miluju korejske romanticke komedie a s tim je spojene i nadmerne ocekavani z kazdeho noveho vyhlidnuteho kousku, ktere z 90% neni ani trochu zbytecne. Ovsem k radosti vzdy nutne duvod byt nemusi. Korejska produkce svou praci prizpusobila poptavce a romantika je jednim z 'nejbeznejsich' zanru, na ktere lze narazit. Prave to ma bohuzel cas od casu (nikdy bych si nedovolila rict, ze je to bezne) vliv na originalitu a promitne se v prehnane snaze ohromit divaka a prekonat tak to posledni, co melo nejvetsi uspech, stat se novym NEJ. Kdyz jsem Lovely Rivals (여선생 vs 여제자) videla prvne, mozna jsem byla zklamana, protoze pojeti a pribeh jsou vazne trochu pritazene za vlasy. Pustila jsem si ale film znovu, jeste jednou.. a potreti.. a zmenila nazor. Ono to skutecne sve kouzlo ma - teenkomedie bez teenageru; mala Mi-Nam a jeji trochu sveraznejsi ucitelka, co svadi boj o prizen noveho okouzlujiciho profesora. Komedie, ktera urcite ani zdaleka nenadchne kazdeho. Pro mnoho lidi je asijsky smysl pro humor (a zvlast ten specificky korejsky) neprekousnutelna vec, ktera ma na celkovy dojem natolik negativni vliv, ze i kdyby byl film sebelepsi, nema zadnou sanci. Dikybohu jsou i lide, co to citi jinak.. a prave tem tenhle film nelze nedoporucit.

Neni prilis filmu, ktere by byly natolik odlehcene od problemu dnesniho sveta, ze by si je clovek mohl poustet vickrat za sebou i v jednom dni. My Little Bride je pro me filmem, ktery muzu videt kdykoliv a vzdycky me donuti se usmat a povznest nad vsechno to, co ve filmu je a ve skutecnem svete ne.