Kaka

Jestli sedmou sérií někdo čekal back to basics a definitivní eliminaci "papírových dialogů" a nekončících proslovů a otravných metafor, bude velice zklamán. Pokračuje se plus mínus v rytmu užvaněné šestky a i hlavní tahák, tedy návrat Bobbyho je proveden spíše sporadicky ve vedlejší roli. Over the top crazy finále jen ukazuje na celkovou neschopnost tvůrců přijít s příběhem, který bude mít rámování reality a nebude na hraně fikčního světa ve stylu Danyho parťáků a i většina z těhle borců mělo víc charisma než-li zdejší roboti.

Svěží mix doku/art/popu sveřepě pokračuje i v závěrečné řadě. Prvních pár dílů s Dianou má strhující tempo a tradičně velmi dobře vykreslenou kulisu dění. Nechybí kontroverzní momenty, ani ikonické záběry, které v bulváru svého času obletěly svět. Vše mistrně sladěné áčkovým produkčním ansámblem a vynikající režií. V druhé polovině trochu zakolísá tempo, kdy vlastně všem dojde, že nejvíce zajímavý příběh Diany nebude pokrývat celou řadu, ale prostor dostanou i jiné, občas méně zajímavé osobnosti. Ale jak už to v The Crown bývá, i méně zajímavý díl je pořád na špičkové úrovni a na své si přijdou apetitem malí i velcí filmoví/seriáloví nadšenci.

Těžkopádně vyprávěné vězeňské drama se solidní atmosférou, uhrančivým kukučem Paula Newmana a specifickým feel-good vibem. Jako předskokan Shawshanku dobré, ale ruku na srdce. Darabont ve svém opusu vypráví o get busy livin or get busy dying komplexněji a na úplně jiném levelu.

Poctivá, pečlivá a důkladná biografie mistra, která na můj vkus až příliš dlouhou dobu mapuje jeho útlé mládí a příliš málo se věnuje jeho nejznámější tvorbě, kterou si podmanil většinu hudebního světa. Fakt, že tvůrci zde úplně vynechali jakoukoliv zmínku o některých jeho nejslavnějších ostech a naopak zde sáhodlouze a do nejmenších detailů jmenují a analyzují rannou tvorbu, kterou většina diváků nezná, je jen těžko pochopitelný.

Další z povedených netflixovských flicků, který je řemeslným zpracováním, dobovým feelingem a zaměřením se na detailní studii silné hlavní hrdinky ve světě mužů náramně podobný The Crown. Jen méně rozsáhlý a namísto politiky se řeší téměř výhradně šachy. A podobně jako Koruna je primárně o životě státníka, je i Gambit natočený tak, že skalní fandové nosného tématu - šachu - si přijdou na své, ale nudit se nebudou ani mainstreamovější diváci, kteří potřebují i klasickou, emocionální rovinu zápletky, aby je to bavilo. Tenhle seriál má téměř vše. Občas zamrzí okatě odfláklá výprava a triky, ale udělat retro s omezeným rozpočtem není žádná sranda, takže se to dá přehlédnout. Parádní "záporák" Borgov a Anya Taylor-Joy exceluje jako ještě nikdy předtím.

Poetický, křehký, intimní Mendes. Empire of Light je pomalu plynoucí film, který skrze strhující obrazy Rogera Deakinse a minimalistickou výpravu jedné pobřežní ulice s opulentním kinem, pojednává o strastech osobního života. Deprese, samota, nemoc, rasová problematika. Načrtává se tu několik silných témat v pomalu plynoucím příběhu hrstky lidí, sdílející své trable v britském maloměstě. Celek mi přijde ale možná až příliš artový, příliš statický a bez energie. Olivia Colman herecky vládne, ale cestu si k většině postav nenajdete.

Urputná snaha Frantíků natočit strhující biografii, která selhává ve vedení příběhu, který je zbytečně komplikovaně sestříhaný a divák je zahlcován neustálými flashbacky, které se nesourodě přelévají sem a tam vlastně celý flm. Občas mi to svým stylem vypravování připomíná Once Upon a Time in America - jen mnohem hůře provedené a mnohdy nic neříkající. Dramaturgicky horko těžko průměr, herecky božské, Marion předvádí famózní one-woman-show. Za zmínku stojí ještě fantastický make-up hlavní protagonistky. Celkově je ale Edith Piaf docela útrpných 140 minut. Z povinnosti k legendě, nebo jako přehlídka mistrovského hereckého výkonu beze všeho. Jako zábavný a inspirující film spíše ne.

Intergalaktická alternativa Indiana Jonese. Samá dobrodružství, místo lasa blaster a jako neprůstřelnou vestu používá beskar !

Trojka opouští klasickou epizodovost, která je známá z prvních dvou sérií a buduje obsáhlejší příběh, který se prolíná všemi díly zatím poslední série. Z prvu se rozehrávají karty trochu neobratně a pomalu a divák moc neví co má čekat v dalších dílech, ale zhruba od polovina nabere třetí Mandalorian dobré tempo a sveřepě směřuje k nabušenému finále. Nechybí SW gadgety a dost zábavných momentů, především kolem Groga. Jako epická Star Wars alternace je to jen občas, ale feel good seriál je Mando skoro neustále.

Mraky tvůrčích nápadů a společenských narážek, které jsou po půl hodině ale jak vystřílené z kulometu a zbytek stopáže se už pouze recykluje. Navíc je Barbie až příliš upištěná a dramaticky nekonzistentní. Po hodině jsem si přál konec. Herecky nepřekvapivě dobré, místy úsměvně trefně reflektující problémy soudobé společnosti, ale komerční úspěch a celosvětový humbuk kolem Barbie příliš nechápu.