Kaka

Nepříliš známý, přesto však naprosto zásadní film pojednávající o experimentálních pilotech USAF a souboje o dobývaní kosmu v šedesátých letech. 200 minut hrdinských frajerů, ódy na USA, místy zdravého humoru a sebeparodie a na svoji dobu skvěle natočené dramatické scény s důrazem na realističnost a historickou přesnost. Až do Apollo 13 zřejmě nejlepší film o dobývání vesmíru s legendárním hereckým ansámblem, který v dnešní době seženete tak akorát do Avengers.

Přiškrcená a rutinní inscenace jednoho velkého soudního procesu a s tím spojeného tahání za nitky mimo soudní síň. S hvězdným obsazením za účasti Hackmana a Hoffmana, ale chybí důraz, sofistikovanější uchopení i zapamatovánihodné scény. Průměr který neurazí, ale ani nenadchne. Devadesátkový flák natočený o dekádu mimo.

Konečně našel někdo koule na to zfilmovat GTA v plné parádě a ještě do toho s nonšalantní elegancí naroubovat zdravě sofistikovanou romanci. Parádní porce zábavy, které sice trochu ubližuje příliš rozkodrcaný vizuál a nevyrovnané tempo, ale spolehlivě to kompenzuje studnice super režijních nápadů a tradičně užvaněný Reynolds.

Těžkotonážní bondovka. Dlouhá, dějově obsáhlá, patřičně robustní, se skvělým hereckým výkonem Craiga. Nelze se ubránit dojmu určité podobnosti s předešlou Spectre, především co se tempa a formální opulentnosti týče, avšak režijní kumšt a cit pro set-up scén Mendese střídá pracovitý Fukunaga, který se nezalekne předlouhé stopáže, další 00sedmičky na place, ani velkolepého vrstvení motivů důmyslně poskladané příběhové mozaiky. Tentokrát se do kina nepůjde na akčního Bonda, ale na hrdinu z masa a kostí, plného emocí a trápení.

Obstojné řemeslo. Nemá to improvizaci a nesourodý rytmus těch nejlepších v žánru (Raid, Wick, Atomic Blonde), ale několik solidně natočených řezanic se tam najde i pro náročnější akční fajnšmekry. Palec nahoru za to, že nejpůsobivější akční scénu má v režii 70ti letý dědula se samurajským mečem. Příběh je o ničem, ale neony a neopakovatelná atmosféra nočního Tokia za pomoci obstojné výpravy a kamery dělá své. Winstead neselhala.

Středověká mind-fuck ART verze Indiana Jonese. Mnohem hůře uchopitelná, zato s existencionálním přesahem.

Kdo by tyhle legendární příběhy plné chlapáctví a řvoucích motorů neměl rád ? Jasně, dokument Schumacher je veskrze primárně emocionální pocta legendě, spíše než chirurgicky přesný a detailní rozbor génia, v podání dokumentu Senna. Avšak ty ambice tam ani nejsou. Je to takový sympatický dokument pro celou rodinu víc, než analýza závodnické mysli. Některá fakta jsou zkratkovitě podaná, či příliš po lopatě, ale zcela jistě se nedá tvůrcům upřít fakt, že Schumachera ukazují jako fajn chlápka se správně srovnanými hodnotami a stoprocentní disciplínou a velmi pravděpodobně přesně takový byl/je i doopravdy.

Příjemně civilní detektivka s hrdinou, který se překvapivě příliš nepere, nestřílí, ani cool nehláškuje a přesto se dvě hodiny divák docela obstojně baví solidní zápletkou, dobrými herci a slušným scénářem. Inteligentní krimi s lehce uchopitelnou dějovou premisou, kde v nenápadném maloměstě někdo něco provedl a nezvaný host v podobně Erica Bany musí mezi starousedlíky vypátrat kdo, co, jak. Něco na způsob Prisoners, mixnuté Hell or High Water. Podobně zemité a relativně syrové, avšak narozdíl od obou zmiňovaných hitů tady nejsou jednotlivé propriety a režijní rukopis dotaženy na sto procent.

100 procentní Mallick. Pomalý, přemýšlivý, filozofující. Cesta bojovníka bez boje. Tedy minimálně toho vnějšího. Spirituální film, kterému místy škodí předlouhé expozice a otřesná délka, ale je to další z messages Terrence Mallicka, které zcela jistě nejsou pro každého, avšak své fandy to určitě najde. Film kde je víc zvuků přírody, než filmové huby.

Zlatí Guardians. Měli více srdce, lepší hlášky a story, který směřoval odněkud někam a pasoval do universa. Suicide squad je banda nahláškovaných podivínů, kteří nepasují nikam. Ano, je potřeba to brát s nadhledem a některé vtípky a pomrkávání jsou nadmíru rafinovaně podané, ale nesedne to každému. Kdyby mi někdo řekl, že to byl side-kick Guye Ritchieho na drogách, možná bych mu to i věřil, ale vůbec nic by to na mém hodnocení nezměnilo.