Na prahu války

,,Mám právo nechat se zabít abych nemusel zabíjet? '' ----- Tuhle záležitost jsem si schovával dlouho. Podobně jako dobré pití, které nechcete jen tak otevřít a schováváte si jej na nějakou lepčí příležitost či zkrátka jen na ten moment až budete mít dostatek času a klidu si jej vychutnat. Malick není pro každého, ale já naštěstí patřím k těm, kterým jeho filmy i myšlenky něco říkají a kdo si je umí naplno užít. Chce to ale onen rituál naladění se a klidu, protože při luxování či rozhovoru s návštěvou či dělání úkolů s drobotinou si jej opravdu neužijete... Malickovi filmy jsou většinou plné pokory, pokory před Bohem, životem, přírodou... Před tím vším, před čímž je člověk jen malinkaté zrníčko písku. Avšak zrníčko písku na kterém také záleží. Příběh z Radegundu z horského ráje v Rakousku mně opravdu dostal. Do země prostých lidí, horských luk, dřevěných srubů, nádherně modré oblohy a obrovských skalních velikánů jednoho dne přijde válka. Muži jsou povoláni k výcviku a vstupu do armády. Zatímco většina z odvedených přijme svůj osud, někteří dokonce nadšeně hajlují a oslavují postupy nacistických vojsk, silně věřící Franz si čím dál více klade otázku k čemu to je.. Zabíjet nevinné, napadat cizí země, okupovat se zbraní v ruce... Naštěstí sedláci jsou z armády vraceni zpět, zemědělská výroba je pro Třetí říši důležitá. Když však v roce 1943 se válečná štěstěna obrací v neprospěch Německa, vzpomene si armáda i na sedláky a povolává je zpět. Franz je však rozhodnut zbraň nepozvednout a nepřísahat věrnost Hitlerovi, kterého považuje za vraha. Pro takové však Německo mělo připravené koncentráky, věznice i popravčí. Říše se chvilku snažila dotyčného zlomit, ale když se to nepodařilo, nakládala s ním jako se zrádcem a nepřítelem. Franz stojí před těžkým morálním rozhodnutím podobně jako kdysi mistr Jan Hus. Podepsat věrnost a zachovat si život, nebo se nezpronevěřit svědomí a Bohu a nést si za to pozemské následky... Rozhodnutí pro věřícího člověka nadmíru těžké. Obzvláště když se za podpis přimlouvá i farář z jeho rodné vsi a manželka se dvěma malými dcerkami, které čekají na tátu... Jenže ďábel zkouší slabost všelijak i skrze dobré skutky snaží se nalomit duši zkoušeného.... Film je opravdu náročný, je tam mnoho zajímavých filozofických a dramatických momentů kdy mezi nejsilnější považuji dotaz soudce ,,Vy mne soudíte?''. Ačkoliv kamery se tentokráte jako v Tenké červené nedržel skvělý John Toll, Widmerovi se mne podařilo dokonale zmást, protože opět to mělo ten vizuál... Klouzající záběry, tu zblízka tu z dálky, občas brané z různých úhlů a v neuvěřitelných detailech... Co záběr to nádherný obraz. Prostě Malick. Hudba Howarda film krásně podkresluje, ale jakoby lehce, nejsou tam snadno zapamatovatelné momenty ... Trochu mne rušily ty střihy často uprostřed nedokonaných dějů, ale takto to asi tvůrce chtěl a nepovažoval za nutné předvádět to co bylo znaznačeno až do polopatického konce. Z úplného konce vám bude hučet v hlavě podobně jako z toho dobrého pití i když si dáte jen dvě sklenky... Sám nevím jestli se hrdina rozhodl správně. Každopádně si takové rozhodnutí zasluhuje úctu. ,,je lepší trpět jako podrobený, než se stát podrobitelem''... Z morálního hlediska a z hlediska čitého svědomí toto myslím platí univezálně ať už věříte v Boha či nikoliv. Úžasný zážitek, opět umělecké dílo pane Malicku! * * * * * (25.04.2020) (menej) (viac)