uodevr

Panenko skákavá, to byla teda poctivá céčková kvalitka. A cosi mi říká, že i herci samotní z toho museli mít dobrou prdel, když je ten chuj Stewart nutil mluvit takovým způsobem a vypouštět z huby takový sračky. Urban je ztělesněním toho nejhoršího možného záporáckýho klišé, Bettany zase představuje to nejhorší hrdinské samotářské klišé (a ještě k tomu po vzoru Batmana mluví, jak kdyby zrovna prodělával nehezký průjem). Gigandet je v tom totálně navíc a i tak se mu povedlo mě v průběhu filmu kvalitně vytáčet (stejně jako v každém jiném filmu, ve kterém se objevil). Ze zbytku osazenstva mi v hlavě utkvělo kulový, což ale nakonec nevadí, protože Kazatel je jen a jen o jeho kazateli, úhlavním nepříteli kazatele, a otravně neužitečném sidekicku kazatele. A všichni stojí za hovno. Jedna hvězda za sem tam decentní post-apo atmosféru a fakt, že oproti Legii to vyloženě nenudí.

Naprosto geniální. Jednoznačně nejlepší filmový trus, na který jsem kdy pohleděl.

Ze začátku to vypadalo fakt svůdně. Prapodivný záznam z kamery, záchodová scéna, ad. Jenže pak ten starej páprda začal objasňovat vocogou a šlo to těžce do řiti. Budíž, že to je víc než cokoliv pohádka jsem dokázal v průběhu filmu překousnout, nicméně to vyvrcholení á la říše divů...na to už jsou moje zuby asi příliš proplombovaný.

Velmi zvláštní, audiovizuálně nádherné, poněkud nudnější cosi. Pro mě patrně nejslabší Aronofsky. Avšak má to tak fantastický závěr, že si už jenom přeju, aby Darrenovi jednou někdo dal do ruk opravdu našlapaný ryze fantasy scénář.

WARNING: Poslední dvě věty nebo tak nějak obsahují potenciální spoiler. Čtyři děcka, z toho dvě typicky nesnesitelně otravná, jeden kojenec, a jeden prototyp toho hrdinného statečného bystrého neomylného nesmrtelného ninja chuck norris dítka (které má zřejmě navíc jako bonus Herculesácký práh bolesti). Celkově odpudivý manžel s jakýmsi polovičním hillybilly ákcentem, který je atraktivní asi jako sleva na operaci hemeroidů, a užitečný jako přesýpací hodiny bez písku. Kolem baráku zelená pustina a do toho nic než drůbeží řev a prase, které héká jak medvěd. Bez prdele, zdejší čuník mi připomněl ony démonické metálové koaly. A kdyby toho bylo málo, tak široko daleko jedinej soused zhuleneckej plesnivej dědek, kterej je přirozeně rovněž lautr k ničemu. No nehráblo by vám z toho? Colleen se s tím vskutku nesere, a ačkoliv se místy tváří snad až přespříliš škaredě, o nějakém přehrávání nemůže být řeč, což je dosti vzácná kvalita. Z nějakého důvodu to není ale tak náročný, jak jsem čekal. Možná je to tím, že sám k dětem zatím nemám dvakrát nejvřelejší vztah. Nebo to možná bude tím, že to jednoduše v tomhle filmu není zpracováno dostatečně uvěřitelně. Především pak posledních cca 25 minut filmu, kdy se koná ultimate battle mezi matkou a zbytkem potomstva! Yeah, na to už jsem se nedokázal dívat s vážnou tváří. V popisu filmu stojí, že "Jimmy musí s matkou zviesť nerovný boj o prežitie"...žel bohu je to tak, ta matka od začátku neměla proti takovýmu kalibru šanci.

Na Švankmajera si nijak zvlášť nepotrpím, jeho celovečeráky mě doposud víc než cokoliv nudily, nicméně konkrétně tenhle kraťas je věru neskutečně trefná, tradičně zvráceně zpracovaná pecka o dialozích bez dialogů samotných, a zabírá to proklatě.

Ubíjející nuda. Tohle Brody neměl zapotřebí. Jedna hvězda právě za Brodyho, za toho krásnýho psa, a za ten relativně překvapující konec.

Je k nevíře, jakou mají dneska distributoři drzost oškatulkovávat podprůměrné detektivky jako horrory. Jo, sem tam někoho obcákají kečupem a zafrajeří s neskutečně trapnými maskami, a tím to plus mínus končí. Zbytek filmu je nuda k uzoufání s neuvěřitelně komickým koncem (pro představu, končí to asi takovým stylem, jakým kdysi na Nově končívala Stephanie, pokud mě pamět nešálí.) Argento byl za svůj život párkrát osvícen (nebo byla Suspiria prostě náhoda), ale jinak bych se ho neostýchal označit za italskou obdobu Uwe Bolla.

Přímo ďábelsky divnej film. První půlku se plynule střídá ryzí horror s fajn romantikou a solidním thrillerem, kdežto druhá půlka je v podstatě taková komorní komedie o tom, jak je v jádru úchylný stalking vlastně krásné a láskyplné gesto. Částečně silně předvídatelný konec to sice uzavírá sebevědomě, ale jak se tak nad tím jako nad celkem zamýšlím, vlastně nějak nevím, o co v tom filmu vůbec šlo. Musím ale uznat, že jsem se hodně bavil po celou dobu, i když co chvíli z úplně jiných důvodů. Žánrovej guláš jedna báseň.

Co 8 minut jeden menší či větší plot twist. To už na jednoho může být docela dost. Naštěstí se tak děje pouze první půl hodiny, počemž jsem s pachutí z té vší překombinovanosti sledoval další půl hodiny více méně stejného mišmašu s tím rozdílem, že pak se již konalo entré zdejšího zlouna. Ten je bohužel nesmírně nepřesvědčivý a navíc se tam objeví v dobrých dvou scénách. To ale nevadí, protože poslední půl hodiny najíždí film na zcela jinou dějovou linku, a to byla tedy poměrně silná podpásovka. To, co se ve filmu tu hodinu řeší až si z toho ti nahoře vlasy vytrhávají, je najednou bez mrknutí oka zesunuto ze stolu jak kdyby na tom vlastně vůbec nezáleželo, a jede se stará dobrá kýčovitá romanťika. Pak už se to jenom veze - příšerně drzý happyend (obrazně a vůči jedné postavy i doslova), brutálně pochybná logika zdejšího kódu/jeho nedomyšlenost, a vyjma těch dvou tří hlavních postav samá prapodivná individua (hlavně doktůrek Rutledge mi místy šíleně připomínal ajťáka Mosse, což se mám pocit do takovýhohle filmu moc nehodí). Moon mě tedy jednoznačně oslovil daleko víc, nejspíš i tím, že si svou jednoduchost zachoval od začátku do konce a nesnažil se na tak malém prostoru v tak krátkém čase diváka šokovat tak často.