uodevr

Ani nevím proč, ale jakmile na mě vybaflo "THE END", proběhla mi tělem taková husí kůže, kterou naposled pamatuju z kina u toho nejnašlapanějšího traileru. Dá se k tomu vůbec říct něco, co ještě vyřčeno nebylo? Inu...tohle je první film, kde jsem byl schopen Ferrella nejen brát zcela vážně, ale dokonce mi to nešlo proti srsti. Je to první film, kteréhož první VTEŘINY mi na ksichtu už čarovali jakýs takýs úškleb ve tvaru úsměvu. Je to první takřka dvouhodinový film, na jehož konci jsem jen nevěřícně hleděl na čas přesvědčen, že muselo uběhnout pohopouhých třicet minut. Je to první film, který se tak svérázným způsobem zaobírá tak prostými otázkami, že to celý působí zcela originálně. A Emma Thompson rules.

Zvláštní a pochopitelný, hnusný a krásný, drsný a jemný, zbytečný a poučný, nudný a zábavný, prachsprostý a filosofický, stupidní a vychytralý, debilní a moudrý, otravný a příjemný, chladný a dojemný, odpudivý a poutavý, urážlivý a hluboký, hloupý a vtipný, Hesher je zmrd. Co zmrd, král všech království veškerého zmrdstva. Ale zároveň je to bůh. Zároveň je zrcadlem odvrácené strany duše mnoha postav nejen v tomto filmu, ale i v reálném životě (já, kterýžto se vidám s všehovšudy třema lidma, vím o desítkách takových). Je to komedie jak břemen, třebaže černá jak buty a proklatě tragikomická (spíš tragi než komická). Je to ten druh filmu, který člověku po shlédnutí rozpitvává mozek na molekulární částičky, až z toho jedinec šílí. Ten druh filmu, o kterém člověk po shlédnutí musí ustavičně mluvit, byť sám se sebou. Ten druh takového toho nezapomenutelného malého snímku, který upadne v zapomění jednoduše proto, protože pro začátek ani neupoutá dostatek pozornosti. Ten druh malého filmu, jehož existenci si málokdo bude vědom, avšak takoví se mohou považovat za šťastlivce. Třebaže to hodně lidí nepochopí nebo se jim to jednoduše nebude líbit. A ta konečná metafora je vyloženě geniální. A Devin Brochu je jeden z nejlepších, ne-li ten nejlepší dětský herec ever.

Divné, divné, divné. 80% filmu tvoří naprosto zbytečné, prázdné a nicneříkající scény, od absolutně nesmyslných sloumou záběrů (jako třeba dívka nasávající z fontánky...jeden by nevěřil, jak to přidá na dramatičnosti, když to člověk vidí zpomaleně!) přes každou scénu toho hezounkýho ulízlýho detektíva (ten byl fakt božksej...obzvlášť to jeho top proféšinól vyšetřování ve škole považuju za vrchol trapnosti a to nejhlubší dno absurdity, jaké může film dosáhnout...i v takhle špatném filmu celej tenhle charakter působí jako pěst mězi oči, to se fakt musí vidět) až po skoro každý dialog mezi ústřední dvojicí. Scénář zřejmě soudruzi tvůrci nechali na starost jejich cvičené ondatře, páč to fakt nemá ani hlavu, ani patu, všechny postavy jsou dvourozměrný jak první díl Larryho, ta ufňukaná emo verze Petera Pana je od začátku akorát tak na přesdržku (přitom jako postava taková by měla potenciálu až na půdu, ale Sumpter je vskutku šitózní herec), Stanleyho potenciál je rovněž pohřben neméně hnůjivým Dourifem (který za ten odpudivý psycho feeling může vděčit maximálně tak maskérům, protože jinak by mu to jeho neadekvátní koulení očí a ta jeho rádoby mysteriózní temná děsivá mluva moc nepomohla), o zbytku postav ani nemá cenu nic psát, páč jejich jediný účel je zřejmě ukázat se kameře a následně buď nadobro zmizet, nebo se nechat zabít...Tohle je holt děsnej trus. Říkal jsem si, že budu hodnej a tu jednu hvězdu dám aspoň za ten vhodně linutej soundtrack a za námět, který je sám o sobě bomba. Ale ne, nebudu hodnej na flákotu videa, ve které nefunguje absolutně zhola nic. Ruce pryč!

Ten Robin se ale nezdá. Je to vskutku nádherně tragikomická záležitost, kterou bych se místy neostýchal nazvat ryze černou komedií. A teď je problém ten, že mluvit o tomhle filmu a vyhýbat se spoilování zároveň je dost obtížné vzhledem k tomu, že vůbec nejdůležitější (a popravdě jediný) plot twist se tu koná přibližně v prvních dvaceti minutách. Musím se přiznat, že napříč první půlkou filmu jsem kolísal mezi třemi a čtyřmi hvědami, páč to nějak nemělo šťávu a celý to působilo spíš jako reklama proti sexu. Během druhé půlky se však střídá jedna geniální scéna za druhou (od té sexuální přes interview v televizní show po "duchařský" průchod školní chodbou...a mohl bych ještě dlouho pokračovat) a kolikrát jsem nevěřícně kroutil hlavou, co se to v tom filmu děje. O mém výsledném hodnocení mě však pevně utvrdilo až finále filmu, které graduje tak fantastickým způsobem, že jsem to upřímně musel pár minut rozdejchávat. Předpokládám, že si ten konec každý vyloží podle vlastního momentálního rozpoložení, avšak ať už jsem jej pochopil tak, jak to bylo tvůrci zamýšleno, nebo jsem úplný magor, co i v hovně vidí kus umění hodný prestižní galerky, líbil se mi tak moc a měl na mě takový dopad, že těch pět hvězd tomu vlepit prostě musím. Jo a zmínil jsem už, že to má totál brutál perfektní soundtrack?

Kurde, ta Vera je ale kus. Reitman si vskutku libuje ve vyprávění příběhů o zachybovaných jedincích, čímž ovšem dokonale zužitkovává svůj nesmírný talent, kterým oplývá málo který tvůrce - tyto postavy, ať už to jsou sebevětší mrchy/ubožáci/chudáci, nějakým zvláštním kouzlem vždycky navleče do neskutečně sympatického kabátku, a jinak tomu není ani v tomto filmu. Ryana coby ústředního protagonistu nejdříve představí jako samotáře, který si jede to svoje, žije si podle své filosofie života (kterou si mimochodem nejednou naprosto bezchybně obhájí, takže zazlívat mu jí věru nemůžu), a následně ho za to nechá topit ve vlastní mizérii, která na něj shodou okolností právě doléhá. A to právě my sledujeme, a to si právě my neskonale užíváme. Protože nevíme, jestli dřív s Ryanem soucítit, nebo škodolibe ukazovat prstem a řvát "A máš to, cipe!". Komedii bych s klidným srdcem z kategorií vyškrtnul, tohle je čiré drama, byť místy absolutně příjemné a párkrát snad až příliš obyčejné. Jediný náznak komického reliéfu jsem spozoroval v náhlém pláči Kendrickové, která ač spíš svou přítomností otravuje (aspoň teda mě), musím jí uznat tu dálku, kterou od Twilight ušla. V porovnání s Thank You For Smoking (ke kterému má z Reitmanovi ostatní tvorby dle mého nejblíže) je navíc tento příběh daleko intimnější, netlačí tak na pilu, je uvěřitelnější, a celkově je to prostě jiná liga. Reitman dospívá, točí čím dál kvalitněji, takže už to jenom chce pracovat s vyspělejšími scénáři, které budou přece jen trochu méně obyčejné, a když už budou obyčejné, tak snad trochu skromněji, neřku-li komorněji. Up in the Air je každopádně bomba.

Stoprocentně babský film a já coby majitel penisu se u toho stoprocentně bavím. Kdepak mýtus, je to holá skutečnost. Mám dojem, že u lákání policejní pozornosti jsem si málem i cvrknul. Ale jo, sem tam z toho kouká fekálnost, krom těch třech nejdůležitějších tu ostatní ženy mají pramalou váhu a je to mnohem delší, než to muselo být. Ale jinak jsem se opravdu bavil výborně. A po vyřčení "Are you fuckin' kidding me?!" je Kristen Wiig úplně ňam. >_>

Suché jak fusekle po dvou dnech na slunku, což s tak pompézním castingem fakt zamrzí. Za celou stopáž filmu jsem se možná jednou dvakrát křečovitě ušklebil jen tak z povinosti, což je průser. Přitom potenciálu tenhle námět má jak mraky, a vsadím boty, že kdyby se toho chopila taková Velká Británie, mohla by to bejt pecka nad pecky. Bohužel, v téhle až ohavně americké podobě je to dost zoufalé, nemá to grády, dech to ztrácí po prvních deseti minutách, jednu z tří hlavních postav v půlce film zdroguje a od toho momentu je příšerně otravná a tak akorát na přesdržku, a...ne, nestojí to ani za ten rozbor. Nestojí to za nic. Snad jen ta Jennifer, na kterou se krásně kouká, ale i ta tam má tak málo prostoru, že jsem fakt měl chuť rejžovi nafackovat.

Totální depka a jakási nevysvětlitelná krása a komfort zároveň. A kombinuje se to tu s naprosto nepopsatelnou lehkostí. Nestřídá, kombinuje. Chtělo se mi smát i brečet ve stejný okamžik. Nevím jak vám, ale mě se tohle zrovna často nestává. Neskutečný animák. Dost možná ten nejlepší a nejskvělejí a nejúžasnější, jaký jsem kdy viděl.

"You're a part-time lover and a full-time friend, the monkey on you're back is the latest trend. I don't see what anyone can see in anyone else, but you...Here is a church and here is a steeple, we sure are cute for two ugly people. I don't see what anyone can see in anyone else, but you..."...třešňové kalhotky. Tohle je zatraceně příjemnej film. Přímo děsně příjemnej a rozkošnej a roztomilej (od Juniné povahy přes staré horrorové béčka až po hamburger phone). Až mě sralo, jak jsem se u toho v jednom kuse culil. Ani omylem to není pětihvězdičkový film. Scénář pokulhává, většině postav značně chybí třetí rozměr, a na film točící se okolo těhotenství je tu na samotné těhotenství kladen až překvapivě malý důraz, kdy tu Junino břicho spíš než jako dějový podklad působí jako pouhá rekvizita (se samotným porodem se to má stejně - natočen je jaksi taksi narychlo, z povinosti). Když ono je to ale i přesto tak strašně příjemné a rozkošné a roztomilé...holt jsem si to přeze všechna negativa (a že jich je) dokázal užít jako už dlouho žádný film. Tudíž na to všechno špatné se projednou vysral bílý tesák a já jsem za to tuze tád. A pro Ellen začínám mít čím dál větší slabost.

Neskutečnej, neskutečně nádhernej veget. Indikuje to relaxaci jak nic jinýho a do očí to svědomě vhání slzy štěstí. Jo, Bondův komentář je takovej druhořadej, více méně neinformativní a tak nějak úplně zbytečnej, ale co už. Vlastně, možná by nebylo od věci u toho zvuk úplně vypnout a místo toho si do pozadí pustit třeba takový Deftones. Sakra, musím to jít vyzkoušet. EDIT: Vyzkoušeno. Jsem génius. Mírumilovně plovoucí stádo delfínů za doprovodu Change...nezapomenutelné.