uodevr

Dejte dohromady bandu bledých plešounů v kloboucích a hábitech, noirovou atmosféru, jednu z nejlepších "nelidských" architektur ever, okořeňte to bohatými nápady, koncepty a vizuální nádherou a ještě k tomu přišpendlete hezounkou Jennifer Connelly a voila - můžete servírovat chudšího, avšak daleko daleko temnějšího bráchu Matrixu (který nejeden aspekt sprostě vykrádá, obzvláště pak zdejší závěrečná bitka bije do očí...a to jsem tak dlouho žil s tím, jak ten Matrix není originální). Dark city je povedeným komentářem na tehdejší (a vlastně i dnešní) lidskou společnost jako celek, což je hezky názorně ukázáno už ze začátku na doktůrkovým krysím experimentu (který vpravdě symbolizuje takovou menší verzi...no, nebudu spoilovat). Zároveň film vyzdvihuje v průběhu děje otázku, co je na lidech coby bytostech unikátního a čím se liší od tuzemních strangerů, na což velmi elegantně a nenuceně odpovídá tím, jak portrétuje strangery coby tvory závislé na sobě navzájem, kteří prostě všechno musí dělat v skupinkách, zatímco člověka znázorňuje jako individuála schopného soběstačnosti. Hrubě se to dá chápat tak, že soběstačnost a individualita je mnohem důležitější, než konformita a týmový duch. And let's be honest here, je. Taky se v tom míchaj různá časová období (architektura z třicátých let, kterou projíždí auta z šedesátek, která řídí lidé v hadrech z padesátek). To z počátku působí jako kreativní demence a nesmysl, avšak kdesi v půlce filmu je to krásně vysvětleno a ukazuje se, že je to vskutku velmi chytře a důkladně vymyšleno. Je tedy věčná škoda, že je to taková nuda. Působivá, to nesporně, ale stále nuda.

Některé věci se nikdy nezmění, jednou z nichž budíž má slabost pro kdejaké rubanice kdejakého původu. Ip Man 2 má oproti prvnímu dílu o něco vymazlenější choreografii (a to už v prvním díle byla špičková), větší koncentraci samotných soubojů/nižší počet hluchých míst a pro mne osobně daleko silnější emoční dopad. Na druhou stranu, zdejší hlavní záporák je pro změnu černobílej jak šachovnice v němým filmu (vlastně všichni zdejší angláni jsou naprosto absurdní postavy, včetně diváků při boxových duelech, a zejména pak zatykačka na konci je zahrána vyloženě vtipně), soundtrack je na pár vyjímek strašně nevýrazný a díky již zmíněným anglánům je tu snad ještě víc prapodivných dialogů a wtf momentů. Když ale budu ignorovat rovnooké, snad každý zúčastněný herec se od posledně "polepšil" a kolikrát jsem jim sežral i to největší a nejtrapnější klišé, které vypustili z úst. Nicméně, oba díly se navzájem hezky doplňují a dát si je oba ihned po sobě a užít si tak jednu fajn martial tříhodinovku není vůbec na škodu. Jeden z těch povedenějších životopisných filmů.

"I gotta wash this guy's asshole off my face." Awesome beyond words. Beru zpátky vešchny koule, který jsem kdy nějakýmu filmu uznal. Oproti tomu, co předvádí zdejší houmles, jsou totiž všechny ostatní úchylárny, které jsem doposud viděl, naprosto slaboulinké konvenční a kompromisní odvárky. Tohleto je natolik šílená jízda, že mě přinutila promítat nad včerejškem, jestli jsem se náhodou jenom nepředávkoval peřím nebo něčím obdobně veselým a následně na to zapomněl. Protože to, co se tady děje...troufám si říct, že nikde jinde k nalezení nebude. Je to absurdita nad absurdity, ale tak krásně brutální, svěží, extrémně zábavná, natočená s tak vzácnou nadsázkou, že místo toho, abych se řechtal nebo snad znechucoval, jsem jen tak seděl a blaženě se usmíval od začátku do konce. Protože na tomhle filmu je vidět, že byl dělán s láskou. K tomu si ještě připočtěte nečekaně skvěle vybudovanou atmosféru, nečekaně dobré herce a nečekaně trefný soundtrack, a pomalu se z toho rýsuje film roku.

Komiks dočten, tří a půl hodinový ultimate cut dokoukán, dech ztracen, oči vykulený, tep zrychlený, ústa dokořán, mysl rozbrajglovaná jako Roschachův test, úroveň úžasu maximální, estetický a kinematografivní orgasmus dosažen. Asi desetkrát. Promiň Nolane, ale před tímhle se i tvůj velmi temný rytíř může jít zahrabat. Nejlepší film podle literárního díla a jeden z nejlepších filmů ever. Bez debat.

Jeden z těch filmů, u kterého napříč sledováním jen nechápavě zírám a sám pro sebe si formuluju kdejaké teorie, očekávajíc pádné vysvětlení v závěru. Závěr mě uzemnil (když začlo hrát "Mad World", projela mi tělem asi minutová husina, což se mi zcela úpřimně nikdy předtím nestalo), na závěrečné titulky jsem čučel s otevřenou tlamou a jen těžko jsem lapal po dechu. Jakkoliv to bylo ale dechberoucí a úžasně fascinující, zároveň mi ten film vlastně neodpověděl na žádnou z otázek, které se mi v hlavě urojily. Následně jsem si šel dát sprchu a pochopitelně jsem nedokázal zabránit svým myšlenkám znova zajet do dění filmu, kde chtě nechtě uvízly na pěkně dlouho (jsou tam ještě teď a beztak se mi o tom filmu bude aj zdát). A v tu ránu jsem prozřel. Možná. Ten film na každou otázku odpovídá už na začátku a po zbytek stopáže už jen rekapituluje. Možná. Totiž, je zcela evidentní, že tady bylo účelem si s divákem hrát a pak jej nechat si dílo šrotovat hlavou, dokud by se daný individuál konečně nedopracoval jaksi taksi kloudného závěru. No a jak jsem si tak zformuloval svůj závěr, tak musím říct, že ten film je prostě geniální. Mě, coby ateistu, naprosto uzemnil něčím, co by se nadneseně dalo nazvat silně náboženskou fraškou. Jak už ale bylo mnohokrát zmíněno, je vlastně úplně jedno, co filmem chtěl básník říci, jaké je opravdu jeho poselství a co to všechno mělo himmel hergot znamenat. Je úplně jedno, jak si to člověk vysvětlí. Ve finále totiž záleží pouze na tom, o jak neuvěřitelně silný filmový zážitek se jedná. Co se mé maličkosti týče, něco takhle silného, funkčního, efektního i efektivního jsem už dlouho neviděl, jestli vůbec někdy. Ať už jsem to pochopil správně, nebo ne.

Ač nerad, musím přiznat, že netknut knižní předlohou jsem po prvním shlédnutí jen zmateně civěl na titulky, nechápajíc poselství filmu, a vlastně jsem si ani nebyl úplně jistej, jestli mi došly všechny souvislosti. Bylo to právě onehdá, kdy jsem mu střelil tři hvězdy. Avšak právě dnes jsem dočetl knihu (vzhledem k mé nedávné náhlé vášni k modernější literatuře), právě teď jsem podruhé dokoukal film a musím říct, že je to nejen pravděpodobně ta nejvěrnější adaptace, jaká byla a bude kdy natočena, ale že to velmi dobře funguje i jako film sám o sobě. Když jsem to tehdy viděl poprvé, byl jsem značně mladší a dost možná mi bylo téma drog tehdy stejně tak blízké, jako možnost podívat se na měsíc. Když jsem se na to ale teď koukal znova, nevěřícně jsem hrabal v paměti a hledal, co přesně mi na filmu tak scházelo a co mi nedocházelo. On je to totiž v podstatě naprosto přimočarý film, který přeze všechnu hloubku a depku, kterými oplývá, je vlastně jednoduchý. Jediná potenciálně matoucí stránka je možná ten svérázný storytelling, který není pro filmy obecně právě typický (což je ovšem cena za věrnost předloze, takže ultimátně to musí všichni ocenit). Žádné pramoudra, žádné tajné vzkazy zkryté mezi řádky, žádné geniální motivy odkrývající se až dlouho po shlédnutí...nic takového v tomto filmu není. A proč by taky mělo? Cožpak existuje nějaké nepsané pravidlo, že se o takové nesmysly musí povinně všude pokoušet? Tenhle film má svoje slabiny, o tom žádná. Avšak má i dosti silné stránky, od unikátní animace přes rozumný scénář a režii až po dobré herce a velmi slušivý soundtrack. Troufám si říct, že lépe to zfilmovat snad ani nešlo.

Nádherný, nádherně disturbing námět, ze kterého se dalo vytřískat mnohem, ale kurevsky mnohem víc. A co zejména ho v tomto případě zabíjí? Nuže, je toho víc - chabí herci (světlou vyjímkou budíž ta ultimátní hádka v hotelu), děravej scénář, prapodivná režie (ne v dobrém slova smyslu), nevýrazný soundtrack a co je nejhorší, tak nějak nicotný děj. Ten film je doslova a do písmene o hovně. Takových filmů je kotel, ale často nenudí, protože mají výborné herce, kteří samotní jsou kolikrát schopni utáhnout i tu největší bejkárnu. Když ale máte špatně napsaný děj, při němž se neděje vůbec nic a ještě do toho obsadíte neschopné herce...Mohl to bejt neskutečně silný a hluboce lidský film o těch nejhorších myslitelných útrapách, a místo toho nám tvůrci naservírovali talíř tak prázdný, že hodinu a půl do něj koukat je trestuhodně nudný zážitek.

Byl by to nádherný pětihvězdičkový film, nebýt toho náhlého, příšerného, strašně neelegantního a přemrštěně hollywoodského konce. Pravdu díž, ten konec je nejspíš jediná vada na kráse tohoto příjemně odlišného a jiného filmu a trvá pouze pár málo přeslazených minut, fungujíc tedy spíš jako krátká ostrá škytavka narušující pocit podivení a nečekané blaženosti, spíš než jako výrazný negativ. Avšak vzhledem k místy chaotickému a klamavě sešlému chodu filmu by nějaké záhadnější a méně veselé ukončení mělo nekonečně silnější dopad, bylo by logičtější a především by byl ve stejné melodii se zbytkem filmu. Takže tu jednu hvězdu za něj srazit zkrátka musím.

What does it take to regain someone's trust? Tohle je krásně provokativní snímek. Hlavní hrdina je záměrně děsnej zmetek, jehož role je vhodně obsazena Braffem, který má sám o sobě takovej provokativní ksicht, že člověka sem tam přepadává touha ho trochu propleskat jen tak pro radost. Nebo jsem jenom magor. V každém případě je to velmi svěží romantika, byť o jakoukoli originalitu se ani náznakem nepokouší. Není se čemu divit, když místo toho se tvůrci rozhodli radši hrát na reálnější notu. Na Ameriku až matoucně reálnou. Je pravda, že nejednou scénář upadá do klasického kýčovitého romantického stereotypu, ale většinou má dost páry na to, aby se držel nad vodou, a obzvláště nájezd ke konci a konec samotný je přesný, minimalistický, a přecpán starověkou, avšak stále zapomínanou moudrostí. Pro celkový dojem své dělá i velice vhodně vybraný soundtrack, výkony zdejších aktérů, příjemná režie a taková jakási uvěřitelnost a celistvost.

Sere pes Requiem za Sen, TAKHLE se točí filmy o drogách. S koulema, totálně nekompromisně, s uhrančivým soundtrackem, který sám sebe v jednom kuse nerecykluje, a s nesnesitelně silným celým dějem, ne jen vybranými částmi střídaných nudou.