uodevr

Moje guilty pleasure roku. Příběh je naivní, hloupoučký, prosťounký a absurdní, herecké výkony komické, ale co na tom, když film se sám nebere vážně a dává si za úkol prostě a jednoduše bavit, což se mu nadmíru daří. Ale je fakt, že Cher mohla dostat víc prostoru, třebaže jí ten lip sync vůbec nejde, nebo jí prostě vůbec nesluší.

Děsná drzost. 90% stopáže si diváka film hýčká neskonalou a hřejivou příjemností, načež přivede očekávané zdrcení, po kterém ale zase bez povšimnutí nasadí absolutně nepředvídatelnou, ale nádhernou nadsázku. Zcela vážně, tohle je hodně fajn film. Šíleně příjemný (zejména díky sympatickým a uvěřitelným postavám), plný kdejakých pravd a ponaučení, tak akorát dojemný a věrohodně zahraný. S vyjímkou Bernala, kterej je takovej hereckej antitalent, že jsem z toho asi dostal vředy. Nicméně až tak moc to nevadí, páč zdejší romantická linka je bezesporu vedlejší a poněkud pochybná. Tady jde především o všechy a všechno kolem, a to všechno a ti všichni jsou k sežrání. A Whoopi coby bohyně je to nejlepší cameo, jaké jsem za poslední dobu viděl. "I wanna put the F-U-N back in funeral!"

Takový vykastrovaný synovec z třetího kolena Dark City, oproštěný od takových zbytečností, jako je atmosféra, fikaná a důkladná promyšlenost všeho se vším, jakás takás hloubka, kreativní exhibice, a řádně tajemný feeling. Místo toho tu máme květinky, úsměvy, duhy, bílé jednorožce a tak tak sympatickou romanťiku, která je jakž takž snesnitelná jen díky skvělé Emily Blunt (i když ani ona nezachrání to, jak idiotsky a urážlivě to celý končí...to by si ani kdejaká průměrná pohádka nedovolila). Má to ale to štěstí, že to baví, že chemie mezi Mattem a Emily je docela funkční, že to má příjemnou stopáž a odsýpá to hezky, a že je to režijní debut, jakož takovému se tomu dá leccos odpustit. Slabší tři hvězdy s tím, že na to znova beztak chuť už nedostanu a že zítra si asi nebudu ani už pořádně pamatovat, o co v tom šlo.

Nebýt těch posledních cca 40 minut filmu, kdy se střídá zvrat za zvratem a celý to finišuje opravdu hodně zručně natočenou přestřelkou, dal bych asi jenom tři hvězdy. Jo, atmosféra je pohlcující, většině hercům jsem jejich lines sežral i s navijákem, scénář netrpí na předvídatelnost, a při zpětném ohlédnutí se na pozdější tituly různých médií je mimo jiné i krásně vidět, jak velký vliv tento snímek měl na budoucí detektivky. Nicméně tu první hodinu a půl jsem se i přesto spíš nudil a ve výsledku mi tedy film příjde značně nadhodnocený.

Takhle se to má dělat! Jo, je to bezatmosférická kopie sebe sama, která obšlehává motivy z každého předešlého dílu, s hereckým ansáblem hrajícím jako plesnivá povidla, která mají důvtip, šarm a duchapřítomnost německýho ovčáka po transplataci hlavy (kdo nechápe referenci, měl by doplnit díry ve vzdělání!), ale na to všecko sere bílý tesák. Je to totiž i tak ryze zábavné, velkolepé, mnohdy upřímně napínavé a zčásti nepředvídatelné, a má to opravdu dokonalý konec, který mě mimo jiné utvrzuje v tom, že dalšího dílu se už vskutku nedočkáme (což by mě osobně velice těšilo). Tenhle Quale ještě nebude marnej, vám povídám.

Monstrózní vražedná nuda s relativně neotřelým scénářem a poměrně šokujícím závěrem. Co se ale všech těch exkrementů kolem týče, tak "been there, done that, and better. Much better."

Barevná, hýbající se definice trapnosti. Už samotná premisa mi lezla krkem a nemilosrdně vraždila mozkové buňky. Asi už fakt stárnu či co. Pár bezvýznamných plusových bodů za fakt, že druhá půlka je nesčetněkrát lepší, než ta první/při sledování se dostavilo alespoň jednoho fajn překvapení.

Po Shaun of the dead a Hot Fuzz to mohla být další brilatní parodie do sbírky a přiznávám, že v těch nejsvětlejších momentech jí vskutku je, ale oproti svým zmíněným předchůdcům bohužel tento film trpí dosti vážnými slabinami. Jedna za všechny - až příliš často se bere až příliš vážně. U Shaun i Hot Fuzz bylo od první do poslední minuty zcela jasně vidět, s jakou nadsázkou a lehkostí se má film sledovat a vnímat, což Attack the Block dohromady asi deset minut taky směle naznačuje, ovšem zbytek filmu bůhvíproč je naprosto regulerní, ničím nezajímavá a především nevtipná vyvražďovačka s emzákama. Když už jsem u toho prvku komedie, v tomto směru film zřejmě selhává nejvíc - s vyjímkou již zmíněných světlých chvilek totiž veškerý humor filmu spočívá v hromadách laciných a nepromyšlených hlášek, které téměř vždycky na něco odkazují, ale bohužel většinou odkazují až přehnaně tupě. Poctivého britského humoru se tu nenajde ani celých pět vteřin. Dále tu máme děsně slabé a nesympatické osazenstvo - seriously, když je banda vypatlaných vysraných pubošů rázem tváří v tvář smti ozářena a najednou je z ní nebojácné protimimozemské komando, přičemž jsou pořád stejně vypatlaní, nic víc než oči ztočené ke stropu to ze mě nevyždímá (a jen tak na okraj, herci jsou...ech). Last but not least, Shaun a Hot Fuzz režíroval neskutečně zručnej týpek, zatímco tohohle se ujal totální bažant a filmovej panic. Jo, debuty jsou kolikrát vůbec nejlepšími děly nejrůznějších artistů, ale kdyby tohle měl být případ i tady pana Cornishe, tak to se nám z něho asi brzy vyklube anglický bráška Uwe Bolla a podobných kalibrů. Sere mě to a mrzí mě to, ale tenhle film holt smrdí, a je to skoro stejná podpásovka jako onehdá Cherrybomb (i když, ten je přece jenom ještě o několik tříd několika dimenzí výkalů a zvratků dál). Dvě hvězdy za těch několik málo opravdu povedených momentů a hlášek, a za konzistenci scénáře.

Western, Samurai, Kung Fu, Anime. Kill Bill není nic z toho, přičemž je to všechno. Esence všech těch (a bude jich víc, které jsem nezmínil) žánrů a subžánrů, zabalena do jednoho kompaktního balíčku. A to jest odpověď na onu ultimátní otázku, proč v tom proboha Uma nosí tak hrozný žlutý hadry. To ale mě, coby člověku s nezájmem o konkrétně tyto žánry a subžánry, může být ze srdce u konečníku. Mě to prostě a jednoduše děsně baví.

Quentin Tarantino o tomto snímku pravil: "I fucking love this movie!"...a to bych to nebyl já, kdybych s ním nesouhlasil. Ačkoliv jsem už dobrou řádku let velkej fanda, s rukou na srdci musím přiznat, že tomuhle jsem od začátku nedával sebemenší naděje. Kevin Smith + náboženský horror mým uším zkrátka znělo jako fantasmagorická představa. Nicméně, s ohromným potěšením sobě vlastním musím prohlásit, že Kevin je snad bůh. Jestli si někdy veme na paškál i jakousi scifárnu, ze které se rovněž vyklube nějaká velmi svérázná kvalita, začnu se k němu i modlit. A teď pár faktů - Red State není horror, ani drama, ani thriller. Je nezaškatulkovatelný. Postavy v ohrožení na životě člověku nepředstaví, takže se s nimi nesžívá, nebojí se o ně a pouze mu pak vrtá hlavou, v jakém pořadí zemřou a kdo to popř. přežije. Velkou část filmu tvoří přestřelka, ze které člověk účelně vidí prd (až na pár konkrétních a ryze nečekaných děr v hlavě). Postava agenta Keenana je představena až kdesi za půlkou a to navzdory skutečnosti, že /SPOILER: celý děj vypráví právě on, jak se ukáže v závěru. To krásně vysvětluje i fakt, proč je ta přestřelka natočena právě tímhle stylem.SPOILER/ A především, celý film je Smithovka jak břemen - má koule, je naprosto odlišný od potenciálních konkurentů a vrstevníků, ustavičně šokuje, a co je nejdůležitější, Kevinovi je jedno, jestli vám tohle sousto chutná nebo ne, prostě vás ho donutí spolknout stůj co stůj. Výsledný dojem pak definitivně podtrhává nádherně minimalistické pojetí, parádní vizuální stránka, skvělá práce s kamerou, výborný sřih, úžasní herci v čele s Parksem, a geniální absence jakékoliv hudby (čili má to jen zvuky a sem tam nějaký ten ambient). Jen mě sere, že jak je to film unikátní, tím míň se bude líbit masám.