uodevr

Film totálně zabíjí přesně to, co mohlo paradoxně být jeho nejsilnější předností - dokumentární pojetí. Že přidává na autenticitě? Hovno s octem. Přidávalo by to na uvěřitelnosti, ale to by ty intervijů úseky nesměly být tak debilní, nechtěně komické, příšerně napsané, nevěrohodně zahrané a především otravně zbytečné. Na snad každých 30 vteřin strávených v titulárním tunelu spadá dobrá minuta neužitečných žvástů v oných interview úsecích, které vlastně akorát sesumírovávají to, co člověk právě viděl (a že to kolikrát přesahuje snesitelné meze absurdity, např. týpek v tunelu shodí kámoše do vody protože velká prča haha hihi, načež týpek z vody vyleze celý mrzutý a uražený a naštvaný, načež máme střih a skok do interview, kde onen vtipálek se smrtelnou vážností ve tváři hlásí: "I když obvykle spolu takhle žertujem a popichujem se, teď byl čas na práci, a když je čas na práci, Tangles je velmi vážný, a bere svou práci velmi vážně. A když je vážný, člověk mu věří."). V druhé půlce se snižuje koncentrace na tyhle nijaké kecy a zvyšuje se naopak koncentrace na samotné dění v tunelu, které je ovšem rovněž o ničem, protože spočívá v neelegantních a laciných lekačkách (kterých tam je asi tři), a atmosféře vybudované na černotě + těžkém dýchání zdejších aktérů + zběsilém pištění ústřední krávy. Jinými slovy ne, atmosféru to nemá funkční. Když už to najíždí do finiše, vcelku obratně to obšlehává všecko možný od The Descent přes Session 9 až po ten Blair Witch, přičemž to ovšem zapomíná být alespoň z poloviny tak působivé. A proč že to není vůbec působivé? Protože to není vůbec napínavé. A proč to není vůbec napínavé? Protože jakékoliv potenciální napětí se tvůrci rozhodli pohřbít zas a znovu těmi interview úseky, které v podstatě od začátku filmu strkaj divákovi do ksichtu "tak hele, tihle dva to celý přežijou a celou hodinu a půl to budou neskutečně idiotsky komentovat. Dobře se bav!"...a to ani nemluvím o tom, že nad zdejšími kreaturami si v tom filmu vůbec nikdo evidentně hlavu neláme, which makes a perfect fucking sense...not. No prostě mizérie. Půl hvězdy a ani pořádně nevím za co. Snad za relativně slušnou zvukovou stránku a fakt, že bez celé té retardované rozhovorové části by z toho mohl být vcelku fajn kraťas, byť bez pořádné atmosféry.

Wtf? Chápu pointu, a s tou hudbou je možná ta neskutečně lol triková stránka účelová, ale...to jsou tak neskutečně zbytečné tři minuty, že ač to nemám ve zvyku říkat, chci ty tři minuty svýho života zpátky.

Skvěle vymyšlené, brilantně napsané a zrežírované, končí to vyloženě drsně (v nešťastném slova smyslu), a Willis ve své životní roli. Ovšem Pitt mi poněkud vadil (přehrává přímo brutálně, byť s umem), strašně mi chybělo víc záběrů z venčí přítomnosti (je tam vlastně jenom jeden krátkej, a jak na potvoru je to zrovna jedinný záběr, kde atmosféra naplno funguje), a příjde mi, že je to bohužel jeden z těch filmů, které nestárnou právě dobře (film na mě působil, jakoby byl ještě starší, než vlastně je, a možná i proto jsem zdejší děj a jeho budování shledal spíš nudnější...a že vyjma těch posledních vteřin v letadle tu ani nic negraduje mi nikdo nevymluví). Nicméně ten konec je fakt parádní a už jenom on zaslouží tu jednu hvězdu navíc. A ten theme...ten theme.

"Šeherezááááádo, kdy nám přineseš ukázat Káááána?; Šeherezáááááádo, miluju tě...Šeherezádo, jsem do tebe zamilovaný, čím dál víc...Šeherezádo, nevím, jestli sis všimla, ale miluji tě každým dnem víc!; Je definitivní konec - Šeherezáda šla s tím mužem NA VEČEŘI!" ... ech, inu, no, jak bych to jen, ... Tenhle týden jsem byl výborným vkusem mé babičky nucen todleto cosi sledovat každý den. To činí celých deset dílů. Nebýt toho, že jsem se na to v pátek večer ožral jak prase, nejspíš bych byl poznamenán do konce života. Zlatej divokej anděl. A co to kurva panebože šmarjájozef kristova noho na rožni fetoval zdejší soundtrack mástr? (Šeherezádo...miluji tě - TUDUDUDU TŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮM!!!!! jak kdyby na ní právě poslal žraloky...)

Velké a slibné téma se strašně budgetovým zpracováním. To bohužel fakt nejde dohromady.

Dovedu pochopit, že ve svý době to musela být neskutečně silná, revoluční, nádherná a fantastická podívaná...za předpokladu, že tenkrát byly "in" brutálně táhlé, na všechny pohledy zbytečné záběry, které při nejlepším člověka akorát tak uspávají. A mě to zcela upřímně mrzí, tenhle film jsem si chtěl z hloubi duše užít, kor když audiovizuální stránka je působivá i dnes, atmosféra je stále velmi funkční a ten pocit izolace je parádní a rovněž stále efektní. Nehledě na to, o jak hluboce filosofický a celkově těžko vysvětlitelný film se jedná. Já si ale nemohl pomoct a nesnesitelně jsem se u toho nudil a usínal. Patrně nejslabší Kubrick, byť to mělo potenciál být jeho zdaleka nejlepším, nejvyspělejším dílem.

Příšerně předvídatelná, rádoby stylová a umělecká báchorka o tom, jak důležité je mít sám sebe rád. Ono by to mohlo být fajn, jenomže to by se ten film nesměl tvářit, jak kdyby přitom předesílal to nejhlubší moudro lidské civilizace. A když už, muselo by to být absolutně jinou formou. Černobílej filtr je tu naprosto samoúčelnej, tichá hudba v pozadí sice dovede připomenout kouzlo starých noir filmů, ale to se musí člověk hodně snažit, Debbouze je děsně otravnej (i když uznávám, v nejvypjatějších momentech hraje relativně obstojně), a do role anděla tu prcnou obří vyzáblou bloncku (což je naprosto dokonale přesný opak toho, co se mi líbí). Celý film je pak o debilních, nicneříkajících dialozích mezi Debbouzem a jeho andělem a o tom, jak se mezi tím vším někdy někdě nějak do sebe zamilujou. To už sem nesežral ani jednomu z nich. Krom toho zdejší romantická linka finišuje strašně kýčovitě, nesmyslně a uspěchaně, takže co naplat. Jo a Besson kolikrát sám sebe kopíruje, což značí, že už svůj potenciál a své nápady zřejmě vyždímal a je nejvyšší čas uvažovat o důchodu. Jo, a vtipné to není tehdy, kdy to chce být vtipné, ale párkrát je to vtipné tehdy, kdy to míní být zcela zdrcujícně vážné. Meh.

Málem to byly jenom tři hvězdy, protože ač to oba hlavní hrdinové hrají věru velmi kvalitně (u Ellen žádné překvapení, avšak od Wilsona jsem takovej výkon nečekal) a překvapivě udržují celých 100 minut úroveň zábavnosti poměrně vysoko, je to příšerně americké, což je s takovým námětem šílená škoda. Ujmout se toho francouzi, britové, španělé, no zkrátka Evropa, umím si představit, že by to mělo daleko větší koule, bylo by to odvážnější, a možná by se to vyhlo i těm několika naprosto zbytečným scénám a souvislostem, které nakonec vyšumují do prázdna (podezřívavá Sandra Oh, příjezd Wilsonovy bejvalky, ad.). Nicméně to by to nesmělo mít ten konec, který to má. Konec, který je natočen relativně nápaditě, ale především útočí na divákovy smysly, vyvolává vlnu emocí, a konečný Hayleyin výrok je jednak zcela nečekaný, druhak parádně konkluzivní a působivý. Je fakt, že na mnoho otázek, které to vyvolá, to prostě buď zapomíná nebo je účelně ignoruje (rodiče od Hayley, kdo je vlastně Hayley, do jaké míry je její podezření opodstatněné, atd.), ale na to už sere pes. To by už ten film mohl přesáhnout dvouhodinovou hranici, a to by na one man+woman show bylo už moc.

Bravurně zahrané (kor Angie potěšila. Takhle na mě zapůsobila naposled jako Gia. Jo a Donovan je náhodou machr, protože ač většinou přesvědčivě hraje všelijaké zamindrákované bezpáteřní paznechty odkojené záchodovou mísou, Burn Notice dokázal, že s naprosto stejným přehledem a lehkostí zahraje neskutečně sympatického klaďase, což je zřídka vídaná kvalita), výborně napsané i zrežírované, podmanivě ohudebněné, avšak ve výsledku zdaleka ne tak silné, jak jsem po všech těch ohlasech očekával. Jako jo, proudila mým tělem touha skočit do kulis filmu a vystřílet většinu osazenstva, ale to je dáno spíš mým cholerismem než ryzí autentickou sílou filmu. Říkal jsem si, že alespoň závěr mě nějak uzemní, jenomže ten je snad to vůbec nejhorší na celém snímku - jednak není konkluzivní (což není vždycky na škodu, ale sem se to vyloženě nehodí), a druhak je ještě emočně slabší, než zbytek děje. Nejlepším (a popravdě jediným opravdu úžasným) výtvorem Clinta stále zůstává a beztak už navždycky zůstane Million Dollar Baby.

What.................the...................fuck? Když po filmu režisér vydá příručku k tomu, jak film pochopit, která ovšem člověka akorát ještě víc zmate, dává to tušit, o kolik dimenzí mimo známé hranice se "pochopitelnost" tohoto snímku nachází. Od první minuty do plus mínus té osmdesáté je to šílenej psychedileckej na první pohled nic neříkající mindfuck. Na druhý pohled to furt nic neříká, nicméně od té plus mínus osmdesáté minuty do plus mínus stodvacáté minuty se děj začíná ucelovat a naznačuje divákovi, oč že tady celou tu dobu běží. Divák se těší na nějaké velkolepé konkluzivní rozuzlení, a co dostane? Modrou krabičku. Kde se vzala? Odnikud, prostě se najednou objeví v kabelce. Co v ní je? Další ultra bohatá nadílka ještě drastičtějšího mindfucku. Vaše mysl se opravdu bude cítit znásilňována. Dvě hodiny vás film krmí jedním dějem a když už to začíná vypadat, že se to chýlí k nějakému rozumnému finále, postavy se přestěhujou do alternativní reality (dvakrát) a vůbec nic nedává sebemenší smysl. Neodvažuju se hodnotit, protože zcela úpřímně nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne. Předně ale nevím, co to vůbec je. Takže, možnáže když si to ještě tak desetkrát pustím, začnu mít jiskřičku ponětí, co se tím básník snažil říci. Do té doby bez hodnocení. EDIT: Tož nakonec stačilo pouze druhé shlédnutí k tomu (s Lynchovou příručkou v ruce), aby mi docvakla ta základní premisa a pointa filmu. Klíčové slovo - základní. Hromady a hromady menších či větších detailů a souvislostí mi jsou stále zcela neznámé a tak to taky pravděpodobně i zůstane (bo vsadím boty, že některé z nich ani samotný Lynch nechápe a prcnul je tam jenom tak, aby si s člověkem pohrál co nejvíc). Nicméně i tak je génius. Protože když si odmyslím všechny ty malicherné záhadnosti, které zřejmě vysvětlení zkrátka nemají, tak mi zbyde naprosto fascinující podívaná s tíživou atmosférou a totálně depresivním a distubring feelingem. Nic pro slabé povahy, ani pro slabé mozky. EDIT2: Po třetím shlédnutí na povrch vyplouvají další a další souvislosti (které neměli šanci vyplout napoprvé, takže Lynch to provedl pěkně fikaně), a čím víc detailů začíná dávat smysl a čím víc věcí začínají mít podstatu a účel, tím je tohle dílo geniálnější a geniálnější. Pravdu díž, toho houmlese furt nechápu, ale na něj sere pes. Hlavní je, že jsem si už dokázal jakž takž vyložit klub Silencio.