papuchalk

Tenhle film jsem jako dítě neměl moc rád, i když viděl jsem ho hodněkrát. Arogantní, nesmypatický postavy, přehrávané hezounství lvl 145%. Cruise jsem po tomto filmu neměl několik let rád, až později jsem poznal že to je opravdu kvalitní herec, a že to co se mi na něm strašně nelíbilo v top gunu, měl v roli zkrátka napsané. Na svou dobu se však jednalo o neuvěřitelně dobře nasnímaný akční film, odehrávající se navíc ve vzduchu. Dodnes nechápu jak se filmařům podařilo pro natáčení získat opravdové stíhačky, které byly tehdy ve výzbroji usa, a k nim samozřejmě i opravdové piloty, a taky jednu skutečnou letadlovou funkční loď... Z velmi profesionálního a plochého prostředi armádních pilotů však tvůrci ve filmu dokázali udělat pravý opak. Film to řádně opepřilo, ale s realitou to nemá moc společného. No přece se nejedná o dokument o amerických pilotech, že..

Vracím se k tomuto filmu po delší době, jelikož jsem si uvědomil, že filmy P.Weira mám opravdu rád. A vskutku, hodnocení mu můžu sklidem o dost navýšit, protože co je výborné na jeho ostatních filmech dokonale splnil i zde. Jenže zatímco na ostatních nebylo zoufale co kritizovat, tady to tak bez chyby není. Co mi vadilo nejvíc je na prvním místě R.Crowe. Tento neherec mi dokáže zničit dojem z filmu neskutečně. Nechápu jak mohl být tento nesympatický neherec tolik obsazován do všelijakých velkofilmů. Kromě toho jsem mu nerozuměl jedinou větu, kterou ve filmu řekl! Kdyby tam byl místo něj kdejaký Kevin Costner, dopadlo by to omnoho líp. Dál, vím že námořníci dost chlastali, a tak asi zapomněli co se stalo včera a co teprve před týdnem.. ale když se náš škuner už asi potřetí blíží k obávánému soupeři, zatímco předchozí dva střety dopadly katastrofálně, jelikož francouzská loď je výrazně lépe vyzbrojená a odolná a zkrátka větší, tak naši námořnící se neskrývaně radují, že konečně ty pancharty dostanou a mnou si ruce nad blížící se snadnou kořistí. Opravdu často nepochopitelný nastavování mindsetu posádky pro jednotlivé scénky mi připadalo neodpovídající realitě. Nebo již zmiňovaný R.Crowe se vítězně usmíval, když utíkal do mlhy před francouzskou lodí, s šibalským úsměvem na tváři, jak jim to neskutečně nandal, že si nechal kompletně rozstřílet loď a potom jako ubožák jen taktak utekl do mlhy. Zkrátka jakoby se fotbalisti v poločase šibalsky usmívali při odchodu do šatny, že prohrávají 0:3 a mají dva vyloučený hráče, protože my máme plán! Ha! Opravdu těch přešlapů tam bylo mraky.

Tak dobře, nevěděl jsem, že Rudolf byl kousek od vlastní smrti, čili by se bitva asi ubírala opačným směrem, ale jinak na to že to byla jedna z nejvýznamnějších bitev té doby, se o ní ví asi pramálo, anebo to  jen špatně zpracovali do dokumentu. Vždyt kdejaká Alexandrova bitva, nebo Hannibalova (battle of Cannae) z doby před kristem jsou zaznamenané a zpracované lépe než bitva z třináctýho století??? Znáte to, elektronická tužka, kdo byl na pravým křídle, kdo na levým křídle, kdo komu nahrál a kdo přijel z druhý vlny a zavěsil. Skoro nic jsem se o té bitvě nedozvěděl. Spousta fabulací. Škoda.

Začal jsem na to koukat kvuli dětem, jelikož na to chtěj mermomocí koukat, a potřeboval jsem nejdřív zjistit jestli to je vhodný i pro nejmenší :D Do mýho hodnocení se asi promítá dětská optika ( jelikož sám bych na to fakt nekoukal), ale když nad tím tak přemejšlím, bez dětské optiky bych SW filmy hodnotil velice špatně, snad kromě epizody 3. Z Mandaloriana jsem nadšen, okamžitě jsem najel na tu atmosféru, líbí se mi velký důraz na zobrazení planet, prostředí, hor, pouští, kaňonů, ledových pustin.  Líbí se mi minimalistický příběh ( prostě pro děti) který není ničím komplikovaný, nekrade si celou divákovu pozornost a umožňuje mu soustředit se na ten enviromentál a hudbu. Líbí se mi tak akurát zvolený humor, spíše formou  akce, než mluveným slovem. Hlavní postava se mi také líbí, chodí si klidným tempem po pustinách, mluví klidně i během největších přestřelek, helmu nikdy nesundá. Prostě není čím by byl nesympatický :D Přiznávám však , očekávání jsem měl naprosto minimální. Za pár slabších epizod snižuju z 5 na 4.

Teda teď mě trochu vyděsilo, že je to dnes na den přesně rok, co jsem viděl Palm Springs a přitom se mi to zdá jakoby to bylo včera. Na podobné filmy z devadesátek poslední dobou celkem vzpomínám, protože měly neopakovatelnou atmosféru. Rovněž se jako malý kluk těším na nadcházející obživení TopGun, který tehdy všichni nesnášeli, ale zpětně vzato, ten film nemá obdoby. Takže Na Hromice Palm Springs - kdybych byl Kamil Fila okamžitě bych v tom analyzoval jak se za 30 let změnila představa romantického vztahu. V devadesátkách do diváků cpali ten jediný možný endgame v podobě rodiny a dětí. I v tomto filmu si Bill s Andie několikrát povídají o dětech jako o smyslu života, a to jsou spolu prosím pěkně první dopoledne v životě, při kterém neřeší jen práci, ale první soukromé dialogy. Některá z postav je obvykle celebrita, což se tehdy bralo jako životní meta. Dále můžeme vidět nepřirozeně bezchybné charaktery, tedy hlavně tu Andie. Hlavní hrdina projde zásadní změnou a stane se z něj totální hrdina, stejně jako z Richarda Gere v Pretty woman například. Tak a Pohádky je konec : ) Zatímco Palm Springs daleko více zapadá do dnešní doby. Sledujeme obyčejnýho kluka a holku, kteří na celebrity zcela kašlou, a ani mít děti nechtějí, a vlastně ani nic pořádného neumějí, prostě proplouvají  životem ze dne na den. Daleko větší problém pro ně je základní fakt, najít někoho kdo by s nima vůbec chtěl trávit více času a něco spolu sdílet, a přijmout vzájemně jeden druhého tváří v tvář faktu, že jsou oba bezcílní budižkničemové a dokonce v životě něco velkýho posrali. Zatímco Palm Spings mě dostaly právě tím jak vystihly dnešní dobu, ke Hromnici se rád vrácím právě pro tu pohádku z devadesátek.

Zvláštní film, který se těžko hodnotí, ale nakonec dávám za 4, jelikož jsem se u něho nečekaně dost krát nasmál. S čím mám ale trochu problém - těžko se rozklíčovává, o čem vlastně film je. Tedy ono se to "téma" v průběhu filmu několikrát změní, a čím blíže ke konci, tím se v tom plácáte víc a nevíte, jelikož žádné to téma film nečapne a nevezme za své. Nejprve to vypadá jako návrat vyčpělého dospěláka na místo svého studentského projektu, pak se toto téma opustí a začne to vyprávět o umělcích, kteří se snaží vytvořit perfektní dílo ale nedaří se jim to protože to tlačí moc nepřirozeně a nakonec se jim osud vysměje, protože daleko lepší umění se stane náhodně samo od sebe v reálném životě, jenže už nemají šanci "natočit". Pak se film zase vrhne jinam, prostřídá další várku témat, jako třeba že se stanete tím, co děláte (nen naopak), nebo nahodí celou řadu vztahových propletenců, které vypadají jako opravdu ze života slavného režiséra... Téma Donkichotství, a několikrát zrecyklovaná scénka s větrnými mlýny naznačí, že každý tomu občas propadneme. Až nakonec když už film vypadá jako náhodně navrstvené vyfantazírované skeče, se film naštěstí uzavře klasickým holywood romatickým happyenden, který tomu ale nasadí ten všeobecně dobře čitelný rámec. Naštěstí. Asi tomu dám ještě jednu šanci zkusím projít trochu dál. Hodně ambiciozní snímek, což se asi dalo čekat, vzhledem k historii jakou za sebou má, ale pro běžnýho diváka hůře stravitelný. Zajímalo by mě jak se liší od původní verze z roku 2000.

Zapnul jsem si to jen nachvilku, jaký to bude, a ten film mě tak dokonale vtáhnul, že jsem to dokoukal do pozdních nočních hodin, a usínal jsem s myšlenkama na staletí dlouhý život. KLidně bych dal 5 hvězd, kdyby si to tu něžnou rafinovanost ponechalo až do konce, ale mě je uplně jasný, že tenhle film ukončit není vůbec jednoduchý a je možný, že to ani líp nešlo, takže dám tomu ještě šanci na pět... Jedno je podstatný, mám obrovskou chuť na tu knížku a těším se, až se začtu i do ní, jelikož předpokládám, že bude daleko víc vrstevnatá a plnotučná. Karel Dobrý zahrál dost možná roli svého života (český lev 2018), tuto postavu si budu pamatovat hodně dlouho. Nakonec jeden malý postřeh - okamžitě jsem si vzpomněl na jiný romantický film aquamana, Tvář vody. Zdánlivě neporovnatelné snímky s uplně jinou tematikou a sociálně kulturním pozadím, oba zpracovávají téma tvora žijícího ve vodě, s lidskými prvky, který se zamiluje do ženy a ona do něho. Tak Hastrman v tom porovnání vychází jako jasný vítěz, kromě daleko věrneji zpracovvaných postav (a to i těch vedlejších), vyhrává i proto, že i když také obsahuje sci-fi prvky, necpe je divákovi násilně do ksichtu, a dokonce je nemá ani v žánrovém popisu filmu (romantický, thriller). Film také nakousne téma dlouhověkosti (např jak v Přežijí jen milenci od Jarmushe). Ale nejlepší je asi to hlavní téma, staršího vzdělané muže, do kterého se zamiluje mladší žena, a i když mu sama vleze přímo až do postele, nemůže jí odhalit svá tajemstí, a její cit v tom okamžiku nemůže opětovat. Jo málem bych zapomněl na skvělou hudbu, která byla oceněna českým lvem. Kamera též. Český film není tak v prdeli : )

Podíval jsem se na to po letech znovu a měl jsem z toho uplně jiný dojem a všímal jsem si jiných věcí než kdysi. To je důkaz, že se jedná o kvalitní mnoho vrstevnatý film. Tentokrát mě dostal ten kontrast mezi Oldovou milenkou a Svěrákovou suchou až příliš pragmatickou ženou :D. To je hrozný jak se tohle vztahový schéma opakuje. Dále ten svět za obrazovkou mi přišel vizuálně a rekvizitami tak nabitý, jako je k vidění ve filmech Terryho Gilliama. Tohle srovnání jsem vypotil až dnes skoro po třiceti letech existence filmu. Stále je tam co objevovat. Rád se podívám znovu. RECENZE 2014 - Po revoluci se u nás natočily asi jen 4 scifi, přitom za velkofilm s přísnějšími měřítky se dá označit jediný. Nerouzím tomu chladnějšímu přijetí akumulátoru, vždyť je to film nabitý nápady a hláškami. Český film byl dříve scifi filmy proslulý - Zítra vstanu a opařím se čajem, Což takhle dát si špenát a další ze 70tých let. Do scifi řadím i oblíbené dětské filmy jako třeba o těch chobotničkách, lětající čestmír, Lucie, a mnoho dalších. Češi dříve scifi uměli, chtěli, a dneska se na něj uplně vybodli. Akumulátor je jedním z nejlepších filmů které u nás po revoluci vznikly, ale nedívám se na něj zase tak často... "Udělám ti z toho kůlničku na dříví !!!" :DDD

Překvapivě prázdný film, který nepředkládá nic zajímavého k zamyšlení. Čekal jsem že v dnešní době jde na toto téma vykouzlit daleko hlubší a závažnější snímek. Tady to zaujme leda tak někoho kdo své první porno viděl včera. Pak se koukne na tento film a řekne si, no a ... co dál? To přece není zdaleka všechno.

Na Finchera je tohle málo. Když se kouknu do jeho filmografie, tak je vidět, že upadá do průměru. Ale to asi v roce 2022 s touto recenzí nepřináším nic objevněnovýho, že.. Na můj vkus je tohle prostě až moc standardní a běžný, skoro až televizní film. Jasně je to napínavé a hltám co bude dál, ale to platí pro většinu filmů tohoto typu, protože to je prostě jejich podstata a nic to nepotvrzuje o jejich kvalitě, nebo snad nadprůměrnosti, jedinečnosti. Dál mi uplně nesedlo zakončení. Je tam celá řada Riťolindou připravovaných důkazů na usvědčení manžela z očividné fake vraždy, a přesto to po jejím nalezení najednou nikoho nezajímá. Až moc odbytý tohle rozuzlení nakonec bylo. V mých očích stoupnul Afleck jako herec, dokázal zahrát opravdu přirozenou postavu, s čímž má podle mě problém nečekaně dost hollywoodských hvězd, včetně třeba Matta Damona (ten mi vyloženě začíná vadit, hraje moc šablonovitě). Doposud jsem bral Aflecka jako ne moc dobrého herce do pozadí, ale tady se celkem předvedl. Ještě stojí za uznání, že konečně někdo aspoň částečně zfilmoval ten typ ženy, která má v každodenním popisu práce přesvědčovat okolí o své dokonalosti, přitom opak bývá pravdou, ale odhalí to opravdu jen ti nejbližší. Tímto syndromem do určité míry trpí většina žen, některé méně, některé více a je to pak velice rafinovaná kamufláž, něco jako vytváření si dokonalýho fejsbukového profilu ale v reálným světě. Filmů je o tom pramálo.