papuchalk

Viděl jsem to kdysi a přišlo mi to hodně vážný a těžký na koukání, no dneska jsem se musel dost často smát. Už to na mně působilo místy trochu parodicky, a vychován daleko těžšími snímky jsem toto bral už jako zcela standardní film. Na tomto filmu je hlavně dobře vidět, proč se Villeneuve odhodlal rozdělit to do dvou dílů. Rozhodl se neopakovat chybu Lynche, který kdesi ve dvou třetinách filmu zjistil, že musí radikálně začít šetřit časem, aby se mu tam všechno vešlo. Do těch dvou třetin to jakž takž šlo hodnotit velice slušně, jelikož Lynchovi se dařilo brát z předlohy více dopodrobna a více vysvětlovat, než se to povedlo Villeneuovi, ovšem od těch dvou třetin dál jsem jako divák začínal ztrácet zájem. Kvalita šla pak rapidně dolů. Na tehdejší dobu to však podle mě byl velice unikátní snímek, s celkem slušnými efekty, a navíc se dost přesně držel předlohy. Dokonce se pokusil z knížky načrtnout ty "plány v plánech jiných plánů.." aby bylo jasné, že podlost a pasti měly v knížce více vrstev. Kniha je ale pro svou obsáhlost nezfilmovatelná tím způsobem, že si režisér řekne "čím víc tam toho dám z knížky, tím lepší to bude film", jelikož se mu stane to samé co pejskovi a kočičce s tím jejich dortem. Kdokoliv se pokusí to natočit, musí dojít ke zjednodušování a k brutálním kompromisům. Lynchovi se to nepovedlo proto, že tam toho chtěl nacpat z knížky co nejvíc, a nechal prkenně stojící postavy před nehybnou kamerou odvyprávět řádky z knížky aniž by tomu dodal nějaké emoce. Villeneuve se více spoléhá na divákovu znalost knížky, a podává spíše audiovizuální žrádýlko než epický rozvětvený příběh, ovšem velmi dynamické a strhující žrádýlko, jenže ty důležité momenty z příběhu nedokázal zformulovat a převyprávět dost dobře, aby působily přirozeně. S knihou se po obsahové stránce utkali oba dva ale nevyhrál ani jeden, i když na body vyhrál Lynch nad Villeneuvem 108 ku 105. Pro svou stravitelnější a modernější audiovizuální formu však vyhrál Villeneuve, a taky hlavně proto, že z jeho snímku je vidět, že knihu opravdu miluje, zatímco pro Lynche to byla asi jen zajímavá zakázka. Ale nerad bych mu křivdil.

Hodnotím 90%. Viděl jsem to v Imaxu, a ve 3D je to opravdu jediněčný zážitek jaký se opakuje maximálně jednou za 10 let. Kamera a 3D provedení je opravdu bezchybné, avšak zvuk má v tomto snímku ještě větší sílu. To bylo snad poprvé v kině kdy by mi bylo dokonale jedno, jestli tam nějaký divák otravuje šustícím pytlíkem, nebo nevhodně komentuje děj, neslyšel bych ho. No a k obsahu. Ten důvod proč nedávám 100% je ten, že právě čtu knížku a jsem zhruba v té části, kde končí film. Mám tedy možnost udělat přímé srovnání, kdy v levé ruce vidím knížku a zároveň v pravé ruce vidím film : ). Vidím tu dokonalou podobu, jak často film cituje knihu obrazově, scénářem, ale dokonce předkládá i přesné repliky z dialogů. Přesto se film nutně musí občas uchýlit ke zjednodušování a to bohužel občas ruší. Film je však dokonalým doplnkem knihy (a platí to i obráceně) a to je asi nejpodstatnější. Od teď kdykoliv kamkoliv otevřu knihu, a začnu číst, začnou se mi zobrazovat výjevy z Villeneueova filmu.. propojení se povedlo! A teď si jdu pustit Lynchovu verzi, kterou si sice vůbec nepamatuji, ale tuším, že se v ní Lynchovi možná povedlo vytáhnout z knížky to, co se tam Villeneueovi už nevešlo. Paranoia v domě Atreidů, kde hlavní postavy tuší, že tam je někdo z nich zrádce, ale nikdo neví přesně kdo to asi je.. Přidám pak update  a srovnání, jestli se mi na to po včerejšku teda bude chtít koukat, bojím se že se mi z filmu z roku 1984 rozbijou oči.

Tenhle film ve mně vzbudil dávno zapomenutou vzpomínku. Asi v roce 1990 kdy mi bylo 10 let, krátce po revoluci, jsme celá rodina jeli k přírodnímu léčiteli, přestože jsme byli vpodstatě zdraví. Jeli jsme tam půl dne, protože to bylo přes půl republiky. Každému takovým drátkem jezdil před kolenem a všem nahlásil, že má žlučové kameny/ledvinové kameny a bůhví jaké kameny, a to diagnostikoval i mě, přestože jsem v tom útlém věku byl zdravý jako řípa a o nějakých kamenech nemohla být řeč. Předepsal čaje z bylin, vysolili jsme tam asi dva nebo tři tácy, což bylo tehdy strašně moc peněz, a jeli jsme zase spokojeně domů. Po týdnu jsme čaje přestali pít, protože jsme samozřejmě žádné kameny nikdo neměli, a neměli jsme je nikdo ani do roku léta páně  2021 :D Takové byly devadesátky u nás. V kontextu této vzpomínky se mi na film nekoukalo snadno. Mikoláška ve filmu samozřejmě vykreslují jako odborníka, ovšem jsou tam i jisté náznaky, kdy pochybil, podáno to je jakože spíš náhodou. Ovšem dál film ukazuje, že vyšetřoval stovky lidí denně, dokonce i korespondenčně zaslanou močí, tudíž toho člověka ani neviděl, navede vás to automaticky na nápad, že to mohl být taky šmejd, který vydělával obrovský peníze vpodstatě podvodným jednáním. Ve filmu tohle náznakem je zobrazeno, i když samozřejmě převažují ty heroické jeho činy, kdy dá neznámé ženě balík peněz, aby jela se synkem na dovolenou k moři, protože potřebuje víc sluníčka.. těchto věcí je tam samozřejmě zobrazeno více, ale ty negativní tam velmi opatrně nasázeli taky. Velký plus filmu tedy je, že ukazují Mikoláška jako rozporuplnou postavu nejenom díky charakterovým vlastnostem, ale i způsobem jakým vykovával povolání. Film obecně je hodně nadprůměrný, stylem i herectvím, například Trojan mi v této roli absolutně nevadil, a to je co říct, jelikož je to asi náš nejobsazovanější herec a tedy musí být hodně okoukaný. Jediné co bych filmu vytknul, je to vymýšlení si faktů. Monstr proces alá Horáková, kde mu prokurátoři navrhovali trest smrti, to je fakt hodně přitažený za vlasy a je to asi taková největší pitomost z filmu. Svoje si odseděl, a že ho řada lidí považovala za podvodníka, tomu se asi nemůžu divit.

Film o chlapech po čtyřicítce, kteří se zmítají v životních krizích, a jsou už poníženi uplně na všech frontách. Najdou si koníček na okraji společnosti, kde jim žádný další neúspěch ani ponížení nehrozí, synchornizované plavání. Jenže kromě posměšků od rodiny a známých jim asi v půlce filmu vymění trenérku, a naši chudáčci musí skousnout další ponižování, od jejich nové trenérky, což je dost arogantní paní na vozíku :D Myslím, že trochu sebe a vlastního neúspěchu tam uvidí většina mužských diváků, a v kombinaci s místy až nepříjemnou upřímností některých konfrontačních dialogů se z údajné komedie může pro někoho stát nesledovatelný utrpení. No nakonec se  poměrně vážný film dokáže překlopit do feel good movie, a velké finále v podobě mistrovství světa mužských akvabel, (mimochodem technicky výborně natočené!!) je taková třešnička na dortu. Naštěstí, ve filmu je tohle možné, realita tak zářivá bohužel nakonec nebývá. Nečekaně nepříjemný film (svou pichlavou upřímností) ale taky nečekaně dobrý. Překvapení.

Tento film mám v šuplíku už strašně dlouho, přestože vlastně není důvod se na to koukat : ) Nemá čím překvapit, pokud si přečtete aspoň wiki o Arendt a o čem psala. Hodnotit film prakticky nemá smysl, je natočený tak jak se podobné filmy točí. Je pochopitelné že není moc napínavý, když se zaměřuje spíš na filozofování. To by unudilo kdekoho. No mě se to líbilo a co tedy zůstává ke zmínce je spíš kdo byla skutečná Arendt. Je obdivuhodné, že s podobnou polemikou vůbec šla na veřejnost, jelikož jí muselo být uplně jasný, že narazí na vlnu nesouhlasícího nenávistného davu. Přitom je to polemika velice důležitá, přesně z té perspektivy, kterou zaujala. No snad se jednou Hannah dozná uznání, jelikož myslím že i dnes, 50 let později, jsou její názory odsuzovány všeobecně uznávanou propagandou o holocaustu. Další věc, která stojí za povšimnutí, i v zemi svobody USA jí hrozil vyhazov z práce, a ztratila pro své názory mnoho kamarádů. Historie se opakuje až příliš rychle. Nečekaně aktuální film. "Na světě je plno takových průměrných Eichmannů."

Nečekaně povedená komedie. Kromě tuny situačního humoru musím vypíchnout hlavně kvalitní dialogy a nějaké to filozofování nad životem se tu taky najde. Ale ne takový to umělý pro děti, jak bývá v komediích zvykem, spíš to celkem dokonale trefilo realitu všedních dní. Auvajs

Tohle dílo mi úplně uniklo. Vyplatí se k období 1989-1990 vracet, protože to je jedna perla vedle druhé. Tento snímek bych s klidem zařadil vedle kultovního Kouře. Samozřejmě tento je více experimentální a tedy méně stravitelný pro běžné obecenstvo. Ale jako introspektiva do mysli zakázaného umělce je to asi nejlépe zpracované co jsem doposud viděl. Navíc pomocí experimentálních filmových technik, a často pomocí vypravěče mluvícího díky zvukovému efektu z hloubi myšlenek, to provedení poskytuje jedinečný audiovizuální zážitek. Nějaký Pelíšky nebo Pupendo nejdou zdaleka tak do hloubky a nedokážou navodit ten autentický pocit. Já jsem ani nevěděl že PV byl tak dlouhou dobu zakázaný, ale je evidentní, že soudruhům se těmi zákazy podařilo rozbít a eliminovat asi nejlepší rockové uskupení celé jedné generace. Protože co všechno mohlo vzniknout kdyby mohli normálně hrát??? Proč to bylo zakázaný, když ta hudba i texty byly zcela evidentně apolitické? Právě proto, že hudba svou neukotveností a nesystematičností vystupovala nepřímo proti socialistéckému systému, pobízela k vystoupení z řady, k neposlouchání autorit o tom co bychom měli dělat a co je pro nás dobré, a podněcovala k žití si po svém.. Primárně to bylo samozřejmě vydovádění se na živém koncertě. Ještě jedna pochvala, často se mi nepodařilo rozluštit, jestli je daná sekvence sehraná, anebo dokumentárně zaznamenaná realita.

Viděl jsem to po druhý a dostalo mě to ještě víc než poprvé. Míň jsem si všímal příběhu, u kterýho už jsem věděl, jak dopadne, a víc si všímal detailů. U tohoto filmu tvůrci navýšili realističnost o 300% oproti klasickým SW a je to tuze znát. Klasické epizody jsou zde nemilosrdně zesměšněny hned na několika frontách. Realistické souboje a bitky, za které by se nemusel stydět ani Vojín Ryan, nebo Černý jestřáb sestřelen (výbuchy, léčky, postavy zasažené odletí a jsou viditelně zasaženy atd.), stormtroopeři nejsou uplný panáci kteří nic netrefí, dále reálné a uvěřitelné rozhovory i proslovy postav (že vůbec tuhle základní věc zmiňuju jako plus jen dokazuje, jak jsou původní epizody v rozhovorech prkenné a špatné). Realistický robot s krásně decentně přehnaným lidským myšlením, nikoliv hloupoučká hračka pro děti. K tomu krásný realistický vizuál - záběry planet z orbity vypadají daleko víc reálně, než ty umělý omalovánky z epizod. Realistický stavby, krásná architektura, interiéry (nikoliv obrovské prázdné sály zaplněné jen desetimetrovými sloupy - wtf z epizod 1 a 2). Realistické kostýmy, které by opravdu lidi a nestvůry mohly nosit :D. Vizuál mě opravdu překvapil, myslel jsem si že klasické SW epizody jsou po vizuální stránce top, ale teĎ jsem jich viděl hodně za sebou a musím říct, že Rogue One je v mnoha ohledech i detailech dotaženější, domyšlenější a vyvinutější.. prostě to dává daleko větší smysl. Je to SW film pro dospělejší diváky. Nejlepší SW film, na který se milerád kouknu znovu. EDIT 2017: Něco tady nehraje. Jednoznačně je to jeden z nejlepších SW filmů všech dob. Přemejšlím, jestli když dám jen 4 hvězdy smrti, jestli se nebudu rouhat, a srovnávám to s epizodou 3, které jsem dal jako jediné plný počet bodů.. A do tohodle vnitřního boje, jestli čytři nebo pět, tady čtu to množství negativních komentářů od lidí, kteří evidentně mají SW rádi, a dali tomu 2-3 hvězdy. Nechápu to. To co mi na SW vždy strašně vadilo tady vůbec neruší a naopak to čím se SW nikdy moc nezabývaly, přestože měly, toho je tady plnej vesmír. Tohle prostě chci vidět znova, a věřím že se k tomu budu vracet opakovaně. Na rozdíl od epizody 7, kterou jsem sice podruhý dal, ale jen se sebezapřením a další již radši nikdy více.. Nakonec dávám jen 4, za občas slabší průběh, ale ten konec je šíleně nadupanej. Dokonce i emocema, což bych u SW fakt nečekal. U klasických SW jsem se jakýmukoliv náznaku emocí vždycky strašně smál. Ale tady... jak tam chcípá jeden hrdina za druhým, jenom aby získal trochu času pro dalšího borce, kterej v momentě svojí smrti nemá vůbec jistotu, že ta flashka, kvuli který tam zařve tolik lidí, bude vůbec využita k dalšímu odboji. Nemá vůbec jistotu, že s tím někdo bude dál něco dělat, protože odboj je místy dost prohnilý, a zbabělý. A je taky dost možný, že se s tou flashkou nestane vůbec nic... fakt dojemný, daleko víc než nějakej umělej Vonín Ryan

Naštěstí v posledních dvou epizodách se to trochu zvedlo, a konečně tam přibylo více šachů, což jsem nejvíce vyčítal předchozím epizodám. Do pátého dílu tam nikdo neseděl na partií a nerozebíral žádnou taktiku! Ani dokonce neměla žádnýho trenéra. Poslední dvě epizody za to stály, ty předchozí byly opravdu průměr. Ale prosím vás, jak jí tam gratulovali ti rusové když po výhře vyšla ven, to je dobrej nesmysl. V roce 1968. Tak určitě.. uvěřitelnější to bylo i v Rockym 4, a to už je co říct :D

Tenhle seriál mě nezávisle na sobě doporučilo asi 5 známých, že to musím vidět. Hodnocení 90% naznačuje, že to opravdu musí nabízet něco extra. První díl mě celkem zaujal tím prostředím ústavu a takovou tajemností, co se z toho bude dál vyvíjet. Ale od druhého dílu musím říct, že mě to těžce zklamalo, protože se jedná o velice průměrný počin po všech stránkách. O šachách to prakticky vůbec není. Nějaký reálný záběry z šachové partie vidíme až na konci třetího dílu. WTF!! Do té doby jen rozmazané záběry figurek, a jak se vyvíjejí jednotlivé hry poznáte pouze z výrazu tváří. Hry obecně jsou zobrazeny tím nejprimitivnějším způsobem, že se hrdince nedaří, to poznáme z utrápeného výrazu ve tváři, a potom jediným tahem zcela otočí partii v totální šach-mat.. Tak to je na úrovni začátečníků možné, ale ne mezi hráči, kteří už něco umí. Nejde to vůbec do hloubky psychologie šachové hry, ani nevstoupíme do mysli geniální hráčky. Nevíme co je její silná stránka, co slabá stránka, jak na sobě pracuje, co zlepšuje, čím přehrává soupeře? Všechno ve strašně slabých náznacích a musím to tam lovit až zoufale, aby vůbec něco... Občas tam někdo řekne název šachového zahájení, jako sicilská obrana, ale to je strašně málo. Ani obecně jako seriál, s řadou vedlejších postav, a s nějakým dějem, či překvapivými zvraty to prostě nemá co nabídnout na té délce 7 dílů! Pro mě to absolutně postrádá ty důvody, proč se točí seriály a proč to má dohromady skoro 7 hodin. Po čtyřech dílech nemám vůbec chuť koukat dál. Jestli to dokoukám tak jedině težkýmu lockdownu a obecně velice prázdnýmu harmonogramu, díky karanténě kterou teď mám. A teď mě omluvte jdu se podívat na nějaký youtube video o šachách. Zabaví mě to stokrát víc. Asi holt nejsem seriálový typ.