papuchalk

Předností Everestu jsou tři věci. Příběh podle pravdivé události, nezávislost, a audiovizuální blaho :). Film působí opravdu hodně autenticky a nezávisle, tudíž nemá potřebu holyvůdsky měnit příběh od skutečnosti. Digitálních efektů si vůbec nevšimnete, přitom všichni víme, že tam na zeleném plátně někde musí být. Špičkový soundtrack spolu s krásnými záběry hor zajistí jedinečný audiovizuální zážitek. Everest může po obsahové stránce působit obyčejně a jakoby ničím nepřekvapí, ale pokud se jím tam nahoru necháte odnést, je to jedinečný zážitek. A budete tam chtít jít znovu.

Zemeckisoj se podařilo celkem přesně a do detailů odvyprávět pravdivý příběh, a to včetně podoby postav a způsob jejich mluvy, ale nepodařilo se mu dostat tam ty emoce a neskutečnou hloubku příběhu, které jsou v dokumentu z roku 2008 - Man on Wire. Vyprávění samotných účastníků, dobové fotografie, a kamerové footage záběry, pořizované od příprav až po samotnou performance, z toho dokázaly udělat daleko daleko větší mindblowing záležitost. Asi nejzajímavější část dokumentu je k vidění zde https://youtu.be/9XRlWl8ZmAE?t=1h14m48s

Bohužel zase zklamání. Oproti Tajemství Kellsu tam sice nacpali víc rodinných emocí, ale ten příběh je velmi slabý. Anebo mi nic neříkají příběhy o vílách? Nevím. Každopádně animace, zejména ty fantazijní, jsou kulervoucí a ten konec to aspoň trochu zachránil.

Zřejmě nejoriginálnější a nejsyrovější válečný film od vojína Ryana, takže shlédnutí je pro fans války číslo dva přímo nutností. Přesto nejde ani zdaleka dát za pět. Film je značně nevyvážený. Nadchne tě jedním záběrem nebo scénkou, aby tě ani ne za minutu něčím jiným nasral. A takhle od začátku až dokonce. Přesto film doporučuji, zejména pro milovníky tanků. Nic podobného zde doposud nebylo, a to ani v trapné Bitvě v Ardenách. Při sledování je dobré si uvědomit, že se jedná o poslední měsíc války, a v souvislosti s tímto faktem působí osudy lidí, zejména tedy jejich smrt, ještě daleko víc zbytečně. Ale oni v ten moment nevědí, že je poslední měsíc války. Některé scénky zůstanou v hlavě docela dlouho.

Moc se mi to líbilo, ale nemůžu dát za pět. Bohužel srdcovka to není, i když jsem měl velká očekávání. Film je doslova nabitý podněty k zamýšlení. Kdo chce, může v tom nacházet pořád dokola, věřím tomu že někdo viděl film v kině 8x a i poosmé tam našel něco nového. Spousta záběrů mi něco řekla, něco navodila, ať už atmosféru nebo myšlenku. Spousta záběrů nikoliv. Není to ani dobře ani špatně, je to prostě tak a film jde dál, stejně jako život. Vyprázdněnost dnešní doby je jedno z mnoha témat. Zaujaly mne záběry na prastaré památky z dob antických, které stojí tísíce let - koloseum, akvadukt, a v kontrastu s nimi největší pomník z doby dnešní - luxusní loď převrácená na bok na břehu moře. Ale jak je tam jen tak nenápadně a nenásilně podsunutá, že si toho dokonce málokdo všimne. A takových věcí je tam asi spousta. Pro mě vrchol filmu je právě tenhle pětisekundový záběr - Costa Concordia.

F. A. Brabec točí todlenc ??? Ta třetí světová se fakt blíží, úpadek evropské civilizace bouchl o dno

Tento film je podle mi o maximální osobní svobodě a o hranici kdy už stát musí zasáhnout, což je téma ožehavější spíš pro USA než pro evropany, protože jak víme tak původní myšlenka v USA byla ta, že stát nemá zasahovat vůbec. Film podle mě u nás moc neuspěl z tohoto důvodu. Takže pokud prodáváme bezcennou věc, ale přitom někoho přesvědčíme, že to má cenu 10 000 dolarů, je to naše obchodní umění. To je ten americký sen. Prodáme někomu psí hovínko za milion dolarů, a je to osobní věc toho kdo to kupuje, jestli to fakt chce. Jsme machři, když lidi přesvědčíme, že mají kupovat psí hovínka a utratit na to svoje poslední peníze. Pokud hovínko někdo chce, nechť si to koupí !!! To je ta svoboda! Pohrdáme svými klienty, prodáváme jim psí hovínka, smějeme se jim do telefonu, vše je legální. Vyděláváme a píšou o nás jako o celebritách. Morální hodnoty nikoho nezajímaj. Pokud ale začneme okrádat stát (bůhví jak to dělali ve filmu to dostatečně vysvětlený není, ale předpokládám neodváděli správně daně za ty vysoké částky), máme velkej problém. A to je na tom to nejvíc strašidelný. Že celou věc posvětí, nebo neposvětí, nějaký politický nastavení uvnitř státu. Ne společnost sama, která by měla být schopná takové hyení jednání odsoudit a vytěsnit, ale stát. Neosobní odlidštěná instituce, která může mít pravidla špatně nastavena, nebo může být nedůsledná v jejich vymáhání, nebo má nějaký svoje záměry odlišný od záměrů občanů. Ta instituce to buď zastaví, nebo nezastaví. Dokud byli poškozeni jen obyčejní lidi, tak to byl americkej sen, kterej společnost uznává!! Hrozný zjištění.

Ale jo, celkem komplexní dokument s výpovědí obou stran. Nejzajímavější postava je asi ten Stbák Oskar. A Petr Pithart, který tu česky vysněnou gloriolu revoluce dost sráží k zemi. Z dnešního pohledu působí řada věcí až směšně. Herci vyhlašující stávku mezi dvanáctou a druhou hodinou odpoledne. Aha takže zrušili představení pro děti, tos posral Topfer :) LoL

Asi jediný novodobý film o hudbě/hudebníkovi, který mě zaujal námětem a měl velký potenciál stát se něčím víc. I když některé pasáže jsou skvělé, zejména grandiozní finále, obsah filmu mne nakonec dost zklamal. Chápu, že taková Darth Vaderovská postava učitele někde na konzervě klidně existuje, ovšem to jeho křečovité zaměření na rychlost (a nic jinýho jakoby neexistuje) je totální nesmysl doslova neslučitelný s hudbou. Jasně, muzikanti, zejména bubeníci hrajou rychle. Ale to jak je proces dostávání se k rychlosti (nekontrolovaně) zobrazen ve filmu je prostě uplný nesmysl. Takhle může začít cvičit rychlost někdo kdo o tom nic neví, a po 14ti dnech zjistí, že takhle to nepůjde. Stačí si pustit jakýkoliv výukový video Vajgla na youtube, stačí první lekce, a dostane věrohodnější vhled do mysli muzikanta, respektive o čem to vlastně je dostávat se blíž k dokonalosti, ty krůčky na vrchol. Jak překvapivě malé a plné detailů ty krůčky jsou. A jak dlouho trvá jeden takový krůček si osvojit, než se může pustit do krůčku dalšího. Dobré je taky uvědomit si, že ta rychlost bubeníků, to co nám se zdá jako neskutečná rychlost, to je pro ně pohodlný stav. Oni dosáhli takové dokonalosti, že to prostředí které vytvářejí jako podklad pro píseň, tedy tempo/rychlost, je pro ně přirozený stav ve kterém se cítí dobře, pohodlně, a dokonce mají ještě rezervu. Jinak by to nemohli BEZPEČNĚ naživo hrát. V průběhu filmu mě neustále napadly slova jako křeč, stres, nekontrolovaná rychlost, Gestapo... nesedí mi to. Třemi hvězdičkami hodnotím spíš Chazelleho nápad takovýmhle způsobem dostat hudbu/hudebníka na plátno, ne samotné provedení filmu.

Od Gravitace jsem nebyl v kině. Stručně, škoda peněz. Vylákalo mne až další scifíčko, a ve 3D to byl zážitek vskutku marťanský. Film je překvapivě odlehčený, a to tak moc, že kdyby byl odlehčený ještě trochu víc, bude z toho parodie na vesmírné filmy (ale to by se jmenovalo Spaceballs 2 ). Ale ono to kupodivu funguje. Odlehčenost tomu asi nejvíce nasazuje absurdně laděný pop-disco soundtrack, který nakonci odsoudí i hlavní hrdina: you have terrible taste in music. Znalosti o vesmírných misích NASA mám pouze z populárních časopisů (čti wikipedie) a dokumentů na Zoomu, a podle těch všechno ve filmu mělo vědecké vysvětlení, teda skoro všechno. Převládla tedy velká spokojenost. Za celý film mi vadila pouze jediná věc: řídící středisko v Houstonu neustále propukající v jásot, tam už bylo té odlehčenosti fakt přemoc. I přestože dávám 5 hvězd, asi se na ten film znovu dívat nebudu, pokud nebude zajímavá režisérská edice. Je to film na jedno shlédnutí. Ale naprosto dokonalý, tedy asi jen ve 3D. Obrazový dojem z marsu fakt vynikající. Pokud by přecijen někdo chtěl vidět více tíživý a psychologický film s velmi podobnou tematikou, doporučuju film Moon http://www.csfd.cz/film/248829-moon/prehled/ ten má navíc i trochu mysteriozní zápletku.