!Borec!

Škoda, že je to tak neosobní a příšerně natahované. Poselství a indicie mi nejsou uplně jasné. Naopak mi nevadí hudební vložky, díky kterým se alespoň můžeme podívat do hlav hlavních postav. Každopádně The Wayward Cloud nám přednáší zajímavý pohled na nenaplněný a přesto plný vztah dvou osob, jejichž hranice nemají konvenční normy.

Rozhodně bych to nezatracoval, člověk musí vědět do čeho jde a já nejspíš věděl. Dokumentární styl tady sedí perfektně a celá ta situace je snad i uvěřitelná. Nelogičnosti vem čert, u teenager hororů je to snad samozřejmostí, navíc nikdo nevíme, jak bysme se v jejich kůži chovali my. Gradaci to taky má, nic se nepřehání, jen ta nuda občas, další půlhodina by film zabila, ale naštěstí stopáž není tak dlouhá. Stejně budu ale zmlsanej hajzlik a dám pouze 3*, protože mám rád pointy :)

Film pouze plyne, plyne a plyne. Nejde na povrch, ale ani do hloubky, drží si jednu určitou hladinu a to je velká škoda, protože téma je samo o sobě zajímavé a citlivé. Navíc Woody vypadá v tom knírku lehce komicky a vůbec nepůsobí dojmem tvrďáka, naopak na mě působí jako greenhorn oproti Fosterovi.

Nápad je výborný, ale se zpracováním mám trochu problém. Na jednu stranu je taky geniální nebo dost hloupě zazděno (docela ironie, když si to tak vezmu). Určitě se dalo v příběhu víc pohrát s dialogy a řešit tu bezvýchodnost. Celková pointa též vyšla docela nazmar, těšil jsem se na nějakou závěrečnou pecku, i když v určitym smyslu tam byla, stejně mě to až tak neuspokojilo. Nicméně jako celek se mi to vlastně líbilo, přestože kvalita průběžně kolísala.

Možná snímek není až tak koncepčně silný, možná není jednoduché láskyplné (nebo láskychudé) chvilky vtěstnat do pár minut, možná příliš mnoho režisérů. Horší se mísí s lepším a celkový dojem je rozvláčný, ale přesto mi pár příběhů utkvělo v paměti a ty jsou pro mě podstatné, ostatní zůstanou jako právě špinavá děvka Paříž v podsvětí mého vědomí a netřeba je vytahovat.

Upřímně ani nevím, proč se mi Glee líbí. Hudba, která není zrovna mým šálkem, klišovité scény, klasické americké školní prostředí (kde mladé výrostky hrají o 10 let starší herci), vcelku předvídatatelný děj. No já vám fakt nevim. Ale prostě mě to sakra baví a i ty songy se mi nějak zarejvaj pod kůži, postavy taky mají něco do sebe a jejich vývoj se, možná ne tolik znatelně, mění. Navíc pro mě sympatická Emma s jejíma věčně vykulenýma očima je neodolatelná, to samé plačící Quinn je k sežrání, věčně na ránu Sue je dobře napsaný zlo, no a Kurt no comment :) Glee je prostě skvělá oddychovka, která na scéně chyběla...

Tak příjemná reklama na Bruggy, že tam snad i někdy dovalim. A chci na tu věž!

Je těžké ukočírovat program, je-li oceňovaných kategorií přes dvacet kousků. Tím pádem to musí odsejpat a chtě nechtě vyházet moderátorské dialogy, fůru vtipů, scének či živých pěveckých vystoupení (což je škoda). U těch moderátorů je naopak zase až příliš na škodu jejich nezúčastněnost, jsou tam spíše jako na návštěvě a ne jako průvodci celé show. Samotnou akci ale neberu jako estrádu, která by měla podávat v první řadě zábavu, ale která by měla umět důstojně vynést vyhrané snímky na ono první místo, a to si myslím splnila.

Keith je stejný jako většina teenagerovských laciných filmů, ale přesto je jiný, nelaciný. Velkou výhodou je, že o Keithovi víme opravdu jen to, co Natalie, z toho důvodu jsem měl jako divák stejnou motivaci k pochopení jeho činů a chování. Chápu, že pro někoho mohlo vyznít trapně, že se s ním zahazuje a v reálné situaci by to takhle nefungovalo, ale já věřím, že ano. Smýšlel jsem stejně jako Natalie a její jednání mi přišlo logické, schvaloval jsem každý její krok, i když jsem věděl, že byl špatný. Film tedy vlastně sledujeme, dá se říci, skrz pohled Natalie. Možná konec je trochu natahovaný, ale upřímnost v něm je velká.

Patrick hledá svojí vlastní matku, což má být jakýsi cíl, přičemž na cestách se setkává s různými postavami a zkušenostmi, jež mají být hlavním pilířem příběhu. Problémem ale je, že postavy jsou pouze "kolemjdoucími" v Patrickově životě a jejich význam postrádá smysl, dialogy jsou upředeny jen pro konkrétní scény a nesměřují k cíli a ani scéna v peep show nemotivuje Patricka k nalezení cíle - tedy své matky. O to tu nejspíš vůbec nejde. Navíc jako žena mi Cillian nepřijde důvěryhodný, ač hraje docela obstojně. Radši si pro příště pustím Hedwig a angry inch.