!Borec!

Pro Duke90: Můžeš třeba ryby, Angie, nebo tu hlavu. Já hodnotim toho borce, jak se snaží a jí je to fuk:)

:D..ale jo..vždyť to bylo vtipný..drama :D

Obrazového materiálu by tu bylo dost, což o to, ale ta putovní atmosféra zatím nepostrádá takovou hloubku a vyšší pointu než v dalších jeho filmech. Stejně to ale nic nemění na tom, že mě ty obrazy dostaly a obdivuju herce do čeho všeho se pouštěli. Příběh je možná až zbytečně usilovně vytlačován všemi těmi břemeny (lidské vlastnosti a jednání) a tím si shazuje to, oč mu jednoduše jde - o lásku naplněnou i přes všechny útrapy celého života. Ale Jodorowsky to prostě jednoduše neumí a to je správně, slovo zbytečnost se sem nehodí a ukazuje, že nic není zbytečné a jednoduché, jak se zdá. Ono totiž nejen, že v surrealistickém světě je těžké se dostat do Taru, ono je to problematické i v tom reálném. Každý hledá Tar a každý si na cestě hledání holt musí brát svou osobnost se vším všudy.

Zvláštní sorta lidí, která má svůj netradičně zbohatlický svět a jakýkoli přírůstek do "kmene" jim naruší jejich "kmenovitost". Každý vztah zde plnil nějaký úkol a prakticky ukazoval dospívajícímu chlapci, jak to chodí v mládí. Díky mladým hlavním protagonistům se nekonaly žádné velké postelové hrátky, jak by se dalo čekat, ale naopak to dokázali tvůrci nahradit mnohem povedenější a nápaditější scénou s matláním barev po těle - půvabné :)

Celý film mě prostě nemohl přejít pocit, že ty dvě linie jednoduše nejdou do sebe. Ale zároveň mi každá strana vždy vyvážila tu druhou, takže jsem si během filmu na tento styl zvykal. Navíc snímek nespěl k jasnému konci a vždy byla otázka, jak se situace nakonec ustálí. Příjemné drama s trochou humoru, více penězi a méně života.

"Můžeš ukrást to, co ti patří?" Opět se mi líbí, že Kieslowski nehází vinu na konkrétní osobu, ale pouze na špatně řešitelnou situaci. Hrnec přetekl a je třeba vyhrocenou událost uzemnit, ale v tomto případě to jde jen těžko. Všichni chtějí uspokojit své potřeby, mít pocity jistoty, chtějí být svobodní, šťastní a milující. Avšak tyto vlastnosti mají tenkou hranici se sobeckostí, která je mocnější.

Dva lidé, kteří neznají správnou lásku a oba se jí bojí přijmout. Žena, utíkající od této samoty, se uchyluje k podivným milencům, kteří jí chvilkově uspokojují, avšak to je pro ni málo. Až tehdy, když se dozví, že někdo o ni stojí, a to pouze pro jeji osobnost, uvědomí si, že láska může mít i jiné podoby. Chlapcovi stačí jen voyerská láska a jakékoli přiblížení se cíle by znamenalo jeho rozpad. On chce pořád toužit, nechce dosáhnout právě toho, po čem touží, jelikož by se zhroutily jeho hodnoty a neměl by k čemu vzhlížet. Touha a nenaplnění je pro něj tedy jedinou motivací. Horší je, když se strany obrací a cíl si hledá "oběť", potom logicky "oběť" ztrácí zájem.

Máme tu uprchlíka, a tentokrát to není Ježíš :D

Triviálně, avšak účelně podaná část, ve které sice není mnoho věcí vyřčeno, ale naopak příliš mnoho se nám jich nabízí. První půlka je pouze přípravou na následující - poprava v domnění vší lidskosti není lidská. Je tedy oko za oko správnou volbou nebo násilí plodí násilí. Kieslowski pouze do problému nahlíží, ostatně skoro jako pokaždé. Jako vždy nás ale upozorní svým deus ex machina na zásadní rozhodnutí, a to je mnohem důležitější, hana zůstává na nás.

Proč antikrist? Kdo nebo co je antikrist? S Nietzscheho antikristem má pramálo společné (možná jen to, že v době tvorby byli oba tvůrci duševně choří, jak Nietzsche, tak Trier), sám Trier říká, že přečetl pouhé dvě stránky, tudíž o nějakém předělu nebo propojení bych nemluvil, přestože by se v obou dílech dali nalézt společné rysy jako nenávist, lidské hodnoty a morální utrpení. Stejně tak bych film nestavěl na odsouzení žen či feminismu, to může být pouze jedna z mnoha interpretací, ale rozhodně není záměrem, nechápu tedy tak rozlehlý názor, že film míří proti ženám ani proč za stejný důvod dostal anticenu v Cannes. Vždyt i to násilí je opodstatněné a trefné, nikoli samoúčelné, vše je tam, kde má být. Otázka zůstává pořád stejná, kdo je antikrist? Výklad snímku není jednotný, jak může být tedy jednotně dáno, kdo jím je? Vždyt pořádně ani Trier neví, a o tom je vlastně celý film. Divák neví, které téma sleduje, je nějaká hlavní dějová linka? Není! V přehnaném smyslu by se dala položit i otázka o žánru filmu, je to horor, thriller, drama, fantasy, apokalyptický opus, akční podívaná či snad ironizující komedie? Nevím! Jednoduše řečeno, toto dílo je určeno pro každého zvlášť a je jen na něm, jak s ním naloží, žádné společné jmenovatele bych nehledal. Většině však na mysl stejně vyskočí zle jednající žena, já bych spíše spojil ono zlo (jestli se tomu tak dá říkat) do obou postav a postupoval s ním dějem neodděleně od nich. Každý byl strůjcem něčeho nemravného. Matka, dávající přednost svému potěšení před svým mateřstvím. Otec, chladný, nechtíc rozvíjet myšlení své ženy a stejně jako ona nejevení zájmu o svého syna. A syn? Vydává se vstříc smrti s úsměvem a pohodou, možná vysvobození a nejlepší krok jak předejít špatnému životu a chození v obrácených botičkách. Projevuje žena tedy smutek nad ztrátou dítěte nebo nad čím vlastně? Možná nad Trierovými depresemi. A možná o tom je celý film, o sobeckém soucitu.