Recenzie (1 456)
LOVEnie (2019)
Vždyť to ale vůbec nedávalo smysl!!!
Keď draka bolí hlava (2018)
Dospěl jsem k názoru, že pan Rapoš nesnáší děti a hulí víc, než basketbalisté Jamajky na oslavě narozenin Jiřího X Doležala. V domění, že rozněžňuje děti veselým a milým Čmoudíkem, straší je Československým dvouhlavým Jabba Huttem a podtatranským Gottem alá Pandrhola, který chrlí moudra z facebooků, stejně jako kdysi pornoherečka Pergnerová. Na písničky otevírají chlebárny úplně mimo text a tak v dětském divákovi budí dojem, že se dívají na špatně nadabované péčko znudělým důchodcem, který si na stará kolena snaží přivydělat něco k té penzi. Když už se z té nudy zaposloucháte do rýmů jednotlivých textů písniček, dostáváme se na úroveň nově se přistěhovalé mongolské rodiny, která se během 1 týdne naučila říci česky: Já to nebyl a ještě k tomu stihla shltnout dva velbloudy z Liberecké ZOO. Je mi líto všech, kteří se dobrovolně rozhodli potrestat se za své hříchy koukáním na 99 minut Rapošovi balady o opiovém poli v růžovém světě, kde dítě musí trpět.
Čertovské pero (2018)
O třídu výš než Troškoviny, ale stále na míle daleko od pravé pohádky. Z Lucifera tu dělají romantickou bábovku a z čertů bandu buzerantů. To jsme to dopracovali. Dnes už prostě není tvůrce, který by stál alespoň za 3 pokémony a penál z HelloKitty. Marek Najbrt s pánama s čertím brkem v ruce, prostě nedokážou vybrousit charaktery postav natolik, abych si jednotlivé postavy mezi sebou nepletl. Postava Lucifera je stejně přihlouplá a šedá, jako postava šafáře, nebo hajného či kusu šutru ležícího u zablácené cesty. Pokud se tu tvůrci snažili o satiru a používali ironie (což je výmluva snad každého tvůrce, kterému jeho dílo nevyšlo), pak jsem pravděpodobně hloupější než syn fotbalisty a moderátorky VIP zpráv.
Chata na predaj (2018)
A zase ta česká nekomedie. Jak se může točit žánr komedie/drama? To je jako kdybyste šli svému dědečkovi, kterého jste milovali, na humorný a zábavný pohřeb. Dnešní doba komedie je jiná a já se s tím prostě nedokážu a ani nechci smířit. Chci zpátky čisté komedie, kde nešlo o vztahy, kde byl nosný a velmi zamotaný příběh. Tohle je hrstka disociálních lidí, která řeší vztahy a která se chová naprosto nerealisticky, což samozřejmě u komedie nevadí, ale nesmí se to tvářit jako něco ze života a většina zasvěcených o tom píše, jako o realistické komedii. To je celé. Nic víc tam prostě není a vyškrabávat můžete co chcete a pokud českému divákovi stačí tak málo, pak se hrdě hlásím k dramaturgické tvorbě kmene Sentinelců, kteří se baví tím, že lukem trefují veverky.
Labyrint - Série 3 (2018) (séria)
Zkrátit to na 2 - 3 díly a věnovat se spíše než skládáním jednotlivých nitek příběhu složit jedno velké klubko, policejní práci, byl by z toho excelentní počin. Takhle mi z těch nitek šla hlava do kytek. Postava v podání Marka Taclíka a Jitky Čvančarové byla pro příběh zbytečná a jen dokresluje tu přebujelost příběhu. I příběhy unesených a vězněných se tu tak trochu opakuje a začíná to smrdět. Nicméně stále nadstandard české televizní produkce.
Otcova volga (2018)
Nudný milý film, který nemá koule na to jít do hloubky. Na takový film hned každý zapomene a podruhé si ho už nikdo nepustí.
Restart (2005)
Mám chuť se zabít a pak zabít tu rozmazlenou postmoderní čubku co neslezla z obrazovky. A ty jednotlivé restarty, kterých bylo ve filmu jak much na kozí farmě, bych nechal zrestartovat!!!
Po čom muži túžia (2018)
Chlap v podání ženy, která vypadá jako chlap, se snaží obléci silonky a chodit v podpadcích. Celé kino u toho řve smíchy. Smutný pohled. Já chci víc. Tohle je jen kousek nad fekálním humorem a za to dávám Polišenskou hvězdu navíc. Už ze zoufalství hledám slaboduché důvody za co ty hvězdy dát českému filmu. Šovinistický až sexistický námět, kde se přepírají klišé v rozdílnosti mezi ženským a mužským světem je slaboduché jako sestavit Kameňák z kameňáků.
Griffinovci - The Simpsons Guy (2014) (epizóda)
Další splněný sen. Díky
V pasti času (2018)
Zase jsem tomu przniteli myší nalétl. Vraťte nám Neverending story.