lamps

Audiovizuálně pecková, režijně a scénáristicky špatně uchopená grindhouse střílečka, která by s daným příběhem nejlépe fungovala jako počítačová hra - dvě třetiny poměrně realistické válečné akce a laciné psychologie a závěrečný level jako bonbónek s akčně-hororovým laděním, kde musíte sejmout soupeře s o něco tužším kořínkem. Ve filmu ale tenhle postup dvojnásobně zamrzí - jednak se samozřejmě nesplní očekávání v podobě svižné a napínavé řezničiny, jednak vzniká dojem seriózního válečného dramatu, které bere zápletku s oživlými mrtvolami smrtelně vážně, ale ukončuje ji lavinou akčních klišé a hláškujícím obětujícím se hrdinou. Není to vůbec špatný film, protože v rámci vytyčených měřítek se scénář odvíjí v podstatě logicky a promyšleně, jen je hrozná škoda, že námět zůstal nenaplněn opačným protěžováním zásadních motivů (sledujeme vlastně válečnou misi, do níž se zombíci dostávají tak nějak omylem a fakt nepůsobí krutě realisticky a hororově, jak byl asi záměr) a celkovou vyměklostí (tady se mělo mnohem víc obrazově přitvrdit). Určitě hodné pozornosti pro výbornou úvodní dvacetiminutovku a zajímavou alternativu válečného žánru se spoustou dílčích nápadů, zásadní zářez do béčkových, záměrně přiblblých krváků však nečekejte. Pro mnohé možná naštěstí, za mě bohužel. Více zde.

Špionážní psychologický thriller první jakosti. Nejde sice tak do hloubky ve vykreslení vztahu dvou klíčových postav a eskaluje víceméně nenápadně, ale o to více se zvládá odvíjet nepředvídatelně a průběžně naťukávat motivy, které v závěru inteligentně zužitkuje, aniž by narušil soudržnost nastíněného světa, jeho záměrné odtažitosti a nedůvěry. Délka není problém, jelikož Lawrence vynalézavě a efektivně přelévá zhuštěné dění pomocí křížových střihů (úvodní sekvence je jednou z nejlepších z celého roku) nebo překrývání více časových linií (postavy probírají plán, zatímco divák už sleduje jeho realizaci). Film je navíc náplastí pro dosud absentující psychologizaci prostřednictvím sexuálního napětí, s nímž sice občas zachází neurvale a násilně (poměrům ve výukovém centru nelze uvěřit), ale ve vztahu k vývoji hlavní hrdinky naopak citlivě a systematicky (a dramatizuje se tím i vztah mezi titulní dvojicí - "Jestli ti dá, je to určitě Volavka"). Sice mě trochu zklamal důležitý twist ohledně identity prozápadního "krtka", který zavání pohádkovostí, ale vyústění mě přesto potěšilo a překvapilo. K dobru lze určitě ještě připsat promakanou audiovizuální stránku, která je možná samozřejmostí, ale i tak - moc lépe vypadajících snímků se loni v kině neobjevilo... 80%

Ten pozitivní feeling, který z filmu sálá, je tak nakažlivý, že by před ním příušnice zahanbeně sklopily uši. Největší zásluha však putuje za Jamesem Stewartem, jehož zasněný a usměvavý sympaťák je Forrestem Gumpem 50. let - škoda, že příběh už tak objevný není a posledních 20 minut se plácá na místě, aniž by nezměrný potenciál imaginárního kamaráda, jenž učí lidi vážit si života a rozeznávat důležité hodnoty, nějak zajímavě vypointoval. 70%

Kodachrome je moc fajn, jen by mu lépe slušel nějaký silněji nezávislácký kabátek - příběh o pozdním usmiřování protivného slavného fotografa a jeho přehlíženého syna je díky hereckým výkonům a zajímavým postavám (především Harrisův parchant je plnohodnotným odrazem hercova nejslavnějšího období) silný a uvěřitelný, ale vypointovaný způsobem, který tušíme dlouho dopředu a s přibývajícími minutami na něj víceméně jen čekáme. Čekání má krátit tradičně nádherná Elizabeth, ale v součtu je její postava tak trochu navíc, přestože osobně bych jí přidal ještě dvojnásobek času pro zvýraznění estetické stránky filmu. Nenudil jsem se a s aktéry mi bylo dobře, i když mě stále pár věcí zaráželo (opakující se jízdy autem za doprovodu melancholických písní; v jakém vesmíru by nejkrásnější ženská široko daleko pečovala o mrzutého starce a jaký debil by k ní byl zpočátku tak nezdvořilý jako Sudeikis?). Ale to jsou jen menší osobní výhrady, dojem z kvalitně napsané road-movie s emotivně vygradovaným vztahem titulních postav přeci jenom lehce vítězí. 70%

Guilty pleasure století. I když vlastně jen z pohledu toho, jak "reálná" katastrofická hrozba v Emmerichově podání nabývá ultimátních fantasy rozměrů. Z pohledu výpravy a režie není moc co vytknout - příběh je ukrutně svižný, zábavně využívá potenciál epického námětu tím, jak zasazuje obyčejné a bezmocné lidi do obměňujících se přírodních kolapsů, a drží celou dobu pohromadě tradičně širokou komunikativností a soustavnou prací s deadliny, které přecházejí od formování mikrodějů (únik z města, únik letadlem před vybuchující sopkou) k motivaci hlavního děje (získat potřebné informace, mapu k záchraně a prostředky k dopravení; stihnout se nalodit a včas opravit závadu, která může všechny zabít). Je to plné klišé a záchran na poslední chvíli, ale tím víc se umocňuje mohutné pomrkávání k historii žánru a tím víc nám dává film najevo, že ho vlastně nemáme brát vůbec vážně. To je mi na jednu stranu líto, protože námět si říká o hutný a napínavý zážitek, ale když je výsledek tak zábavný a v jednotlivostech nápaditý, nelze skuhrat nad výdělkem. Na 2012 se navzdory logickým lapsům podívám vždy od srdce rád, takhle formálně zvládnutý a současně uvědoměle přepálený blockbuster nevzniká každý rok..

Univerzální rada do života: Když máte blbou náladu, pusťte si 50× a stále poprvé. Scénáristicky možná nedotažené ke kdovíjak kultovním rozměrům, ale za takové hafo skvělých nápadů, úderných vtipů a sympatických postav by už dneska v Hollywoodu vraždili. Film, v němž svou vrozenou komiku nejlépe prodal nejen Sandler, ale v podstatě i Rob Schneider a hlavně delikátní sypač Sean Astin - a já se i po padesáté bavím stejně královsky jako poprvé.

Ambiciózní slátanina, na kterou se hezky kouká, ale negativně odráží to, proč bývají Aronofskyho snímky přijímány rozporuplně - děje se v ní spousta epických a osudových věcí, ovšem silná autorská výpověď nebo soudržný motiv schází. Nad vodou (doslova) to drží hlavně herci a bohatá výprava, kvůli přeplácanosti ostatně nic moc jiného v paměti neuvízne.

Přistoupíte-li na Lanthimosovu svéráznou životní poetiku a stylistické choutky, bude pro vás Favoritka dost možná nejzábavnějším filmem roku. Přestože rozčlenění do kapitol a některé obrazové deformace vyvolávají dojem pofidérnosti, tak absurdní vygradování konfliktu, hra s prostředím a osvětlením, herecké výkony a hudba jsou natolik dobré, že film plyne skoro stejně suverénně, jako kdyby ho kormidloval sám Kubrick. Je moc fajn, že v éře hollywoodského feminismu se bude prát o tolik oscarů snímek, v němž jsou ženské postavy buď nevzdělané a nerozhodné nebo nesnesitelné manipulativní mrchy. 85%

Vztah puntičkářského necitlivého stroje a romantické upřímné duše mohl být jen těžko znázorněn přesvědčivěji - Anderson nechává příběh zlehka plynout a do popředí staví Woodcockovu denní rutinu, do níž posléze s narůstající intenzitou zapouští konflikty, které otřásají s celým perfektně vysoustruženým světem hlavní postavy. Nastavené vyprávěcí schéma je dodrženo bez jediného klopýtnutí a díky úžasné hudbě a famózním hereckým výkonům je film více než jen chladným uměleckým dílem - ve svém chladu a soustředěnosti je natolik okázalý, až jsem mu skoro odpustil i to, že ne všechny scény udržely mou plnou pozornost a že závěr přišel ve chvíli, kdy jsem ho ještě nechtěl. Časem možná odpustím, zatím jen pokorně obdivuji chirurgicky přesnou režii a modlím se, aby podobné filmy nevznikaly už jen namátkou... 85%

Přiznat se k homosexualitě jistě není v dnešním medializovaném světě nic snadného, ale k zobrazení tohoto dilematu volí tvůrci krajně neuvěřitelné a kostrbaté cesty. Ne že bych se Simonem místy nesoucítil, ale výstavba filmu mě spíše nutila strhávat pozornost na jeho vztahy s dobře prokreslenými kamarády, nežli na jeho předvídatelný vnitřní boj. Titulní konflikt s dementním intrikářem Martinem je uměle navozený a poučení "nikoho nedonutíš, aby se do někoho zamiloval" sice hezké, ale pro nedostatečně rozvedené vedlejší linie zároveň prvoplánové. Oceňuji pozitivní feeling a úmysly, ovšem některá rozhodnutí jsou zkrátka jak z imbecilní béčkové komedie (nesnesitelný zástupce ředitele, řada trapných situací, které příliš tlačí na pilu). 60%