Sofia

Po Heidi a Vilémovi Tellovi je Zwingli další velký švýcarský hrdina, na kterého jsou tady náležitě pyšní (ale pouze v reformovaných kantonech). Letos je to přesně 500 let, kdy jim přišel kázat do Curychu a celou protestantskou revoluci tak odstartoval a díky tomu je rok 2019 rok Zwingliho - všude jsou o něm výstavy, přednášky a samozřejmě si udělali i velkolepý historický film. Jenomže jak jsou Švýcaři suchopární, tak je suchopárný i tento film. Scény, které by se daly udělat skvěle (morová epidemie, Zwingliho krutá smrt) jsou tady jen povrchově zmíněny, zato diskusím v kostele to nebere konce. Maximilian Simonischek v hlavní roli se hodně snažil a působil věrohodně zapáleně, ale celkem je to zábavné asi jako příspěvek v němčině (a k tomu ještě ve švýcarské němčině) na Wikipedii.

Bizarní a dokonalé ztvárnění temných zákoutí lidské duše. Pro mě spadající do kategorie "brilantní film, na který se už ale podruhé nepodívám". Jestli Olivia Colman za svůj výkon po zlatém Glóbu nedostane i Oskara, tak to bude velká nespravedlivost. Nervy drásající soundtrack mě strašil i ve snech.

První půlka byla skvělá, ale jakmile si Lady Gaga obarvila vlasy a začala na pódiu poskakovat jako Britney Spears, ztratilo to grády. Nevyhnutelný a předvídatelný konec mě ani nedojal, a to prosím slzím i u Disney filmů.

Nehorázná křesťanská propaganda. Není divu, že to na světě vypadá jak to vypadá, když Bůh jen celé dny vyvařuje nebo popíjí ledový čaj usazený v pohodlném křesílku na verandě. Takovou snůšku nesmyslů už jsem opravdu dlouho neviděla. Jedna hvězdička jen za krásnou přírodu a Sama Worthingtona.

Tak tenhle Artuš alias princ Bajaja mě tedy silně zklamal. Moc testosteronu, moc magie, moc vynuceného humoru. V bojových scénách se řezali hlava nehlava a nakonec to stejně všechno oddřel meč. Typický Ritchieho režisérský rukopis u mě tentokrát nezabral. Viděno v 3D (povedeném!).

S kamarádkou jsme předtím vypily litr jahodové margarity, takže jsme se pak při filmu chechtaly, i když nebylo vlastně čemu. Scénář dost tragický, herecké výkony buď trapné (Rebel Wilson) nebo protivné (Dakota Johnson - moje averze k ní stoupá čím dál tím víc). Od úplného propadáku to zachránili jen sympatická Leslie Mann a její bláznivý přítel Jake Lacy a jedno roztomilé mimino. Režisérův předešlý počin se mi líbil mnohem víc. Tady jsem kromě samotného New Yorku nenašla atraktivního vůbec nic.

Neustále opakované vtípky (Bridget cupitající jako tučňák, Bridget padající do bláta, Bridget dělající ostudu v televizním přímém přenosu) jsou napotřetí už opravdu otravné. Zestárlý Colin Firth se celou dobu tvářil, jako by chtěl být úplně někde jinde, jen ne v tomhle paskvilu a Patricku Dempseymu jsem jeho nadšení (jak z Bridget, tak z nenarozeného dítěte) nespolkla ani na minutu. Navíc mě po dvou dětech štvou nepravděpodobné porodní historky o tom, jak praskne voda a během minuty naskákají hektické kontrakce a dítě se dere na svět. Takhle to opravdu nefunguje.

První polovina mě moc nebavila, nějak jsem to Táně nemohla uvěřit a scény s Markovicsem (i když byl vybrán typově dobře) mě taky moc nenadchly (hlavně ta erotická s jeho chlupatými zády a chromou nohou, to bylo až perverzní). Po návratu do Prahy, kdy začala s celou rodinou za své činy trpět, to chytlo druhý dech a jako bych sledovala úplně jiný film. Jen ten konec jako z Titaniku si tedy mohl Renč odpustit.

Ještě větší slabota než první díl, až už to byl sequel nebo prequel. Scénáristi si asi řekli, že Frozen zabodovalo u dětí, tak to bude fungovat i u dospělých, ale to se bohužel spletli. Scénář byl tak slaboduchý a plný děr, že jsem si veškeré dějství domyslela půlhodiny dopředu. Emily Blunt se navíc její postava nedala uvěřit, na to má až příliš dobrácké oči. Jedinými pozitivy tak pro mě byly scény s gobliny a veškeré scény s Ravennou, i když byly jako nakopírované z prvního dílu. Bojové scény dost chaotické, při jedné jsem se až lekla, že za chvilku na mě vyskočí želva Ninja. Titulková písnička od Halsey skvělá. Viděno v 3D, které ale bylo na těch pár létajících sněhových vloček naprosto nevyužité.

Smála jsem se sice celou dobu, ale to nic nemění na tom, že je to humor trapný, infantilní a fekální. Všechny matky byly vybrány výborně, i na vdovce se dobře koukalo, ale je to jednohubka na jedno podívání, podruhé bych to už nedala. Taky by mě zajímalo, kdo jim pořád ty jejich ratolesti hlídal, když matky ve filmu neměly nic jiného na práci kromě divokých večírků a schůzek rodičovského sdružení. Nejlepší byla asi scéna u manželského terapeuta, ta byla opravdu ze života. O zbytku by se dalo silně polemizovat.