dubinak

Po mé původní totální nasranosti z první série a k mému štěstí mám teď pocit, jako kdyby si tvůrci přečetli můj komentář k ní a chtěli s tím něco udělat. 2. série je ve svém uvědomnění konečně zase trochu normální co se týče extremistické propagandy amerických společensko-kulturních témat a začíná se zase více soustředit na zdejší postavy jako na lidi a ne jen nějaké experimentální figurky. To znamená, že se tu zase odehrávají malé příběhy, náhody a nezdary našich oblíbených postav a děj je všechny sune nějakým způsobem dopředu. Každý našel špetku toho zadostiučinění a nemusíme křičet, jestli jsme bi, nebi, nebo fluidní. Řeší se témata, která řeší každý smrtelník, a proto si myslím, že druhá série bude divákovi zase o trochu blíž. Těžko říct, zda potřebuji další sérii, ale když výjde, podívám se.

2. série za mě určitě s přehledem předhání tu první, kde jsem si musela na celou zdejší skvadru zvykat a snažit se je pochopit a zároveň strávit formu tohoto svižného, atypického snímání postav. Druhá série už je rozvolnější, ale zároveň toho nabízí mnohem víc. Pohled do příběhu každé z postav a navíc naprosto překvapivé hostující vedlejší postavy v podání áčkových herců jako Jamie Lee Curtis, Olivia Coleman, Sarah Paulson a Will Poulter po glow-upu?! No prostě parádička. Tohle je prostě fakt kousek, který je natočen tak oduševněle a lidsky a dokáže zabřednout do takových mixů emocí, že nechápete, že mají ty díly jen 30 minut a je jich jen deset. Režie na špici, herecky brilantní a neuvěřitelně autentické.

Pardon, ale tohle bylo fakt už skoro k nevydržení. Zlatá první část Rozbřesku, která měla aspoň nějaký feel a vyvolávala emoce. Tady už je to jen špatně natočený vtip s postavami, které byste nejradši zaškrtili. Začala bych asi těmi efekty, kdy je tvář dítěte vytvořená počítačem???? WTF? Co to jako mělo bejt? To mě pak má tento film přesvědčovat o nějaké serióznosti, když tam polovinu času vidím lidské tělo s viditelně CGI tváří? Přes tenhle fakt už se mi to pak těžko rozdýchávalo a v podstatě mě vůbec nezajímalo, jak to dopadne. Příběh je předvídatelný a nezajímavý, Bella je jako upír úplně nesnesitelná, ale myslím, že poprvé za celou ságu jsem u ní viděla víc než jednu emoci a dialogy jsou opět jak kdyby je psal mentálně zaostalý člověk. Tenhle díl mě nutí přemítat o tom, jestli jsem první část nepodhodnotila. Ještě že závěrečné titulky měly dvanáct minut a nemusela jsem ten příběh sledovat dvě hodiny, to bylo pozitivní.

Pod vlivem omamných látek je tohle vlastně naprosto boží díl, protože se tam lze vysmát úplně celému tomu skrytému puritánsky dogmatickému smýšlení frigidní Stephenie Meyer, která své propagaci sexu až po svatbě a pro-life hnutí dala poměrně stylový kabátek. Nelze tomu upřít tu teenage love fantasy, která se odehrává na líbánkách a poté ve scénách ve fázi těhotenství si přijde na své i nějaký ten hororový fanda. Nicméně celá ta debilnost téhle ságy jen kolísá kvalitativně od hrozného k ještě horšímu, protože ty dialogy a kompletní scénář jsou prostě do nebe volající. Všichni jsou tam úplně debilní a jestli si tuhle ságu nebo některý z dílů pustím ještě někdy v budoucnu, bude to jen proto, že jsem buď zkouřená a nebo...no vlastně spíš jen asi to. Na závěr bych ráda udělila tomuto filmu cenu za nejodpornější svatební šaty v historii kinematografie. Abych neházela jen hnůj, fakt jsem se u toho královsky bavila, takže když opominete fakt, že se to bere smrtelně vážně, je to jedna z nejlepších komedií o vampirismu, hned po Tupírech.

Jako ano ten nápad byl neotřelý, ale mě to nějak hlouběji nezasáhlo. Herecká špička hrála nepřekvapivě fajn, ale koukám na tento film až po sedmnácti letech co tohle poměrně valná většina diváků v jeho době slávy ocenila na čtyři až pět hvězd. Dnes je ale doba, kdy už jsem zažila mnohem zajímavější příběhy v komediích nebo je to prostě mnou a byl to pro mě průměrný zážitek, na který ani moc vzpomínat nepotřebuji. Prostě neurazilo nenadchlo.

Zajímavá atmosferická evropská jednohubka, která potěší nejednoho milovníka slowburn hororů z rurálního prostředí připomínající trochu The Witch z roku 2015. Těch dětí mi sice líto nebylo a uvítala bych klidně i trochu explicitnější gore a zatlačit trochu na pilu, ale jinak to uteklo pěkně a hlavní housel hrála prostě funkční řemeslná stránka navozující hutnou atmošku, což mi bohatě stačilo na ty slušné tři hvězdy.

Super překvápko, na nějž jsem šla do kina naprosto bez jakékoliv vědomosti. Zpočátku jsem si musela zvykat na celý ten prapodivný feel. Pořád jsem přemýšlela, jestli je to takhle schválně, že jsou ty postavy naprosto neidentifikovatelně divné a co se to tam vlastně děje a jestli vůbec příjde nějaký zvrat. Kolikrát je lepší se asi neptat a nechat se unést, protože naštěstí pro mě to mělo vše důvod. Atmosféra byla fakt hustá jak bramboračka, herecky to příspivalo pořád více ke zintenzivnění mých smíšených pocitů a od určitého momentu fungovala i ta hororově efektová stránka, která mě vzhledem k dosavadnímu ději dost šokovalo svoji kvantitou i intenzitou. Řekla bych, že jeden z nejlepších hororových zážitků tohoto roku a přesto, že režisér si ještě bude muset vybudovat svůj podpis a odprostit se od nápadů, které jsme viděli už v pár zvučných kouskách, určitý styl minimálně v tom strašení má a je tam pro to vidět cit. Slušná žánrovka až na ten úplný závěr, který by chtělo ještě dopilovat a minimálně netlačit tolik na pilu.

Že je Insidious universe nenávratně ztracen svoiji kvalitou bylo jasné už v minulém díle a jen mále procento šance jsem dávala tomuto novému kousku pod taktovkou Wilsona na jeho vzkříšení. Bohužel, jak se čekalo, opravdu to nedopadlo. Tudíž moje intuice ani na to nejít do kina byla správná, protože by to byla v dnešní době škoda peněz. Zajímavé aspoň bylo sledovat dnes už vyspělou postavu syna a vědět, že nebyl nahrazen někým jiným mu podobným, takže i ty flashbacky hezky korespondovaly. Kdo by to řekl, že už je to třináct let co jsem se u prvního dílu málem po***** strachy. Tady ale ani příběh, ani ta hororová stránka už vůbec nefunguje. Parazitujeme samozřejmě na traumatech z minulosti, takže se nešetří motivy, které už jsme mnohokrát viděli. Nezachrání to už ani Wilson ani Byrne. Lekla jsem se možná dvakrát, ale už začínám být alergická na to, jak jsou ty nové přírůstky strašně zapomenutelné. Za pár dní z něj nebudu vědět ani ň.

Hodně hodně osvěžující koncept, který disponuje svou nepředvídatelností a naprostou jednoduchostí. Člověk by si podle hrubé synopse řekl co to bude za blbost, ale ono ejhle a máme tu jeden z nejoriginálnějších a nejsurovějších hororů tohoto roku. Líbí se mi na tom, že to není další kino tuctovka, kterých vidíme za rok nespočet a rázem na ně stejně zapomeneme. Tady jsou jak strašení, tak i postavy pojaty chytře a efektivně a stěží bych to k něčemu přirovnávala. Malinko mi to možná evokovalo Smile z minulého roku, ale jen hodně z dálky. Tenhle australský kousek je jak říkám nedefinovatelně unikátní a asi funguje právě svou neotřelou bizarností. Na dvojku se budu opatrně těšit.

Pro mě tedy platí spíš heslo v jednoduchosti je krása, a proto se mi určitě víc líbila čistá The Last Shift, kde sice ještě chyběly finance, ale o to víc muziky co se týče atmosféry a hororové stránky to poskytlo. V Malum se zbytečně moc tlačí na pilu, jak s frekventovaností lekaček, tak s kvantitou děsivých, ač pěkných masek, které ale po čase přestanou mít účinek. I ten děj pro mě byl hůře stravitelný. Veškeré to prolínání halucinací nebo snů s realitou mě pak už spíš obtěžovalo. Příliš jsem nepochopila ten záměr v rebootu The Last Shift, když to byl s láskou nadprůměrně zvládnutý děsivý kousek. Tady mi to přišlo všechno už moc prvoplánové.