dubinak

Rozhodně ne tak srdcervoucí, jak jsem čekala. Sestava Bullock, Clooney mi zezačátku připadala malinko mainstreamová, ale docela jsem si na ně zvykla, i když jsem v sobě nedokázala potlačit pocit, že chce Cuarón tímto snímkem opravdu udělat díru do světa. V podstatě jsem čekala něco na způsob Vesmírné odysey, nakonec se tam ale objevilo jen pár podobných prvků. V každém případě je nutné Gravity řádně ocenit, především za herce, kteří to jistě neměli lehké, za výbornou hudbu a samozřejmě kameramana, jenž odvedl precizní práci. Bohužel se ale neopomenula trocha té americké klišovitosti typu ,zemřela mi dcera a proto se musím vypořádat s touto katastrofou.' Žádné citové chmury to ve mně na Cuarónovu smůlu nezanechalo, jen úžasný zážitek s nekonečného vesmíru.

Každopádně slabotinký odvar nepřekonatelného prvního dílu a bohužel i toho druhého. Nic katastrofálního se zde naštěstí neděje, ale i tak postrádal třetí díl tu pravou texasomasakrovou atmosféru, která nám ještě dost skvěla v druhém pokračování. Bohužel se film odehrává na mě až moc času ve tmě a občas se mi těžko kvůli obrazu rozeznávaly detaily. Viggo Mortensen byl jako ulítlý člen rodinky skvělý, ale taky už to nebylo to, co bývalo. Jako malé mínus ještě beru počet obětí. Obecně jsem ale s trojkou vcelku spokojená, mohlo to být mnohem horší.

Co k tomu říct. Takhle zhruba vypadá menší sešlost režisérů, které bych se osobně nebála označit jako explicitní, nadržená, nevkusná hovada třetího stupně, kteří považují svojí tvorbu za sexuální umění a přímo do ksichtu nám strkají, jak hluboký význam jejich takzvané umění má. Dovolte mi se vyzvracet. Balcan Erotic Epic: Je takový malý, úchylný, přímočarý pohled do balkanské kultury, kdy se máte asi roztéct kvůli nápadu, v němž režisér rozmístí do určitého symbolu pár nahých chlapů, ryjících rozkrokem o trávník a zabere to letadlovým pohledem. odpad!. Sync: Tady už bych se o to umění tolik nehádala. Spojení muže a ženy zobrazené v jednom jediném aktu z postupně navazujících, sestříhaných záběrů. To bylo oproti první povídce alespoň trochu vzrušující. Výběr hudby bych trošku pozměnila, ale jak je vidno, střihač s tím měl hodně práce.60%. Impaled: Trapnost, trapnost. Ani špetka ničeho, co by mohlo mít s uměleckým filmem něco společného. Nebyla tu vidět ani snaha. odpad!. Death Valley: Watafácká honička asi na nějaké texaské poušti s ošklivým chlápkem a v blbé poloze. Záběr krásně ostře naservírovaný, ale hovno v něm. 10%. House Call: To se teda můžu klidně podívat i na modernější porno.5%. Hoist: Sláva nazdar výletu. Konečně jsme se dočkali. Alespoň Barney to pochopil. Pojem sloučit umění a sexualitu. Tady jsme to viděli. A i když se mi na to nekoukalo snadno, musím ocenit velkou snahu a precizní detailní záběry.70%. We Fuck Alone: Gaspare, cos to proved? Pěkně sis to zmrvil tímto epileptický zachvat vyvolávajícím nevkusným blivajzem. A i když vím, že se ti to občas vymkne, pokaždé u mě máš velkou šanci, jen nejsi schopný vymyslet lepší nápad než výlet do rauše s nafukovací pannou. 20%

Pro mě spíše negativní překvapení. On pan Cunningham za svojí kariéru zatím nenatočil nic moc objevného, a proto nechápu, jak se mu tímto slasherem podařilo odstartovat tak oblíbenou ságu se sériovým vrahem, byť stále ne a ne se vyskytující v červených barvách. SPOILER: Je to založené spíše na nudě a na giallo prvcích, kdy vrahovi nikdy nevidíme do tváře a nakonec zjistíme, že jsme celou dobu měli čest s misis Voorheesovou a ne s žádným Jasonem. Při vraždách téměř nic nevidíme, kamera zabírala až na pár výjimek zoufalým způsobem a omáčka okolo té surové trošky obsahovala hlavně malé nudné fragmenty z pobytu dotyčných taboristů, o kterých by se nedalo říci, že by hýřili sympatismem. Za zmínku by stál možná tehdy mladičký Kevin Slanina. Čekala jsem větší odvaz na to, jak je Jason oblíbený. Osobně mám radši Leatherface. Tři slabší.

Rozhodně výborné započetí velmi známého amerického seriálu od oblíbeného režiséra Davida Lynche, jenž dokáže omotat hlavu neskutečným klubkem záhad, a proto jsem zvědavá, jak jeho klasická nadlidská filmová mentalita dokáže zpracovat námět do tolika dílů, aby do sebe vše zapadalo jako puzzle. Velkým bonusem je zde výběr originální hlavní postavy agenta Dalea Coopera, který příběh společně s některými soundtracky náramně odlehčuje.

Fincher se mi po zkušenostech s ním z jeho jiných filmů prostě na režii The Social Network nehodil. Pořád u mě převládá pocit, že stoupl s tímto dramatem úplně do jiné řeky, než je zvyklý. Překvapivě to funguje. Sice trochu obtížnou, nudnou formou, ale funguje. Chce to asi trochu vůle se k projekci dokopat, (stejně tak tomu bylo u mě) ale v závěru to stojí za to. Má to výbornou "college" atmosféru, je to geniální, rafinované, sofistikované. Už byla jen otázka času, kdy někdo natočí film o každodenním sociálním životě většiny z nás, a proto je to tak vyhledávané. Fincher to pojal tím nejlepším a tudíž nejvhodnějším způsobem, čímž je zajímavý životopisný pohled do zákulisí života jednoho naprosto obyčejného, pihatého vysokoškoláka, který jednoho dne změnil život celému světu a přišel díky tomu na nesčetné množství dolarů. Samozřejmě chci taky podotknout skvělé herecké výkony, obzvlášť ze strany Eisenberga a Timberlakea. Rozhodně si u mě tento pragmatický snímek zaslouží převážně palce nahoru.

Toto dílo již známého režiséra již známých a mých oblíbených dramat Truman Show a Simone, jsem si já osobně na první zhlédnutí značnou mírou užila. Když se ale poohlédnu zpět a vzpomenu si na v pořadí druhou projekci, něco klišovitého na tom přece jen bylo. A dost. Nápad úplně výborny, zaryl se mi pod kůži, protože jsem se s ničím podobným zatím nesetkala. Proto také nemůžu porovnávat a shledávám Vyměřený čas jako jeden z nejoriginálnějších sci-fi thrillerů, se kterým jsem měla tu čest. Zpátky k výtkám. Velké WTF byla už jen ta naprosto stejně zpracovaná a opakovaná scéna s matkou a potom s Willovou milou, akorát ve finále s jiným koncem. Vážně jsem si nedokázala domyslet, jak ta scéna asi dopadne. Každopádně herci byli obstojní, Justin obzvlášť, začíná se mi jako herec docela zamlouvat. Je škoda, že se to nakonec podalo jako taková jednoproudovka, přesto, že by si film klidně zasloužil nějaké ocenění za opravdu geniální nápady a vypracování detailů, protože těch tam bylo opravdu dost. Cillian už vše jen podtrhoval. Za mě spíše kladný zážitek.

Tak tomuhle se opravdu dá říkat totální slabota. Bohužel musím říct, že to byla tak naprosto dějově černá díra, že se tu ani McAvoyův výkon neskýtal tak výrazně a byla jsem spíš zklamaná, jakou nevýraznou a nudnou roli na něj tentokrát ušili, protože když si tam za celý film alespoň dvakrát zařve bolestí, je vidět, že to umí, ale reřisér mu k tomu nedal moc šancí. Ostatní herci byli dost béčkoví a nesympatičtí. Vizuálně to pro mě žádná špička nebyla, i když snaha vidět byla, mám ale už v této záležitosti pár jiných favoritů, kteří by tuto modrošedou zářivou parádu hravě převálcovali. Tento snímek nenabízí vlastně vůbec nic, jen nefalšovanou nudu, zmatenost ve scénáří, nepřehledný děj a úplně postrádá jakoukoliv více zapamatovatelnou akci, která by mohla něčím zaujmout. Vůbec nic tam nejede na sto procent, zápletka zcela upadá. Člověk by si ani nevšiml, že se tam něco obrátilo o 360 stupňů, protože to všechno plyne takovým nezaujatým, odfláknutým způsobem. Neopomenu ještě podotknout, že by si zasloužil pěstí ten, kdo překládal název a k dabingu, jenž jsem k mé smůle musela snášet, jsem málem potřebovala pytlík na zvracení, protože jsem to jinak nesehnala.

Očistu si zařadím do šuplíčku s béčkovými, snaživými psychothrillery, ale k tomuto přidám poznámku, že si do něj producenti vymysleli opravdu poutavý námět, jenž je pro mnoho osob sakra nelogický, zdánlivě fungující a přehnaný. Když opomenu idiotskou postavu syna Charlieho, poutal mě ten film velkou mírou až do fáze, kdy vnikli záporáci do domu a zhatili naprosto všechno co se dalo a nezachránil to ani zvrat hlavní myšlenky. Palec nahoru za Wakefielda a zobrazení jeho partičky. Nebyla ale tak drsná jako ty jejich masky. Velice patetická podívaná. Do puntíku přesně to všechno napsal J*A*S*M.

Nic mě dlouho tak neposadilo a nedrželo na prdeli jako právě Bitva u Thermopyl. Chápu, že se někomu nelíbí tohle osobité digitální zpracování. A taky vím, že to vážností jen přetékalo a občas dialogy působili maličko přitaženě a směšně (musela jsem si to přepnout do angličtiny, jinak bych se tomu s českým dabingem vážně asi vysmála). Já ale seděla zabořená v gauči a oči upírala po celou stopáž na obrazovku s otevřenou pusou jako malé děcko. Detailně natočené gigantické bitvy mám ze všeho nejraději. Velkým plusem se tu pro mě, jako úchylačku stává i značné množství nestvůr, příšer a hnusáren. No a Fassbender byl jen lahodnou třešničkou na dortu.