dubinak

Vše, co natočí Yorgos Lanhthimos pro mě stojí za zamyšlení a přesto, že se stane, že pointu moc nepochopím, divácky je to zážitek opravdu čarovný. Nikdo neumí pracovat s kamerou tak jako Lanthimos.

Parádní irská komedie, kterou jsme tu už dlouho neměli. Tohle originální netradiční duchařsko-komediální téma mi sedlo jako prdel na hrnec a humor jakbysmet. Postavy jsou k popukání, dialogové repliky taky, humor má často narážky ve světovém měřítku a ta britská suchost tomu ještě nahrává. Já prostě miluju tyhle prosté irské buranské osoby, které v sobě skrývají mnohem víc, než kdejaké americké sitcomské skořápky sypající jednu trapnost za druhou. Takhle já si představuju komedie, a věřím, že Extra Ordinary bych si s chutí dala klidně ještě jednou. Viděno v rámci Dnů evropského filmu v HK.

Nechat tenhle film bez té dokumentární fikční omáčky, možná bych tomu byla ochotná dát aspoň tři hvězdy. Takhle to ale hraje samo proti sobě a jestli si tvůrci myslí, že divák na tohle skočí, jsou mimo. Silně věřím, že i ten film sám byl natočen samozřejmě v přítomnosti, protože ty střihy a kamera minulosti moc neodpovídají. Příběh je na jednu stranu zajímavý, na druhou stranu nudný a nevyjasněný. Kdyby se trochu zapracovalo na osvětlení všeho toho dění kolem hlavních postav a nenechalo se všechno jen na problikávajících pentagramech před očima, ocenila bych to víc. Antrum se ale za každou cenu snaží být strašně vážný, mystický a tajemný, že mu to spíš škodí. Dalo se na to koukat a občas jsem z toho měla nemilé pocity díky záhadným postavám v lese, ale chtělo to ještě trochu propracovat, aby si divák odnesl trochu plnohodnotnější zážitek.

Ten trailer byl brutál síla, což se o filmu jako takovém říct nedá. Z řemeslné stránky je to ale paráda. Sejde se tu docela zajímavá sorta lidí, takže mě fakt zajímalo, jak se příběh bude vyvíjet. To je další věc, že děj je absolutně nepředvídatelný a jen těžko si domyslet, o co tady vlastně půjde, přestože pointa není kdovíjak orginální v tomto typu hororu. Škoda, že v traileru byla většina nejlepších scén a tak už se ničeho nového, kromě zápletky nedočkáte. Opravdu jsem se těšila hlavně na to gore, kterého bylo podle mého ještě furt málo. Váhám proto mezi třemi až čtyřmi, asi kvůli velkému očekávání. Ani ten závěr nakonec nepřidal na hodnocení, protože té krve se tam moc neprolilo, jak bylo avizováno v traileru.

1. série: Taiko, já tě miluju. Dlouho tu nebyl lepší nápad, než natočit seriál právě k What We Do in the Shadows. Novozélandský humor tady fakt nezná hranic a já u toho vždycky umírám smíchy. Každá epizoda má navíc krásných 20 minut, takže časová náročnost je nulová. S každým dílem jde kvalita nahoru a už se fakt nemůžu dočkat, jaké další bizarnosti nás čekají ve druhé řadě. V 2. sérii první tři díly vládly rozpaky a strach o kvalitu. Sice se Taika snaží zakomponovat co nejvíce nových prvků a pobavit tak diváka po všech směrech, ale zezačátku to ubíralo na vtipu a bylo cítit velké a až trochu přepálené úsilí přijít s nečím svěžím. V druhé sérii je sice lehčí rozpoznat silnější epizody od těch slabších, ale vesměs je tahle série stejně strašně super a někdy jsem měla i pocit, že jsem se tlemila víc, než v té první, takže nevyváženost je tu určitě znatelnější, ale Taika to pak dokáže dvakrát tolik vykompenzovat. Humor je prostě pořád na špici a minimálně jednu řadu by to ještě chtělo, pokud si to udrží obdobné tempo. 3. série má v podstatě stejný problém jako série druhá, kde bylo taky občas znát, že je některá epizoda slabší než druhá, nicméně je to opět suma sumárum bez zklamání a vždycky mně hrozně štve, že ta řada skončí strašně rychle. Humor možná občas lehce polevuje, ale tvůrci se znovu snaží zalepovat hlušší místa novými epizodními postavami, takže diverzita a barvitost jednotlivých dílů tomu dodává šmrnc. Nevím, jestli je to zase úplně na pět, ale asi si nechám rezervu pro případ dalších nových řad. 4. série opět začíná slibně, ale tenhle seriál už bude mít stejný problém navždy a to občasnou vyčpělost. Někdy se díl povede a směju se, někdy prostě jen uběhne a já ani nevím, jestli jsem se zasmála. Postava Nadjy furt přidává na decibelech, ale tento zdroj humoru už je pro mě lehce ohraný. Zálěží prostě na jednotlivém díle. Druhá půlka už mi přišla lehce o ničem. Otevřená dvířka jsou pro pátou sérii samozřejmě otevřená a pokud se Guillermo stane opravdu upírem, uvidíme, kam s tím příběh zabočí. Za mě už by se ale mělo pomalu finišovat.

V 2. sérii první tři díly vládly rozpaky a strach o kvalitu. Sice se Taika snaží zakomponovat co nejvíce nových prvků a pobavit tak diváka po všech směrech, ale zezačátku to ubíralo na vtipu a bylo cítit velké a až trochu přepálené úsilí přijít s nečím svěžím. V druhé sérii je sice lehčí rozpoznat silnější epizody od těch slabších, ale vesměs je tahle série stejně strašně super a někdy jsem měla i pocit, že jsem se tlemila víc, než v té první, takže nevyváženost je tu určitě znatelnější, ale Taika to pak dokáže dvakrát tolik vykompenzovat. Humor je prostě pořád na špici a minimálně jednu řadu by to ještě chtělo, pokud si to udrží obdobné tempo.

Na ruské poměry velice slušné. Obecně se Rusové kinematograficky blíží těm americkým a Češi jim ve své podstatě ještě nesahají ani po kotníky. Sci-fi je to vskutku uspokojivé, komorní, efekty jsou téměř na špici a věrohodnost tomu nechybí. Sputnik svým nápadem připomíná několik o hodně dražších snímků z vesmírného a vědeckého prostředí. K velké škodě se to příběhově drží trochu moc na úzdě a určitě by stálo za to ji povolit a zatlačit trochu víc na pilu. Zkrátka ten potenciál využít do mrtě a diváka taky ještě ždibec vyždímat. Herecky to bylo fajn a ráda budu určitě vzpomínat, do dokonalosti mi ale ještě kus chyběl.

Tady je opravdu velmi složité odhadnout, co tím chtěl básník říct a nevím, proč nebyl schopný scénář zaobalit do nějaké smysluplnější a dívatelnější formy, protože jedním slovem je tento film brajgl. Zezačátku se zdá, že to bude nevšední pojetí a příběh se rozjíždí výborným způsobem, takže čekáte, že to bude přinejmenším netradiční a originální. Bohužel, tím vším In the Trap není ani zdaleka. Přišlo mi, jako kdyby sám režisér nevěděl, jak se scénářem naložit. V jednom momentě děj tak brutálně upadne, že už se za celou dobu nezvedne. Smyčcová hudba sice dokázala vzbudit nepříjemné pocity, ale mnohem nepříjemnější jsem je měla z toho zabordeleného scénáře. Nakonec jsem z toho spíš naštvaná, ale dlouho to trvat nebude, protože už teď si to skoro nepamatuju.

Že jsou Španělé dobří v natáčení hororů to už je docela známá věc. V Malasaňa 32 je atmosféra asi tou poslední věcí, na kterou bych si mohla stěžovat. Hororová stránka funguje uspokojivě, masky jsou hrůzostrašné a lekaček se taky dočkáte. Hudební podkres tu taky dělá hodně a herci jsou fajn. Tři hvězdy dávám nicméně proto, že film je trochu zdlouhavý a ta dynamika k tomu plnohodnotnému zážitku fakt docela chybí. To rozuzlení bylo navíc extrémně divné, sice nevšední, ale divné. Nechápu, jak se někomu v hlavě zrodí zrovna tento nápad. K mé smůle mi to prostě nějak nesedlo do noty, ale jako průměrná hororová jednohubka je Malasaňa úplně dostačující.

Dokument o LSD bych si představovala asi určitě poučnější a hlavně by bylo potřeba od toho lidi spíše odrazovat, než je na to lákat. Tahle Netflixová záležitost totiž působí spíš jako 13 důvodů, proč LSD určitě zkusit. Bylo sice zajímavé a někdy i vtipné poslouchat historky o tom, jak byli celebrity na tripu, na druhou stranu tu zaznělo několik závažných věcí, jako je řízení pod vlivem drog a další nebezpečné činnosti, které pod vlivem určitě nedělat. Bylo by asi lepší zakončit ten dokument alespoň nějakými odstrašujícími příhodami, které by na diváky nakonec zvedaly prstíček s varováním. V tomto případě je to ale spíše jen přehlídka o tom, kdo měl zajímavější trip a informační a edukativní hodnotu to má téměř nulovou.