Maq

Vesměs příznivě hodnocený film, proto jsem se na něj podíval. A je to opravdu příběh pěkný, milý, citlivý, zkrátka jako by z oka vypadl stovkám podobných, vesměs veřejnoprávními evropskými televizemi vyprodukovaných bratříčků.

Hořkých romancí je spousta, ale tahle je skvěle napsaná a zrežírovaná. Co jsem na tomto filmu ale vždy obdivoval nejvíc, to jsou herecké výkony. Snad jediný film, kde Easwood nevystupuje v roli „macho hero“. Je sice tak trochu dobrodruh a světák, ale zdvořilý, pozorný, a snad jen tady ukazuje překvapivě okouzlující úsměv. Ještě lepší je Meryl Streep. Dokonale, do každého detailu ztvárnila venkovskou hospodyni, napovrch docela spokojenou, leč přece jen poněkud vyprahlou v kulturní pustině, s nenaplněnými sny. Celý příběh vlastně stojí na dialozích těch dvou a je lahůdkou sledovat jejich sbližování od počátečních neurčitých sympatií a rozpaků až po strhující cit. --- Vyhovuje mi i místo a zejména doba, v níž se příběh odehrává. V polovině šedesátých let, zejména na americkém venkově, se manželství ještě bralo vážně a nebylo tak snadné je zničit kvůli citovému vzplanutí. Dilema, které žena řeší, tak získává na naléhavosti, která by dnes už působila poněkud přehnaně. --- Tenhle film není originální, ostatně Eastwood sotva někdy byl, je jen velmi, velmi dobře udělaný.

Respektované a bohatě oceňované dílo. Poprávu. Nelehké rodinné drama, náročné dialogy, vytříbená režie a vynikající herecké výkony. --- Matku jsem prokoukl docela brzy. Podobný typ bezcitné a úzkostlivě konformní matky je v American Beauty. V obou případech jsem měl chuť vykopat hlubokou díru, šetrně je tam uložit, pečlivě zahrabat, a na místě vysadit nějaké hezky upravené květiny. A trávník, ovšem. Aby sousedi neřekli, že máme na zahrádce bordel; to bych byl v maléru.

Tenhle film má své fanoušky a nelze popřít, že v oboru akčních slátanin si stojí docela dobře. Tím myslím, že zápletka je slušně promyšlená a dialogy nejsou přespříliš trapné. Technicky je však film už poněkud zastaralý a ničím, naprosto ničím nevybočuje z žánrových klišé.

Eh, takových už bylo. A ještě bude…

Historickou přesností tento film dvakrát nevyniká. A nákladná výprava je signálem spíš negativním; vzpomeňme jen slátaniny jako Gladiator, Alexander, Troy, a podobné. Přesto je tento film výjimečný, a to tím, že namísto přihlouplé pohádky nabízí myšlenkově závažné drama. --- Nepochybuji (a řada zdejších komentářů to potvrzuje), že militantní ateisté uvítají tento film především jako další z argumentů proti náboženství obecně a proti křesťanství zvlášť. Zrovinka jako filmový svatý Cyril mají svoji pravdu a nedají si ji vzít, takže asi nemá význam jim připomínat, že třeba jakobíni, nacisté či bolševici k ničení civilizace žádného Boha nepotřebovali, naopak vzývali vědeckou racionalitu. --- Více pochopíme, pokud se oprostíme od náboženské fasády. O co skutečně šlo? Římský stát v době pozdního císařství představoval společnost hospodářsky vyspělou, mírumilovnou, upřímně tolerantní, zdrženlivou a podřízenou zákonu. Stát zajišťoval nevídaný rozsah veřejných služeb (obranu, policii, dopravu, zásobování potravinami, pitnou vodou, atd.) a vybíral nevídaně vysoké daně. V obojím jej předčila až soudobá Evropa. Od třetího století se ale římská společnost dostala do chronické strukturální krize, která se nejviditelněji projevovala jako krize rozpočtová. Opět jako soudobá Evropa. Pravé příčiny krize však nebyly hospodářské, nýbrž morální. Lidé ten stát neměli rádi; nechtěli sloužit v armádě (proto byla stále dražší a méně spolehlivá), nechtěli zastávat úřady, dělali vše možné, aby zkrátili své daně nebo se jim zcela vyhnuli (jednou z cest bylo nastoupení církevní kariéry!), a korupce ovšem kvetla všude. --- Věřím, že významná část úspěchu křesťanství spočívala v tom, že dalo perfektní výraz nelásce lidí vůči mohutnému a povinnostmi přetíženému a přetěžujícímu státu. Nevadí, že církevní otcové to neměli v úmyslu a že ani konvertité nepřijímali novou víru s vědomým úmyslem stát zničit. Prostě to tak fungovalo. Lidé hýbající dějinami málokdy vědí, kam kráčí. --- Skutečná hodnota a naléhavost tohoto filmového příběhu spočívá v jeho zřetelné aktuálnosti. Je příjemné užívat si blahobytu, míru a duchovní svobody. Jenže tyhle hodnoty mají tu nemilou vlastnost, že těžko nacházejí lidi ochotné a schopné je bránit se zbraní v ruce. Až se unijní potentáti do svých čachrů příliš zamotají a ulice zaplaví vzteklá lůza a armáda i policie bude plná lidí s pochybnou loajalitou, akademičtí vyznavači skepického myšlení dodají nanejvýš důvtipné analýzy. Na každého z nich připadne stovka blbců, kteří jim s chutí rozbijí lebky. A bude po civilizaci. --- Tento film je tragickým dramatem o svobodymyslné intelektuálce uprostřed revoluce. Viděli jsme názorně, že umírněnost neměla sebemenší šanci. Měli bychom se nad tím pořádně zamyslet a klást si otázku, jak jsme na takovou krizi připravení. Podepíšeme ušlechtilou petici odsuzující násilí?

Film je to pěkně udělaný, všechna čest, jenže mě, snad kvůli svému zdrženlivému narativnímu stylu, nechal dost chladným. S výjimkou epizody z blázince. Logika jak z Hellerovy Catch XXII, té se nikdo na kobylku nedostane.

Krvákové pověry a pornografie. Napřed jarmareční folklór pro služky a venkovské balíky, později viktoriánská braková literatura, dnes vysokorozpočtová kultovní záležitost. Obsah pořád stejný, ale na fasádě je vidět ten rozmach lidského ducha.

Od historky o vlkodlacích sotva můžeme očekávat bůhvíjakou originalitu. V tomto případě je ale scénář myslím dobrý. Především ctí pravidlo, že příběh je nejnapínavější, dokud ještě nemáme Zlo přečtené, dokud je tušíme, vidíme náznaky, ale nevíme, kdy a jak se projeví. Naopak nevyhnutelné vyvrcholení proběhne zdařile, to znamená především rychle, a než začne krvák nudit, je po všem. Dokonce s malinkým překvapením. Takže klišé, ale správně zvládnuté. --- Ačkoli vizuálně Kubrick vede, v tomto případě mě Nicholson i celý film uspokojili mnohem lépe, než slavnější Shining. Je to zkrátka lepší a lépe vyprávěný příběh. A ovšem, nezlobil jsem se ani za Nicholsonův sarkastický komentář, že konec světa nenastane s vymýcením deštných lesů, ale už nastal s vítězstvím popkultury nad kulturou. Když horror, tak ať mrazí!

Slabý scénář. Začíná to docela vtipně coby satira namířená na obsesi mnohých žen a jmenovitě hereckých hvězd zachovat si věčnou mladost, ale nápady rychle došly a končí to v béčkových moralitách.