Maq

Nepřipojím se k nadšeným obdivovatelům téhle komedie. Ale ani to nepohaním, není to špatné. Jen jsem čekal víc. Hlubší myšlenka? Ale ano, ovšem, hned několik, hlubokých asi jako golfová jamka.

Tušil jsem, jaké to bude, přesto jsem se na to podíval, a opravdu to takové je. Dobře mně tak.

„Se spravedlností to nemá co dělat,“ řekne William Munny (Unforgiven) vteřinu předtím, než spáchá další ze svých zlovolných vražd. Jako by tohle téma Eastwooda zaujalo, a u mě s tím pochodil dobře. --- Mystic River nikam nespěchá, její vody plynou pomalu a nechají nás podrobně prozkoumat povahy, životní osudy a vzájemné vztahy všech zúčastněných. My diváci, policisté i podezřelí a podezřívající postupujeme logicky, metodicky, přinejmenším racionálně, a krok za krokem odhalujeme obrysy toho, co se skutečně stalo, nebo pravděpodobně stát mohlo. A tumáš! Nakonec je to docela jinak, dokonale nesmyslné. --- Mám rád příběhy tohoto druhu, protože jsou pravdivé. Je dobré používat rozum, ale není dobré sílu rozumu přeceňovat. Tento poznatek, do důsledků domyšlený, vede člověka k pokoře a k zásadní nedůvěře ke všem „opatřením“, především vládním. V kontextu některých dalších Eastwoodových pozdních děl mám pocit, že bychom si spolu dobře rozuměli. --- Není ovšem třeba se obávat nějakého intelektuálského metafyzična. Tyhle úvahy jsou jen nenápadně přimíchány v čemsi, co je ze všeho nejspíš výbornou detektivkou. A tedy vítanou zábavou.

Můj nekonečný obdiv a vděk patří především Orwellovi. V dobách, kdy západní intelektuálové žrali Stalinovy návnady i s navijákem (ne že by dnes byli jakkoli opatrnější), Orwell si ve Španělsku zachoval otevřené oči a rozum (na rozdíl od takového Hemingwaye) a pochopil, co je socialismus. Jaká je jeho podstata a jak nekonečně je zlý. --- Není žádná náhoda, že Orwell pro svůj román delší dobu marně hledal vydavatele. Británie měla nakročeno výrazně doleva a Churchill, oslavovaný spasitel a válečný vítěz, prohrál volby. Není problém najít kritiku této knihy oplývající superlativy, problém je ji sehnat. V češtině už řadu let nevyšla. Snad mají čtenáři (a nakladatelé) dojem, že dnes už stalinský systém, Maova kulturní revoluce nebo severokorejský koncentrák patří na smetiště dějin. Ale já bych rád, aby tu knihu naše děti dál četly a kladly nám otázku: „Je v Bruselu Velký Bratr?“ --- Radfordovo zpracování knižní předlohy je velmi pietní, to jest věrné, důkladné, pozorné k detailům. Přesvědčivě zachycuje to podstatné - atmosféru všudypřítomné kontroly, nedůvěry, přetvářky, strachu a chronického zblbnutí. Přesto, anebo právě díky těmto kvalitám, se nemohu zbavit dojmu, že nutně potřebujeme upgrade, nějakou aktualizaci Orwellova díla, nějakou „2024“. Něco, co by jasně ukázalo, že je jen jedna svoboda a jeden socialismus, že žádný socialismus není dobrý, a že i ten vlídný, demokratický eurosocialismus se obratem zvrhne v kasárenský, jakmile Evropu znova postihnou potíže. Mám zkrátka obavu, že jasnozřivou hodnotu tohoto díla dnešní generace čtenářů a diváků tuze často nechápe.

Solidní kriminální zápletka není největší předností tohoto filmu. Je to především příběh o mezilidských vztazích, věčné soutěži o úspěch a moc. Nemohu posoudit, zdali poměry uvnitř losangeleské policie tehdy nebo kdykoli jindy byly zrovna takové, ale jsem si jistý, že lidé takoví jsou. Prosazují se, dělají si nepřátele, vytvářejí koalice. Dokonce bych na základě svých zkušeností s místní policií řekl, že tento obraz je obecně docela výstižný. Ano, dá se říct, že všichni policisté víceméně akceptují svůj úkol potírat zločinnost, ale kromě toho mají v drsném policejním prostředí ještě řadu soukromých příběhů a vlastností, od různých hříšných slabůstek a sobecké ješitnosti přes bezohledný kariérismus až po vyslovenou korupci a spolupráci s podsvětím. Komplexností záběru na škálu lidských nedostatků dává tento film takovému Serpicovi pořádně na frak. --- Tahle ambivalence je k neprospěchu příběhu výrazně oslabena v jeho vyvrcholení, které je příliš bombastické, přímočaré a téměř dokonale happyendové. Ústupek obecnému diváckému vkusu. To je škoda. Ale jinak, pozoruhodný kousek, všechna čest!

Toto je film, který klade obtížné otázky. Což někoho rozčiluje. Jeden komentátor tady horlí: „Jaký smysl má kladení otázek, na něž neexistují odpovědi?“ Dovolím si vyjádřit názor právě opačný: to otázky jsou pramenem poznání a lidské svobody, odpovědi jsou jejich koncem. Židé si kladou otázku svého přežití již nejméně pětadvacet století. Uspokojivou odpověď nenašli, a sotva někdy najdou, ale pořád jsou tady. Naopak takový Lenin nebo Hitler měli všechny odpovědi pohotově. Spousty problémů krásně vyřešili, že…? --- Tento film je mistrovské, vyzrálé dílo. Po všech stránkách. Silný příběh, silné charaktery, skvěle zpracované, nabízí ve vyvážené míře napínavou zábavu a současně nešetří divákův intelekt a city. Je to příběh lidí čelících dilematům, které nemohou rozřešit, ale musí s nimi žít. Jako my všichni. Nevěřme na jasné odpovědi, ty jsou vždy nakonec jen lepším nebo horším omylem.

Tento film usvědčuje ze zaujatosti sám sebe. Všichni přítomní Američané jsou víceméně šílení, ale proč vlastně? Co z nich udělalo šílence? Jakému tlaku čelí, že jsou nervově zhroucení a vyšinutí? Vietnamci se v příběhu mihnou jen třikrát: jednou učitelky pospíchají schovat dětičky do bezpečí (a Američané je za to odmění Wagnerem a napalmem), podruhé rodinka poklidně pádluje na trh s jakýmsi karfiólem (a je postřílena do posledního), a potřetí nějací mysteriózní divoši střílejí šípy a vrhají oštěpy z křoví (za což obdrží kanonádu z kulometů). Všechno peklo vlastně dělají jen a jen sami Američané. Proč? --- Inu, odpověď zní, že jacísi lidé v New Yorku, kteří mají mnohem víc zkušeností s LSD než s válkou a Vietnamem, vyvrhli svůj vzteklý zvratek. Válka je šílená a Američané jsou šílenci jen a pouze proto, že tihle lidé Ameriku nenávidí. Žádný argument, žádná diskuse. Prostě to tak je. Vzhůru, bratři, pojďme protestovat! --- Málokterý film obsahuje tak silnou dávku falše a satanské zloby a nemohu se ubránit nepříjemným asociacím s různými fanatickými teroristy: bolševikům, náckům, kajdistům a všem podobným magorům je společná nebetyčná nenávist a pitvorně překroucené vidění světa. Coppolův film do téhle společnosti bezezbytku zapadá. Pol Potovi by se jistě moc líbil. Ostatně, on taky nenabral své šílené teorie v indočínské džungli, nýbrž mezi pařížskými studenty.

Neodsuzuji paušálně všechny filmy různých pokleslých žánrů. Výjimky se najdou. Ale je pravda, že od Camerona se mi nelíbí vlastně nic (snad kromě Aliens, kde ovšem navazoval na mnohem lepší dílo Ridleye Scotta). Pro mě film Terminator dává konkrétnější obsah rčení „hledět do blba“.

Modelová akční sci-fi podívaná. Charaktery jsou stylizované, dost šablonovité, a spousta faktických detailů hlavně v první, „pozemské“ polovině příběhu dost skřípe. Přesto tento film má své kvality. Příběh vcelku obstojí, výprava a akční scény jsou na vysoké úrovni, a závěrečný souboj mezi Dutchem a Predatorem je opravdu napínavý. Vynikající je hudba Alana Silvestriho. Celkem vzato, myslím, že tento film právem patří mezi klasiku.

Zajímavý film, a přesto mi na něm cosi nesedí. Sellers a další vystupují zdrženlivě a kultivovaně, na druhé straně satirická nadsázka příběhu zavání až burleskou. Dobré, ale jaksi zvláštní.