Maq

Dobrý nápad, řešení docela stylové. Mám ale pocit, že scénář nabízené možnosti moc nerozvinul. Málo napětí, pointa pěkná, jenže jaksi nemastně neslaně podaná.

Není to nastavovaná kaše, naopak, vzhledem k žánrovým omezením jde o vyvrcholení série více než důstojné. Do příběhu vstupuje prvek bezprostředně hrozící smrti a zejména osudová láska. Eskapády s cestováním v čase, dosud poněkud potrhlé a samoúčelné, tak získávají na naléhavosti a příběh na jakési závažnosti. Pochopitelně, jak už jsem uvedl, v mezích žánru, tedy sci-fi akční komedie. --- Klobouk dolů, je to jedna slátaninová série, která se neztratila v klišé a vyčerpání jakékoli invence. Pozoruhodná výjimka.

Nelze se vyhnout srovnání s The Sixth Sense. Režisérský rukopis je totožný, opět se vyznačuje charakteristickou zasněností v obraze i jednání charakterů. Podle mého ale tentokrát Shyamalan selhal jako scénárista; nedokázal slušný námět řádně rozvinout. Není to tak napínavé, děsivé, řešení záhady (byla-li nějaká) mě příliš nezaujalo. Především chyběl cit, kterého byl Sixth Sense plný a díky němuž jsme obě hlavní postavy milovali. --- Tenhle film je vlastně jen pomalý. A vlažný. Neúspěch.

Nevěděl jsem do čeho jdu, protože jsem si přečetl jen místní komentáře. Ale rychle jsem poznal, že jde o adaptaci moderní románové předlohy se zřetelně autobiografickými prvky. Je to ten druh filmu, na kterém si pochutnají především diváci, kteří umějí číst knihy. I když se musím přiznat, že jsem od Chabona dosud nic nečetl (jsou nějaké překlady do češtiny?), je zřejmé, že pověst nelhala, je to určitě znamenitý spisovatel. --- O čem to je? To se, jak už to tak s dobrou literaturou nezřídka bývá, obtížně popisuje tak, aby to zaujalo. Je to o pár dnech spisovatele v životní a tvůrčí krizi. Nic moc, řeknete si, jenže v tom je právě ten kumšt, dobře a poutavě něco napsat, když nepřiletí ufoni, superhero nepostřílí davy nepřátel, bez sexu, smrtelných neštěstí, automobilových honiček, gangsterů a podobných kravin. Režiséři jako Iňárritu nebo Nolan by si na takové látce určitě vylámali zuby. --- Ne tak Curtis s Douglasem. Odvážný počin, však také obchodně skončil v mínusu. Ale buďme vděční za takový skvělý film, který, právě jako dobrá kniha, se dá užít opakovaně a s neslábnoucím požitkem.

Všichni chceme, aby se nám to líbilo, protože sibiřská příroda je tak krásná, a ten divoch tak romantický. Jenže to má být především film o přátelství dvou mužů. A kolik vlastně film ukázal z toho, jak se toto přátelství rozvinulo (z původně obchodního vztahu) a čím žilo? Někdo řekne, že dialogy jsou úsporné, ale mně se zdá, že jsou až schematické, banální, slabé. Uzala je vylíčen tak trochu jako Vinnetou - ušlechtilý divoch, kdo by ho nemiloval. Jenže kolik je v tom sentimentality a kolik skutečně lidského citu? Ne dost, obávám se. Ne dost, abych film označil za velkolepou oslavu přátelství. Spíš jenom ta Sibiř, jaká už nikdy nebude, ach! --- Mimochodem, dočkáme se někdy módní vlny, kdy někdo ruské osídlení Sibiře nazve "genocidou"? Zajímá se někdo o to, kolik národů a nárůdků v tom procesu nenávratně zmizelo?

Prostý příběh stojící na dvou hodnotách: krásných dětech a krásné přírodě. Tendenčností mě film nenaštval. Ukazuje, že tenkrát se upřímně věřilo, že s aboriginy se má pro jejich dobro takto zacházet. Výsledky byly dost skromné. Dnes se upřímně věří, že se jim má vyplácet podpora a k ničemu je nenutit. Výsledky jsou vcelku stejné. --- Poznámka hudební: Když máte samplery a studio s personálem, stisknete klávesu, a ono to „zní“. Technik to pak na počítači sestříhá. Tolik ke Gabrielovu hudebnímu výkonu. (Ne že bych ho neměl docela rád.)

Sranda z atraktivního prostředí, plná kuriózních situací a hlášek. Záleží na vkusu. Mně ta zápletka a hlášky přišly převážně slabé, dětinské. Šikovný scénárista by mohl napsat dialogy mnohem, mnohem vtipnější. Nečekejte ani efektní triky a vizuální požitek, pokud na takové věci dáte. Promarněný potenciál.

Bergerův román nevyniká kvalitami literárními, nýbrž didaktickými. Při jeho četbě mám pocit, že svědomitě studoval dějiny Západu. Pak stvořil románovou postavu nesmrtelného oportunisty Jacka Grabba, kterého osud vždy „náhodou“ zavane na místo, kde se vyskytnou nejproslulejší postavy a události Divokého západu, a snaží se je vylíčit zasvěceně a nezaujatě, z pohledu obou stran. Jako populárně-naučná literatura si román stojí, myslím, docela dobře, a zejména v době svého vzniku svou hodnotu určitě měl. --- Filmové zpracování Grabbovy ságy je pochopitelně zkratkovité. Jde o to, které momenty se vyberou a jak se „vyladí“. Penn zvolil převážně komediální přístup v rovině osobní, a tendenční proindiánský tón v líčení historického pozadí. V roce 1970 to v Americe zřejmě mělo své opodstatnění, byla to jistá provokativní výzva. Zejména použití termínu „genocida“. Dnes už víme, jak se v následujících letech tato revizionistická tendence zvrhla v opačný extrém - sebemrskačské (a ahistorické) plivání Američanů na vlastní dějiny a kulturu (Costnerův Dances with Wolves, například). --- S odstupem čtyřiceti let bych film doporučil jako vydařenou zábavu. Rozhodně ne jako zdroj poznání.

V dnešní době aby takový film špendlíčkem pohledal! Žádné prolínání reality s fantaz(magor)ií. Žádné cool figurky. Žádné efektní krváky. Žádný pikantní sex. Žádné žvanící a pózující herecké hvězdy. Nic se neošidilo, je to „jen“ inteligentní detektivní příběh a bezchybná filmařina. --- Poděkování za tip patří PedroPo, který napsal, že je to chytrý film; a opravdu chytrý je.

Pocit viny přerůstající až v psychózu. Dobré téma. Jenže tohle dílo k němu nepřistupuje analyticky (jak by učinil některými nevhodně zmiňovaný Dostojevskij), jen se vozí na efektních psychotických vidinách. Bezcenné to není a řemeslo je slušně zvládnuté. Víc než sériový výrobek ale nečekejte.