Trishka

V Londýně si film odbyl svoji premiéru společně s režisérovým největším úspěchem, jako by se počítalo, že se jeho novinka porovnání s Your Name stejně nevyhne. Začátek je až překvapivě surový a existencionální problémy hlavních hrdinů jsou skoro hodné novely z pera Emila Zoly. Od druhé třetiny se ale děj dá snadno předvídat, čemuž se Šinkai ani nebrání a raději se plně věnuje vizuální stránce, která je opravdu úchvatná (cit pro detail sálá i z obyčejné b-roll). Kromě vymazlené animace si Šinkai pohrál i s vedlejšími postavami, které jsou barvitější a baví daleko víc než v jeho předchozím filmu. 3.5/5

Skoro 4D zážitek z první linie. Sice přijdete o kaskaderské orgie, heroická supergesta a hollywoodské monology, zato si na vlastní kůži zkusíte plížit se bahnitým bojištěm se strachem, co za hrůzu na vás čeká za dalším kopcem. Až klaustrofobický zážitek navíc umocňuje Newmanova nervydrásající hudba a kamera, která dokáže poutavě zachytit i cestu rozbahněným terénem. V neposlední řadě film dobře zachycuje jakýsi pocit zmaru a nesmyslnosti válečného konflitku, kdy je vaší odměnou ne kousek plechu na stuze, ale to, že se domů vrátíte alespoň s jednou funkční končetinou. Jsem ráda, že si Mendes odpustil uměle nastavenou válečnou vřavu. O tom tenhle film vůbec není.

Těžko říct, jak to chodilo u originální verze Don Juana, ale počítám, že ten se o pixelové slečny neucházel. Batmanův Robin zas tolik inovace do svého debutu nepřináší, i tak nutno říct, že si žádnou ostudu neuřízl. Macho týpek se svou osmibodovou mantrou čítající jak chrám páně, tak lechtivá videa je něco, co si Levitt evidentně užívá, a úlovek v podobě dvou hollywoodských dam je pro něj taky výhrou. Co se příběhu týče, morální prozření je v rámci žánru asi nevyhnutelné a čerstvý režisér by si pravděpodobně mohl udělat na mozku uzel a stejně by s ničím objevnějším nepřišel. Takže proč ne.

Darabont se jal vytvářet cosi, co v krásném noir obalu a s výživnou úvodní sekvencí nakonec končí jako chudokrevných pětačtyřicet minut o mafii bez mafie. Když vám hlavní mafioso připomíná vašeho bodrého strýčka z Moravy, něco je špatně. A femme fatale ani působivé cameo Simona Pegga na tom ve výsledku nic nezmění.

Syrup a voda. Rappaport se tváří, jak sází na jednoduchost a jasné poselství, opak je ale pravdou. Syrup má sice chodící sex Amber Heard, za zády dobrého marketéra a vypilované dialogy, příběh je ale až nepochopitelně překombinovaný. A navzdory tomu, že všechno to rychlé tempo a satirický tón shazující lesklé pozlátko mediálního světa, něco tomu přece jen chybí. Asi bublinky.

Jestli k právě lásce stačí jen mozek bráchy Jamese Franca, pak dobře. Na pořádný crossover je to ale značně chudokrevná záležitost. Warm Bodies působí mile vtipně, ale i přes solidní herecké výkony upadnou v zapomnění až nebezpěčně rychle. Škoda.

Intriky, korupce, hřích a zase intriky v kněžské sutaně. Po Tudorovcích jsem zvráceným Borgium dlouho nemohla přijít na chuť, nicméně Jeremy Irons vládne Svatému stolci s takovou grácií, že mu jde jen těžko odolat. Herecký koncert to mimo Borgie samotné moc není, ale co si serál nenažene na obsazení, zručně dohání na televizní obrazovky velkorysá výprava. Pro začínající i pokročilé intrikány a manipulátory povinná četba.

Bylo nebylo jedno městečko, kde nikdo neznal pojem uzavřená adopce. Kde bylo úplně normální vtrhnout do života své jednou-odložené-ratolesti a motat jí hlavu tím, že žije v pohádce. Že je jeho upracovaná svobodná matka, která nejeví žádné sklony k domácímu násilí či jiným rodičovským pokleskům, zlá čarodějnice. A kde vám ani po polovině série nedojde, kde si tohle přízvisko ta ubohá žena vysloužila.// Once upon a time je na televizní podívanou poměrně rozmáchlý a ambiciózní projekt, tudíž buďme schovívaví a odpusťme mu ty drobné nepřenosti. Grafika sice občas vtipně sklouzává k hernímu rozhraní gamesek o pěkných pár let zpátky, samotná výprava je občas taky silně domácího ražení, ale není to nic, co by nespravila dostatečná vzdálenost monitoru (a pár předmětů ve výhledu). Horší to je s rozkolísanou kvalitou jednotlivých epizod, které znají evidentně jen extrémy. Herecky vládne zlo a ať se mi to někdo pokusí vyvrátit!

Po dílu, kdy si Jacob nesundá jenom tričko, musel logicky přijít závěr série. Díky bohu už není kam pokračovat a já bez jakýhokoliv hejtu musím konstatovat, že tohle je na odpad. A ne, nepíšu to kvůli těm dvěm slovům v názvu před dvojtečkou. Rozbřesk II. je neskutečně slabá filmová slátanina bez nápadu, v absolutně laciném balení a i přes 60% je to prostě jen plýtvání filmovým plátnem.

Pořád doufám, že došlo k omylu a já viděla úplně jinej film než většina csfd a mé nejskeptičtější topky. Kdyby mi nebyl dopřán právě ten hype okolo Šampióna, řekla bych, že na tenhle americkej sen by neskočila snad ani sama Amerika. Takhle plochou, jednobarevnou slátaninu bych totiž v programu hledala spíš v sobotní dopoledne, ne v primetime, ne na plátně. Ne na Oscarech. Pokud má někdo potřebu argumentovat reálnou předlohou, pak si stačí pustit pár interview na youtube, aby člověk poznal, že věci nejsou tak naivní a černobílý a občas ne úplně pěkný a pěkně nablejskaný. Výkon Sandry Bullock podléhá scénáři, kde hrdinčino chování funguje vlastně jen podle jednoho vzorce. Někdo se chová jako totální antikrist, načež dobře situovaná a silná Leigh Anne Tuohy napochoduje doprostřed scény a všem vyrazí dech svým suverénním výstupem (aneb jak umlčet polovzdělaného dealera v ghettu intelektuálně stavěným argumentem). Jestli se šamión rodí bez konfliktů a jako v reklamě na bělící pastu, pak mu to přeju. Jako film je to jedině políček všem odvážnějším dramatům. Dvě.