rakovnik

Jedna z mála opravdu vtipných povídek. Snad je to i tím, že je jako ze života.

Tak se dívám znovu. Ve světle současné tvorby se mi pilot seriálu i líbil. Ale postavit humor na tom, že kriminalista bydlí u maminky a ta mu říká v práci, že mrtvola počká, je směšné. Stejně tak jako závěrečné samorozuzlení případu a směšná akce.

Přestože trpaslíka nyní vlastní Šoural, dnešní díl byl hlavně o Vladimírovi. Jeho pragmatický pohled na svět se mi líbí a baví mě. Jinak o poznání méně drajvu než minulý díl. Nejen já jsem si všiml, že sprostá slova se sem hodí a nezní pohoršlivým způsobem.

Přestávám rozumět významu různých indicií, odkazujících na důvod pobytu Marvana v minulosti, či v kómatu a jeho spojení s rodiči, ale snad se to vyvrbí. Každopádně jsem se bavil s kapelou Sloky vynikajícího Marka Taclíka.

Seriál pro mě začal s nepříliš velkými očekáváními, když jsem si přečetl, kdo režíroval a psal scénář. Zápletka se zdá být zajímavá, ale...místo toho, aby případy budily otázky, co bude dál a kdo je pachatelem, vzbuzuje spíše otázky, vyplývající z jednání postav a scénáristické nemohoucnosti. Tedy, kdo s kým a jak a podobně. Záchrana psa, kterého operací paní doktorka proměnila i v jinou rasu, načež za svým pacientem dochází k osamělému vlkovi, je jen začátek, protože paní policistka také nemá muže. Vše je podáno jednoduše, "polopaticky", viz policista a rozcestí. To když stojí Kraj na rozcestí a podle ukazatelů se rozhoduje, kam jej osud zavede. V prvním dílu se seznamujeme s postavami, či spíše figurkami a souhry náhod jsou až moc okaté. Místo činu se řeší rodinné vztahy a mezi tím se i vraždí, což policisty moc nevzrušuje. Usmál jsem se při pohledu na leteckou fotku vesničky o pár číslech na služebně s policisty a kriminalisty. Závěrečný titulek nepotěšil asi nikoho. Uvidíme, co bude dál.

Snově obsazená inscenace, kde se stále telefonuje, v klasickém papundeklu a na dobu vzniku klasicky nevtipná, až na milou pointu. Když tak vidím, jací muži byli pro ženy atraktivní, hned jsem klidnější.

Neobvykle komponovaný večer skečů našich komiků a Jiřího Císlera. Možná proto, že mezi komiky nepatří, tak dopadl, jak dopadl. Myšlenka takovéto parodie je zajímavá, ale krom scének film postrádal vtip.

Miloš Kopecký je elegantní, zkušenosti lodní kuchyně mu daly životní nadhled a moudrost, kterou šroubuje do normalizační reality šedivých životů socialistického zřízení.

Tento film byl horší, než první, o původním "pokladu" nemluvě. Sice je děj i prostředí realističtější, ale o to méně bylo akce na úkor "soap opery".

Tento slepenec se stejným jmenovatelem jménem vojna byl o trochu lepší, než jsem před sledováním čekal. Čtyři příběhy měly ale co se týče kvality rychle sestupnou tendenci. První dvě povídky byly naprosto normální obyčejné lidské příběhy. Ve třetí už ale zelený mozek postavy Martina Dejdara splakal nad výdělkem a čtvrtá byly čistá propaganda, navíc zneužívající děti. Ani se nedivím, že se recitující soudružka zděsila při štědrovečerním poplachu, protože severoatlantický pakt se svými vojáky, technikou a jadernými hlavicemi stál údajně na naší hranici. Jak ale víme, vlastně tam nepřítel ani nestál, protože se opět nic nestalo. Jednotná je "alespoň" absence point.