rakovnik

Mám rád Discopříběhy, ale přestože se tvůrci od nich distancovali, podobností je dost. Nevěřil jsem tedy zdejšímu hodnocení a podíval se na film, přece nemůže být tak špatný, jak je zde popisováno. Ale byl. Už po několika minutách jsem začal litovat, že jsem se raději nedíval v TV na Supertornádo a těšil jsem se, že po skončení Decibelů budou dávat Turbotarantule na spravení chuti. Pochopil jsem také, proč je zde často zmiňován bývalý fotbalista. Hraje totiž v rámci svých schopností lépe, než mnozí profesionální herci. Těžko bych Decibely označil i za film. Je to spíše taková koláž poslepovaná ze skečů a vstupů postav, které se objevují a odcházejí, tu mluví, jindy zpívají, ale často nevíme proč. Příběh chybí, motivaci postav neznáme a závěr je konstatování, že láska hory přenáší. Děkuji, nikdy více.

Dobrodružný film pro děti, kde hraje všehovšudy jedno dítě, tehdy patnáctileté. Film nebyl ani vtipný, ani zajímavý, ani v něm nehráli sympatičtí herci. Nejzajímavější na něm bylo prostředí a německá hudba. Zlatý český Maharal.

Po minulém dramaticko-humoristickém dílu přišel dnes zklidňující příběh s historickým pohledem na prvorepublikovou měnovou reformu. Příběh sice obyčejný, ale pohodový, pěkný, hezky zahraný. Trochu se mi již omrzely opakující se exteriéry, ale stále kvituji do detailu přesnou výpravu. Nový velitel mohl být dle mého názoru ten nejlepší, bohužel tvůrci se rozhodli z něj udělat imbecila. Asi největší škoda tohoto dílu.

Zajímavá kombinace průvodců pořadem, zajímavé informace. Trochu mi chybí pohled druhé strany, ale ten je asi více známý.

Poutavý komentář oproti první sérii zkušenějšího průvodce, zajímavá místa, krásné záběry. Rád seriál používám jako výukový materiál.

Fakt jsem se párkrát zasmál. Ale u tohoto filmu musí člověk asi vypít hodně piv, aby nezačal přemýšlet nad paradoxem, proč se snaží totálně vygumovaná partička amíků hrát na německou hospodskou kulturu a těžit dolary z chuti německého piva, ale zároveň dělat z Němců absolutní úchylácké idioty. Američané prostě nemají k pivu takový vztah, jako my.

Františka Peterku jsem znal hlavně z jeho pozdějších komediálních rolí. Zde zdatně sekundoval takovým hercům, jako byli Sovák, Brodský, či Menšík a je otázkou, jak by vypadal náš "James Bond", nebýt komunistů, čili kdyby měl více akčnějších rolí. Film byl na dobu svého vzniku překvapivě málo agitační. I kdyby byl příběh zidealizovaný, natočen byl drsně a umím si představit, že mnohé situace byly v táborech mnohem drsnější. Škoda jen toho konce, čas ještě byl.

Beran v pohodě smaží počítačové hry, nechá se obstarávat maminkou, porušuje pravidla, Klaudie řeší případy a psycholog Berana. Tento díl byl takovou pohodovou zabijačkou, která neurazila.

Parádní špionsko-stbácký díl. Snad to bylo i delší přítomností Trojana, pěkným jiskřením mezi soudruhy, nebo absencí mystéria, ale dnes jsem se bavil asi zatím nejlépe.

Klasické stále aktuální morální dilema rodiny, co s nemohoucím starým rodičem typu "my se o něj postarat nemůžeme" a "my jej také nechceme". Dědeček to bere sportovně, ale vnuk nechápe. Už jsem se bál, že vykrade poštu. Příběh je ale rozumný a pěkný, jen mi přišla zbytečná vložka s bodrým učitelem matematiky a kupodivu obrazy socialistického domova důchodců nevyzněly zrovna pochvalně. Holt autorská licence. Závěrečné záběry si mohli autoři také odpustit, protože film rozhodně nebyl pro děti.