Reklama

Reklama

Dramatický příběh vypráví o vřelém vztahu dospívajícího chlapce (M. Dymek) ke svému dědečkovi (B. Záhorský). Ve chvíli, kdy dědeček onemocní a není schopen se sám o sebe postarat, poznává chlapec své rodiče i příbuzné v pravém světle. Rodina se rozhodne ubytovat dědu v domově důchodců. Podnikavý strýček si už plánuje, jak si z jeho chalupy vytvoří rekreační středisko. Chlapec po svém zasáhne, ale v rozčílení si neuvědomí, že mohl sám způsobit neštěstí. Jeho čin však donutí rodiče k zamyšlení, a nakonec najdou to nejlepší řešení pro dědečka i vnuka... (Česká televize)

(viac)

Recenzie (15)

Peabody 

všetky recenzie používateľa

Ano, je to moralita, ale je Stanislavem Rudolfem docela dobře napsaná a paní Koutnou solidně zrežírovaná. Herci jsou někteří vynikající, pan Somr prostě záporáky uměl. Prokoš soudruh dělá maximum a není tragický, Michal Dymek velmi dobrý, překvapil mne že hraje nejen jako vtipkující rošťák. JIří Zahajský dobrý, pan Krška - jeho přehrávání nemám rád, nechyběl by mi. Celkově solidní ()

Schlierkamp 

všetky recenzie používateľa

Československý televizní film vyprávějící o vztahu dospívajícího chlapce Radka (M. Dymek) ke svému dědečkovi, jehož ztvárnil ve své poslední roli B. Záhorský. V okamžiku, kdy je starý pán po srdeční příhodě dočasně hospitalizován v nemocnici, rozproudí se mezi jeho syny a manželkami debata o tom, kdo o něho bude pečovat v budoucnosti. Nakonec zvítězí návrh aktivního strýce Bedřicha (J. Somr), že bude dědeček přesunut do domova důchodců, kde bude mít veškerou péči. Toto rozhodnutí těžce zasáhne dospívajícího mladíka, jenž chová dědečka a zejména jeho holuby ve velké lásce, a snaží se ho jakousi pubertální revoltou, jež mohla skončit tragicky, zvrátit. Rodiče Radka, jako jediného bránícího důstojný zbytek života svého děda, hráli nevýrazný J. Zahajský a Z. Hadrbolcová. V menší roli lékaře v nemocnici se objevil B. Prokoš a Radkova učitele ztvárnil K. Augusta. Rodinný film od L. Koutné postrádající dramatické scény, jenž svým názvem naznačuje nedostatek charakterních vlastností Záhorského synů, vnímám jako povrchní společenský pohled do rodiny řešící budoucnost starých členů rodiny a oceňuji ho podprůměrnými dvěma hvězdami. ()

Reklama

Bart 

všetky recenzie používateľa

Málokterý normalizační televizní snímek se dokázal oprostit od politické angažovanosti. Prostí obyčejní pracující se rozhodli vrazit dědečka do domova důchodců, přestože se s tím vnuk nehodlá smířit. Televizní film Kam uhnout očima vysílá stejný signál i do dnešní uspěchané, konzumní společnosti. Dilema těch, kteří se nechtějí starat o starého nemohoucího člověka se střetává s těmi, kteří se o takového člověka starat nemohou. I přes určitý schématismus postav jde o působivý televizní film, ve kterém by do domova Bohuše Záhorského strčil málokdo ;-) ()

topi 

všetky recenzie používateľa

Já tyhle televizní filmy, které dokáží pořád něco říct, mám moc rád. A užívám si všechny herce, kteří charaktery svým postavám bez problémů dokázali vtisknout. To mě na současném herectví tak zoufale chybí. Taky chybí režisérky typu Libuše Koutné, která se na tyto příběhy ze života nebo pohádky pro děti specializovala. Zajímavostí je, že mezi dětskými herci se mimo jiné mihla Lucie Zendíčková a Monika Kvasničková. ()

ostravak30 

všetky recenzie používateľa

Kam uhnout očima je téma, které je v podstatě nadčasové a dnes možná aktuálnější než v době natočení. Je to skutečně tak. Důchodců přibývá a pomalu není, kdo by se o ně staral. Lidé musí chodit do práce, někdy mají i vícero povolání a pak je to složitější. Znám to z vlastní zkušenosti v naší rodině. V tomto případě sice strýc (Josef Somr) opravdu zastupuje krvelačnou šelmu, která jen čeká na rozdělování majetku, ale rodičům Zdeně Hadrbolcové a Jiřímu Zahajskému těžko něco vyčítat. Byť se film snaží z nich udělat hyeny. Sami mají velké výčitky a konstruktivní řešení opravdu hledali, to se jim musí nechat. Syn je tedy k nim mírně nespravedlivý. Nakonec se řešení najde, ale kluk se nezachoval zrovna správně, mohl mít na svědomí smrt... Pokud to rodinná a sociální situace rodiny neumožňuje udělat jinak, pak tzv. domov důchodců, důchoďák, domov pro seniory, domov s pečovatelskou službou apod. nemusí být nutně největší zlo. Pokud se sestry samozřejmě nechovají špatně a je o ně dobře postaráno, pak mají přístup k lékařské péči a navíc i zábavu v podobě mnoha aktivit. Chápu ale, že je to leckdy těžké rozhodnutí... ()

Galéria (4)

Reklama

Reklama