NinonL

Výborně obsazená i zahraná inscenace. Luděk Munzar jako statečný generál Eliáš, jeho žena zahraná Janou Hlaváčovou, gestapák Steiner ve skvělém podání Františka Němce, Vladimír Brabec jako baron Rathenow a také Václav Postránecký v roli zbabělce a zrádce. Film podle skutečné události o statečném premiérovi ve vládě prezidenta Emila Háchy.

Nejsem znalcem ani fanouškem skupiny Rammstein a nemám nijak v oblibě sledování hudebních klipů. O tomto klipu jsem se dočetla kdesi, byl tam i rozebrán děj. A musím říct, že mě fascinoval. Taková hloubka, taková síla, která nás provede historií Německa od dob prastarých Germánů, kteří uctívali temná božstva, přes středověk, druhou světovou válku až po temný dnešek. Asi se občas na nějaký klip kouknu, abych byla trochu v obraze. Jak je vidno, o dost přicházím.

David Suchet v roli Hercule Poirota je v tomto díle obzvláště skvělý. Příběh o dávné vraždě a dědičce, která se rozhodla očistit matčino jméno, je jedním z nejlépe zfilmovaných krimi románů Agathy Christie. Na příběhu zainteresovaných, a tedy podezřelých, je celkem pět. Poirot si tedy vyslechne pět verzí téhož příběhu. Všechny jsou více méně stejné, liší se jen v detailech. Jeden z nich je však lživý a jen Hercule Poirot je schopen rozluštit, který.

Za herectví Dany Medřické opravdu nejde dát méně než plný počet hvězd. Táhne celou hru, celých 127 minut, stále překypující energií. Jednou plná optimismu, podruhé plačící a hystericky křičící. A všechno jí věříte. Neumím si v této roli představit žádnou jinou českou (ani zahraniční) herečku, aby byla tak dobrá, jako byla Dana Medřická.

Velmi dobrý film o historii a zákulisí teroristického hnutí RAF v 70. letech minulého století v Německu. Dělnické hnutí na celém světě spolupracovalo, vzájemně se cvičilo, podporovalo a konalo i společně dohodnuté akce. Teroristé si nebrali servítky, každý sebemenší prohřešek systému tvrdě opláceli. Světový imperialismus a bankovnictví považovali za největší zlo, proti kterému je nutné krvavě bojovat. Film stojí za shlédnutí, dá se v něm nalézt i leccos k poučení.

Souboj a konfrontace statečného židovského prokurátora s esesáky a gestapáky uhnízděnými všude ve vedení poválečného Německa. Doktor Bauer se snaží najít hlavního organizátora odsunu židů do koncentračních táborů, Adolfa Eichmanna a postavit ho před německý soud. Jakmile se to prozradí mezi justicí a médii, začíná Bauer dostávat anonymní vyhrůžky. Po boku je mu v tomto boji mladý právník Ackermann. I na něm však najdou nacisté slabinu a vydírají ho. Zdá se, že vše je ztraceno a Eichmann opět unikne spravedlnosti.

Film je hlavně o tom, že válka není fér a občanská válka tím víc. Mladý britský voják je odvelen do Belfastu, kde situace houstne a Britové zde mají udržovat klid zbraní. Pouliční bojůvky si nevybírají oběti, muži, ženy, děti, každý může padnout. Gary se ocitá zraněn ve víru boje a spolu s dalším vojákem opuštění. Voják padne a Gary zůstane umírající ležet u zdi na pospas bojujícím stranám. Zachrání ho bývalý vojenský lékař, Ir. Brzy se však octne v hledáčku znesvářených stran i on a jeho dcera.

Ani nevím, koho mi ve filmu bylo nejvíc líto. Jestli stárnoucí Anne, která zase po letech našla lásku a špatně to dopadlo. Nebo jejího muže, který nebyl žádný anděl a chvílemi byl i dost macho a hrubý. Nebo jeho nezletilého syna, kterého Anna skutečně svedla a který se z toho docela pomátl. Ke konci jsem stále čekala, kdy a jak to celé praskne a ono to dopadlo docela jinak a nečekaně.

Prusovo dílo jsem bohužel nečetla, ale příběh mladého pokrokového faraóna se mi líbil. Je to též film o střetu světské a církevní moci, kdy klér přerůstá panovníkovi přes hlavu a ten řekne dost. Film má skvělou výpravu, ale i obsazení. Jerzy Zelnik jako mladý faraón Ramses i jeho dvě milenky, židovská a asyrská, se ke svým rolím velmi hodí.

40 minutový rozhovor odsouzeného k smrti stětím a jeho kata. Ti dva mají jasně dané role, přesto se jejich úloha chvílemi mění, tj. navrch má E. Cupák v roli "jdoucího na smrt". Pak zase chvilku prohrává "souboj", aby ho nakonec prohrál docela. Ale vítězný kat v podání Jana Kačera nevypadá nadšeně ani chvíli, ani po provedené popravě. A právě v tom spočívá nejistota a hádanka, co je vlastně spravedlnost, o které oba zúčastnění celou dobu filozofují.