see_sawandrew

Kdo bude tiše sedět, dívat se a poslouchat, tomu Angel Heart poskytne nevšední filmový zážitek. Mozek doporučuji zapínat až po zhlédnutí filmu, jinak by odhalené nelogičnosti mohly sledování filmu ukončit. Jeden z mála filmů, kdy jsem si vůbec nebyl jistý, zda sleduji flashback nebo flashforward, a kdy jsem si vždy vychutnal exkurzi do minimalistického myšlenkového pekla, i když šlo pouze o červené okno zavšiveného domu. Závěr, ačkoli není zrovna nejsrozumitelnější, dokáže díky hudbě a projevům herců patřičně zaujmout. Zbylí si užijí alespoň všudypřítomný jazz a profláklou scénu krvavé soulože, k níž LaVern Bakerová zpívá svoji procítěnou Soul on Fire. 70%

První čtvrtina je příjemně atmosférická a plná roztomilého patosu. Ostrovní triková onanie to ale celé potápí do bahna, takže pár dobrých scén v závěru už film nedokáže uzavřít do uspokojivého celku. 50%

Jacksonova nutkavá potřeba cpát přeplácanou vizualitu tam, kam nepatří, je opravdu chorobná, až to jeho filmům škodí. Celý film jsem držel kamennou tvář - jak při kvalitativně nevyrovnaném příběhu z naší reality, tak u samoúčelných nebeských orgií. Ale pak spadl rampouch a já umřel smíchy. 30%

Ach, ten stop-trik. :-)

Došly cigarety, tohle je vážně konec světa. Edit: Po nablblém Afterlife přidávám hvězdičku, protože tady alespoň něco z té apokalypsy funguje... 50%

Ani porušení některých žánrových klišé na mě nefungovalo. Je dobře, že film sám sebe nevidí tak úplně vážně, a jeho oblíbenost naprosto chápu. Proto se zdržím dlouhých výtek a ohodnotím diplomaticky. 60%

Exhumace mrtvoly bývalého prezidenta odrovnala i mě. :-) 55%

Tolik hovadin se v jednom filmu hned tak nesejde. Ale ve změti ujetých postav a bizarních situací se občas najde i vydařený vtípek. Závěr filmu je naprosto odpadová záležitost, ale metráž předtím je snesitelná až překvapivě dobře. Psychopatický číňan za mikrofonem bistra je přímo skvělý. "Hele, nehodlám se zapsat do historie jako nějakej vůl, kterej zničil vesmír!" 55%

Originální název, odkazující téma filmu k motýlímu efektu, vyzní daleko lépe. Pokud se nad tím zamyslíme, je tento film realističtějším sci-fi o cestování časem než všechny Návraty do budoucnosti a Terminátoři dohromady. Krom toho je Osudový dotek asi nejlepším filmem o motýlím efektu vůbec (pořádnou adaptaci Bradburyho povídky Burácení hromu nám ještě nikdo na plátna nepřinesl). Napínavé vězeňské scény a stále se prohlubující zoufalství, kdy každá náprava způsobí řadu mnohem horších problémů, to všechno vytváří atmosféru pro film jedinečnou. Zajímavé jsou také oba natočené závěry. 85%

Zatímco jednička je výborné sci-fi s propracovaným scénářem a triky využitými tak akorát, a dvojka je zase samoúčelnou břečkou s větším využitím triků, trojka už není nic jiného než triky samotné. Futuristický obraz města strojů zapadl do mé představy budoucnosti, kterou mi naznačila jiná sága - Terminátor. Do matrixu to však příliš nezapadá, krom toho se většina děje odehrává právě v našem "reálném" světě budoucnosti. I když bitva za něco přece jen stojí, celek není nijak oslnivý. Pokračování Matrixu zkrátka nemělo vzniknout. 60%