Mkqp

S místním hodnocením mohu jen souhlasit. Opravdu skvělý seriál, který má téměř vše na nejlepší úrovni. Skvělý děj, dobře vybraní herci, parádně napsané a zahrané postavy, fungující systém, až na minimum drobností velkou uvěřitelnost situací, a spoustu dalšího obsahujícího nesporný potenciál chytnout a nepustit nejednoho diváka. Celý seriál jsem sledoval s obrovským zájmem, občas byl překvapen nad vzniklými zvraty, ale jejich následky mi byly ukradené. Mé tělo jednoduše nereagovalo na probíhající změny, tak jako u některých jiných seriálů. Naopak velké plus spatřuji ve vynikajícím vývoji, a to jak dějovém, kdy se z klidného dramatu dostáváme k thrilleru, tak osobnostním, při němž se nám naskytne skvělý psychický přerod nejedné postavy. Jako třešničkou na dortu můžeme označit řádné psycho, které zažijeme v posledních dílech a týká se rodiny nejlepšího perníkového kuchaře.

Takto to dopadá, když Korejci předvádějí své přednosti v plné síle a neduhy se snaží zredukovat na minimum. Už jen úvodní vstup do vztahu hlavní dvojice s následnými líbánky se vyhýbají korejské seriálové šablonovitosti. I k jednomu faktu, který zde nebudu jmenovat, se zde staví více západněji, než jsme u nich zvyklí. K tomu jsou přidány hrátky s časem, pro něž mám slabost a ejhle, já nevím jestli mám běhat, skákat, nebo dělat kotrmelce. Až tak jsem plný nadšení. Do 9. dílu to byl pro mě nejlepší seriál, který jsem viděl, poté přišlo mírné zvolnění tempa a stal se z toho "jen" jeden z nejlepších. Poslední díl byl geniální a zároveň nejlepší ze všech seriálů. Oplýval úžasným humorem, přičemž nabízel okamžiky vytvářející sentimentální náladu, načež vše dokončil skvělými posledními sekundami. Opravdu pastva pro oči sledovat něco takového. I Korejci umí když se chce. Po uplynutí poslední sekundy opět zažívám pocit, jako kdybych přišel o něco cenného, což je nesporný důkaz toho, jak moc se mi tento seriál líbil a podpora pro odstranění eventuálních negativních myšlenek. Ještě musím zmínit herecké obsazení, které bylo super. Až na minimum výjimek mě herci bavili a rád jsem je sledoval. Rewatch Tak tohle je čistá láska a ta objektivitu nezná.

Asi po třech letech si to pouštím znovu, a i když momentálně neslzím, tak se opět nad tímto něžným snímkem rozplývám. Jednoduše, citlivě a s grácií vytvořené anime. Ačkoliv je Hotarubi no mori e film krátký, dokáže dostatečně zaujmout a nepůsobí neosobně jako spousta mnohem delších. Určitěl si jej v budoucnu plánuji pustit znovu. Občas je v jednoduchosti síla. Zde to platí dvojnásob.

Co bych já bez těch Britů dělal. Opět skvělý seriál. Jeden příběh zhrzené manipulativní ženy, která rozjede koloběh jednání s takovou grácií a podporou husté atmosféry, za kterou by se ani kdejaký psychothriller nemusel stydět. Vynikající scénář, hudba, děj a v neposlední řadě herecké výkony. Obzvláště Suranne Jones hrála jako bohyně :D.

Pohodový a optimistický příběh díky něhož jsem byl nabíjený velmi pozitivní energií. Místy je sice naivní, ale to vůbec ničemu nevadí. Postavy byly různorodé a pěkně se na ně koukalo (nemyslim vzhledem). Nejlepší film to určitě není, nicméně svou úlohu splnil na výbornou. Bavil jsem se a navíc mě příjemně naladil.

Wow wow wow a ještě jednou wow. Žánrová dokonalost ve své nejčistší podobě. Na The Wire nemůžu reagovat jinak, než skládáním poklon a pěním ód. Řemeslné veledílo ve všech ohledech. Práce zainteresovaných složek, děj, dějová psychologie, psychologie postav, příběh a v neposlední řadě scénář, z kterého jsem téměř omdléval, utváří z The Wire nejkomplexnější seriál, jenž jsem v tomto žánru viděl. Všechny herecké výkony byly na výbornou. Navíc jsem si i přes nespočítatelné množství postav dokázal spoustu oblíbit. Jde cítit, že opravdu žijí vlastním životem, mají koníčky, zvyky, oblíbené věci, minulost a jsou natolik reálné, že utváří vlastní sofistikovanou a fungující společnost. Nejvíc mě zaujal Idris Elba a Dominic West (ten jeho přihlouplý úsměv byl super :D). Další desítky oblíbených postav jsou v nevelkém závěsu. Snad první seriál kde není třeba téměř žádného soundtracku k navození silné atmosféry a kde se mi i bez něj tvořila na těle obrovská husina. Určitě doporučuji všem kdo mají rádi tento žánr

Většinou si počkám až je seriál celý a až pak jej zhlédnu, tentokrát jsem, ale nevydržel a když vyšel 7. díl, moje vůle byla rozlámána na absolutní kousíčky. Anime je to hodně kvalitní a na to, že se povětšinu času pohybujeme ve školním prostředí základní školy, tak se vyvarovalo typické Japonské infantilnosti a navíc si drží stabilní úroveň po celou dobu. Jenomže i přesto mi u něj chybělo jakési kouzlo, které by si mě obmotalo kolem prstu. Tímto pocitem jsem oplýval pouze u prvního dílu, ale i tak jsem viděl nejlepší anime za posledních pár let. Příběh je super a drží se v thrillerově kriminálním stylu, které mám tak rád, jen je škoda, že pachatelem byl ten o kom jsem byl přesvědčen zhruba od třetího dílu. Charaktery jsou celkem barvité, ale psychologii moc vyšperkovanou nemají.

Něžné, klidné, milé a hodně sympatické. Mělo to své neduhy, ale krásné chvilky je převálcovaly. Navíc krásný soundtrack tomu dodává šmrnc. Najde se sice spousta mnohem lepších filmů, mě se však tento snímek ohromně líbil a zanechal ve mně jen ty nejlepší pocity. Líbila se mi hlavně vztahová stránka, která byla pouze o dvou cizích lidech, kteří se pomalu poznávají.

Cafe.Waiting.Love je romantická komedie, jejíž komediální stránka je velice střelená, mému vkusu nelíbivá, za to však stravitelná. Romantická část byla naopak krásná, zpočátku hodně usměvavá, čímž ve mně utvářela pozitivní náladu. Konec filmu si vzal od obou něco, přidal k nim navíc melancholickou část, která mě absolutně vyždímala a dostala. Ještě patnáct minut před koncem jsem váhal jestli dám hvězdičky tři nebo čtyři, ale když přišel zmíněný vyděračský konec, tak je pět jasná volba. Krásný instrumentální soundtrack

Saikô no Rikon je plný dialogů, které si stejně všechny nezapamatujete, ale každý z nich má své místo v celkovém utváření vztahu k hlavním postavám. Sice je ona dialogová cesta pro všechny stejná, ale jak už to bývá zvykem, její konec je pro každého z nás odlišný. U Saikô no Rikon vše platí dvojnásob, jelikož je to seriál, kde sympatizování s hlavními postavami utváří jeho celkový dojem. Většina z nás se shodneme, že Hamasaki je otravný jako moucha neustále lítající kolem nás a psychicky těžce snesitelný charakter, ale i k němu se dá postupem času nalézt cesta. Saikô no Rikon vás neučaruje oslnivými srdcervoucími situacemi, pokud však budete všímavější a nelhostejní ke všem maličkým situacím, tak věřím, že si spousta lidí ony situace dokáže nalézt i ve skromných scénách. Saikô no Rikon má v záloze také spoustu skvělého a odzbrojujícího humoru, což bych z Japonské produkce moc nečekal. Vychází ze zcela běžných situací a přirozeným způsobem.