Dr. Wolfenstein

Gal Gadot je moc hubená, na amazonskou válečnici se nehodí a navíc studio trvá na tom, že film musí natočit ženská, i když kdejaký chlap (a hlavně zkušený režisér) by to dokázal líp... aneb konečně dorazil čtvrtý zářez DC Extended Universe. Tyto věci se kdysi řešili neustále dokola, někteří reagovali skepsí jiní vyloženě výsměchem a byl bych pokrytec, kdych teď tvrdil, že jsem aspoň na čas jisté pochybnosti nesdílel. Ale Gal si mě na svoji stranu získala poměrně brzy a po Batman v Superman bylo jasné, že Zack Snyder vybral představitelku nejslavnější superhrdinky moudře. Od režisérky Patty Jenkins jsem viděl jen Monstrum, které Charlize Theron vyneslo Oscara, ale jak si povede se stamilionovým comicsovým bijákem, to byla otázka. Teď už je veškérá nervozita ty tam a moje oblíbená sérka je obohacena o výborný mytologicko-válečný nářez. Princezna Diana Themyscirská a její lepší polovička, kapitán Steve Trevor, kterého hraje Chris Pine, jsou neskutečně sympatická dvojice a na plátně jim to spolu ohromně funguje. K nezaplacení jsou hlavně scény zachycující dvojici v choulostivějších situacích nebo když dojde na téma sexu a rozmnožování. Amazonská princezna sice do setkání s Trevorem nikdy neviděla žádného muže, ani svého otce, jelikož ji matka ulácala z hlíny a život jí vdechl sám Zeus, nenechává se však zaskočit, jelikož všechno má zdatně nastudované z knih. Někomu může směsice řecké mytologie a událostí 1. světové války připadat podivná, ale já mám za to, že obě složky jsou smíchány ve správném poměru a jako celek to funguje dokonale. Není to žádný Souboj titánů na polích první světové, ale spíš válečné drama s mytologickým pozadím. A i v rámci přístupnějšího ratingu se režisérce podařilo vystihnout strašlivou atmosféru války. První záporákem je skutečná historická postava, generál Erich Ludendorff. Postavy se zhostil jako vždy výborný Danny Huston. Stejně jako ve skutečnosti se i tady domáhá, aby válka pokračovala za každou cenu a kapitulace je pro něj naprosto nepřijatelná. Sekunduje mu znetvořená Alena Anaya jako doktorka Isabel Maru a.k.a. Doctor Poison, klasická protivnice Wonder Woman a expertka na výrobu chemických zbraní. Bohužel žádná z postav nemá příliš prostoru. No a vzhledem k tomu, že je film kombinací řeckých mýtů a světové války, není asi žádným velkým překvapením, že třetím záporákem není nikdo menší než sám bůh války, Áres, jehož zničení má osvobodit lidstvo z jeho vlivu a všichni budou zase hodní a dobří. Ano, naše hrdinka je velmi naivní, ale prodává tu myšlenku s takovou upřímností a vírou v dobro, že si člověk opravdu přeje, aby všechno bylo tak prosté. Způsob jakým byl Áres v příběhu použit se mi hodně zamlouval, ale to patří do spoilerů. Ve filmu jsou tři velké akční scény a všechny jsou pastvou pro oči. Výborná bitva Amazonek s nezvanými hosty v podobě německých vojáků na březích jejich bájného ostrova, rozhodně nejlepší je ta, kdy konečně uvidíme Wonder Woman v plné parádě ve scéně, kterou si jistě všichni budou pamatovat pod názven No Man's Land a potom závěrečný souboj, který zase hromada diváků označí jako digitální bordel a nudnou bitku dvou nezničitelných postav. Pokud patříte mezi podobně smýšlející, pak jen suše poznamenám, že s tímto názorem nesouhlasím. Já dostal přesně v co jsem doufal. Takže chemie hlavních postav funguje, humor taky, příběh super, akce krásná a přehledná. Bál jsme se zpomalovaček a naštěstí mi jejich užití nepřišlo nijak přehnané. Pochvalu si rozhodně zaslouží i soundtrack, za nějž je zodpovědný Rupert Gregson-Williams. Nezbývá než doufat, aby druhá sólovka svedla opět dohromady obě Wonder Women před kamerou i za kamerou. Jako záporačky bych příště prosil Circe a Cheetah. A klidně se může dostavit i něktrá z Wonder Girl, Donna Troy nebo Cassandra Sandsmark. !!!SPOILER!!! !!!SPOILER!!! !!!SPOILER!!! Když začaly postupně na povrch vyplouvat podrobnosti, například v jakém období se bude film odehrávat, jaké postavy se zapojí do dění a mohl jsem si tak postupně začít formovat představu co zhruba očekávat, jedny z prvních věcí, které jsem určitě nechtěl, byly, aby byl Áres reprezentován jako někdo, kdo je přímo zodpovědný na vypuknutí války. Další věc, o níž jsem doufal, že se jí nedočkám byla, že by snad německá armáda uzavřela nějaké spojenectví s bohem války a Ludendorff by byl nějaký jeho pohůněk. Naštěstí se ani jedno toho nevyplnilo. Diana je sice přesvědčená, že Áres je zodpovědný za všechny hrůzy, jichž se lidé dopouštějí, ale i ona nakonec došla prozření. Scénáristi odvedli dobrou práci, když diváká tahají za nos, aby si mysleli, že to Ludendorff je ve skutečnosti Áres. Danny Huston je rozený představitel záporných rolí, takže ona možnost působí dosti přesvědčivě. O to větším překvapením odhalení boha války bylo. Davida Thewlise si jistě většina publika stále pamatuje jako dobrotivého učitele obrany proti černé magii, profesora Lupina z Harryho Pottera, a po většinu děje tu vystupuje jako laskavý a kulhavý prosazovatel míru, sir Patrick Morgan. Ale to jen vlk v rouše beránčím kráčí mezi smrtelníky a celá staletí jim našeptává způsoby, jak se navzájem zničit. Ovšem za své činy jsou lidé zodpovědní sami. Je dobře, že se tvůrci inspirovali novějším originem Wonder Woman z New 52, kde je skutečnou dcerou samotného Dia a celá pohádka o oživené hlíněné pannence je jen lež, která měla dceru královny Amazonek, Hippolyty, ochránit. A závěrečná bitva dvou znesvářených sourozenců, do níž se Áres pouští ve svém ikonickém brnění, které znám z komiksů, jen skutečná tešnička na dortu. (9/10)

Třetí kousek z DCEU sice nenaplnil šíleně přehnaná očekávání, ale rozhodně se nejedná o zavrženíhodný film, jak se nám snaží nabulíkovat kritici. Je to rychlá... no, možná až moc rychlá, našlapaná, na nic a na nikoho se neohlížející bestie, se kterou buď bude držet a krok a hrát podle jejích pravidel, nebo ne a v tom případě vás zadupe do země, hodí vám na hlavu pořádné lejno a poběží si prostě dál. Je to divočina po všech stránkách, v tom dobrém i v tom zlém. Osobně se mi film líbil a vážně jsem si jen užil, ale nemůžu tvrdit, že by byl snímek bezchybný. Jeho největší slabinou je bezesporu to nejdůležitější a sice příběh, který je ohraný, jednoduchý, příliš linearní a ničím nepřekvapí. Prostě takový ten standard, který jsme viděli už mnohokrát. On taky chudák Ayer měl na napsání nějakých šest týdnů a k tomu musel vymýšlet, jak brutální a velmi násilnou předlohu zpracovat do podoby, po jejímž shlédnutí by robátkům v kině hrůzou necvakaly zuby. Nezáviděníhodná situace. Není žádným tajemstvím, že do konečné podoby filmu kecalo snad celé vedení Warner Bros. a nařídilo rozsáhlé přetáčky, které zcela jistě filmu jen uškodili. Šuškalo se cosi o přidání humoru po zdrcující kritice výborného Batman v Superman: Dawn of Justice, režisér to popřel tím, že se studiu jeho film velmi líbil a on dostal možnost jej vylepšit... echm... no „vylepšit“, ale podle diktatury studia. To už teď víme. Suicide Squad je jasným adeptem na eRkový rating a vzpomínám na řeči jednoho z producentů, který sice přiznal, že film bude z logických důvodů jen PG-13, ale bude to hodně na hraně s eR. Prostě ono „vylepšování“ mělo za úkol ubrat na všem, co by dělalo film nějakým způsobem temnějším a pochmurnějším a dostat do kina vykleštěnou verzi, která by byla jednoduše neškodná. Výsledná podoba má k eRku tedy hodně daleko, ale pořád zůstalo dost na co koukat. Jaká byla původní Ayerova vize se už asi nikdy nedozvíme. To, co dělá film skvělou zábavou, jsou výborné postavy a jejich předatvitelé. Prvním pánem na holení je Floyd Lawton aka Deadshot v podání Willa Smithe. Oproti předloze je postava sice dost umírněná, ale rozhodně se jedná o postavu, kterou si nejde nezamilovat. Prostě je to fajn chlápek a starostlivý otec, jenž nadevše miluje svoji dcerku, se kterým byste v klidu zašli na pivko, pokecali, zasmáli se, ale určitě byste odmítli si s ním zahrát šipky, protože ten parchant pokaždé vyhraje a trefí se přesně tam, kam měl v úmyslu. A když se ho zeptáte jak je možné, že má tak výbornou mušku, asi by jen pokrčil rameny a odvětil, že je to jen o tréninku. Nejspíš se nesvěří, že je nejlepší odstřelovač široko daleko a patří mezi jedny z nejžádanějších nájemných vrahů, jehož seznam zabitých je dlouhý asi jako Larfleezův seznam pro Santa Clause (DCčkáři budou vědět). Každý máme nějaké to malé tajemství, že ano. Další na seznamu je Harleen Frances Quinzel. Psychyatrička pracující v arkhamově ústavu. Nejen, že se jí nepodařilo vyléčit Jokera, ale nakonec se do něj zamilovala, zbláznila se a stala se jeho lepší polovičkou známou jako Harley Quinn. Hraje ji nesmírně talentovaná herečka z Vlka z Wall Steet, která je navíc neskutečně sexy a jejíž výkon v onom filmu by snad dokázal rozhicovat i mrtvolu, Margot Robbie. Je nádherná, šílená, roztomilá, smrtící, okouzlují a neskutečně zábavná. Ona je rozhodně to nejlepší na celém filmu. Pak tu máme samotného klauna zločinu, Jokera. O výkonu Jareda Leta se bohužel zase až tak moc mluvit nedá, protože se na plátně moc neohřál. A vděčit za to můžeme hlavně nešetrnému stříhání, takže spousta jeho scén skončila na podlaze střižny. Ledgerův Joker z Nolanova Temného rytíře byl naprosto geniální, ale myslím, že Letova interpretace si rozhodně taky zaslouží pozornost. Je prostě jiný a to je dobře. Těším se až ho uvidím znovu v některém z dalších připravovaných filmů. Jay Hernandez jako El Diablo naprostá paráda. Gangster spitující svědomí za své odporné zločiny dodává příběhu hloubku. Dále je jsou tu Captain Boomerang. Proti Jai Courtneymu jsem osobně jikdy nic neměl a prohnilýho sráče zahrál na výbornou, ale společně s Killer Crockem, Katanou a Slipknotem jsou už přece jen spíše tak trochu do počtu. Všechny tyhle individua dala dohromady šéfka vládní organizace A.R.G.U.S., Amanda Wallerová. Nelítostná mrcha, přesvědčená, že dělá vše potřebné pro větší dobro. Každý z trestanců vyfasoval malinkou, ale sakra silnou nálož inplantovanou do krku, díky níž může své „zaměstnance“ držet v šachu. Viola Davis si svoji roli zatraceně a až nebezpečně užívá :-) No a na závěr jsou tu dvě hrdličky plukovník Rick Flag, nedobrovolný vůdce Suicide Squad, ztvárněný Joelem Kinnamanem a mladá archeoložka June Moone v podání Cary Delevingne. Hlavní záporajdou v tomto nespletitém příběhu je čarodějnice Enchantress, přebývající právě v těle doktorky Moone a její CGI-Big Brother, Incubus. Tady narážíme na další problém flmu, ikdyž mně osobně to nijak výrazně nevadí, a sice, že by nepřítelem Squadu měli být spíše zlotřilé bytosti z masa a kostí, na nichž by si trestanci naverbovaní proti své vůli vybili svoji frustarci a zároveň si užili i trochu té zvrácené radosti ze zabíjení a to ještě ve jménu vlády. Jenže mocná čarodějnice na tým posílá zmutované občany města přeměněné v jakési asfaltové, bahnité panďuláky, ze kterých ani kapka krve neukápne a místo toho se tříští na hromadu černého štěrku. Takže asi takto... Já chtěl, aby v DCEU byla přítomná magie a nadpřirozeno, takže si nemůžu stěžovat, že jsem dostal, co jsem chtěl. Naproti tomu bych také raději, kdyby se Squad postavili nepřátelům, z nichž by mohli nadělat krvavou fašírku, to však narážíme rezolutní ne-e ze strany studia. Tudíž nápad se zlou čarodějkou a jejími asfaltovými nohsledy se jeví jako šikovná cesta jak z toho ven. Můžete do nich střílet, mlátit je hlava nehlava, sekat je na kousky, pálit je na škvarek a děti budou doma v klidu spát. Přesto je akce ve filmu hodně, je dobře natočená a vážně nenudí. Kdo prostě nepřenese přes srdce, že adaptace řízného komiksu je na plátně bezkrevná, tak má hold smůlu. Suma sumárum je jedná o velmi zábavnou, akční a nahláškovanou podívanou s neskutečně cool postavami, které bohužel trošku podtrhává nohy, že není ničím víc, než jen jednoduchou pohádkou o zlé čarodějnici, co chce vládnout světu. Pro mě však tím skutečným záporákem filmu zůstává Amanda Wallerová. Pro případné pokračovaní bych prosil Suicide Squad ve složení Deathstroke, Black Manta, Deadshot, Harley Quinn, Kllier Frost a King Shark, víc promyšlený příběh a to podělaný eRko :D Hodnocení je 8/10, což by znamenlo 4*, ale za po všech stránkách dokonalou Harley Quinn, tomu napálím plnou palbu. Extended Cut je na cestě, tak uvidíme co nám přinese.

Spoilery. Film jako takový špatný nebyl, ale na MoS to rozhodně nemělo. Celkově se z toho dalo vytěžit mnohem víc. Nejsem sice nijak výrazně zklamaný, ale že bych z toho jásal, to se rozhodně říct nedá. Celá ta věc ohledně souboje byla dost náhodná. Batman se sice připravil, ale neměl žádnou jistotu, že Superman na jeho volání odpoví. Kdyby nebylo Luthora, tak by se na něj Sups nejspíš vykašlal a nechal tam Temného rytíře postávat v dešti až do božího rána. Jenže schodou náhod Luthor unesl Marthu a nařídil mu bojovat na život a na smrt. Lex sice věděl, že když Batman ukradl kryptonit, tak se chce nejspíš Supermanovi postavit, ale nemohl vědět kdy. Nebo už si to nevybavuju. Celé to působilo, že jednoduše všichni byli ve správný čas na správném místě a ve správném rozpoložení. A to není moc dobře. Souboj samotný se sice povedl, ale nakonec se všechno semlelo moc rychle. V jednu chvíli chce Batman Supiho probodnout kopím a za pár minut slyšíme "jsem přítel vašeho syna". (Nejspíš chtěl Marthu jen uklidnit, že je v bezpečí, ale v kontextu mi vyznělo kapku mimo.) Jinak Affleck si to dával hodně slušně, Gal Gadot jsme si sice nijak výrazně neužili, ale těším se až ji uvidím znovu v její sólovce. Dva "nejhejtovanější" herci z celého obsazení nakonec byli ti nejlepší. Cavill znovu potvrdil, že je jako Superman výborný. Ale jisté vyhrady mám k Luthorovi. Eisenberg ho zahrál výborně. Opravdu to byl prvotřídní psychouš. Hlavně nejlepší byla scéna na střeše, kde s tím maniakálním úsměvem házel Supermanovi fotky jeho matky. Problém mám spíš s tím, jak tu postavu pojaly. V nejednom komentáři už jsem četl to, co si myslím i já. Připomínal mi spíš do jisté míry Jokera. Nevadilo by to, kdyby ty filmy byly čistě supermanovská série, ale v tomto sdíleném universu už jednoho Jokera máme a dalšího nepotřebujeme. Luthor měl být spíš takový, jaký je v komiksech. Prostě vážnější. To už je spíš otázka vkusu. Tohle pojetí mi sice vyloženě nevadí, ale trochu mě to mrzí. Luthor byl i prezident, ale tohoto magora by do Bílého domu nikdo nepustil. Kdo četl Lex Luthor: Man of Steel, tak v něco takového jsem doufal. Chybělo mi v tom filmu trochu filozofičtější zamyšlení nad Supermanem, jako třeba ze zmíněného komiksu (Co když se zítra ráno probudí s tím, že ví, co je pro nás nejlepší? Proč by měl svět jen ochraňovat, když mu může vládnout?) Něco takového mi tam prostě scházelo. Nejblíž k tomu měla asi ta scéna z televize, kde se jednotliví lidé včetně oné senátorky nad jeho působením na Zemi zamýšleli. Ale líbilo se mi, že se nijak dlouho nepachtili s těma tajnýma identitama. Prostě Luthor věděl, že Sups je Clark Kent, Superman věděl, že Bats je Bruce Wayne... Souboj s Doomsdayem byl super, jen si mohli odpustit tu světelnou show kolem, když mutoval. No prostě tomu filmu bylo hodně co vytýkat, ale nakonec převládá to lepší. Myslím, že takové slabší 4* je zatím otimální hodnocení, uvidíme po druhém shlédnutí a jsem zvědavej co přinese ta o 30 minut delší verze. Po Ultimate Edition za 5*.

Oproti jedničce těžký sušup dolů. Za celou dobu, co Marvel točí tohle svoje sdílené universum, se jim poštěstilo představit jedno jediného skvělého záporáka a to – chvilka napětí – Lokiho. Od Age of Ultron jsem čekal hodně a nedostal prakticky nic. Komiksy od Marvelu nečtu, ale to mi nebránilo v tom, abych se na samotného Ultrona netěšil. Výsledkem byla bohužel další nezajímavá postava, další umělá inteligence, která byla natolik inteligentní, že si uvědomila vlastní existenci a vyhodnotila lidstvo a jeho chrabré ochránce jako něco, čeho je lepší se zbavit (ups, teď jsem vyzradil kopletní zápletku fimu, kterou stejně známe už z trailerů) a pak už se to jen mele a je to přes dvě hodiny trvající nuda. Už se mi dlouho nestalo, abych v kině zíval a patrně tím rušil své sousedy, sedící vedle mě. Dokonce jsem se i podíval na hodiny a s hrůzou zjistil, že ta onanie bude trvat ještě aspoň další půlhodinu. Nové postavy jsou nezajímavé a tak v závěru filmu, kdy má divák soucítit s hrdiny, jsem osobně necítil nic. Nejzajímavější postavou tak nakonec zůstáva Hawkey. Takže tu máme další tuctovou marvelovku, která se drží striktně svého kopyta a nepřináší absolutně nic nového. Fandové budou nadšení, kina praskají ve švech, zlaťáčky cinkají, já jsem nasranej, takže všechno je asi tak jak má u Marvelu být.

Neměl jsem rád Supermana. A to dlouho. Bez ostychu přiznám, že nemám rád žádnou z předchozích hraných (filmových nebo seriálových) verzí tohoto hrdiny. Jako charakter mi přišel moc černobílý, moc dokonalý a moc nezáživný. Naproti tomu jsem zbožňoval jeho netopýřího kolegu. Teprve až když jsem začal číst komiksy s Batmanem, jsem si uvědomil, že i na Supermanovi něco bude. Sem tam se objevil a s něčím Bruceovi pomohl a já jsem postupně doufal, že se objeví znovu. Začetl jsem se i do jeho příběhů a teprve až v nich jsem prozřel a toho správňáckýho klučinu s kudrlinou si zamiloval. Ale filmy jsem neměl rád pořád. Ale potom přišel on – jeho spasitel – geniální režisér Zack Snyder! Jeho verze osiřelého mimozemšťana, jehož planeta byla zničena, vychovávaného lidskými rodiči, mě totálně odrovnala. Podařilo se mu přivést Supermana v takové formě v jaké vypadá naprosto fantasticky a uvěřitlně. Zbavil ho červených slipáčů a dodal jeho postavě hloubku, jenž ho činí více přístupným, aby se diváci mohli s jeho osudem více ztotožnit a soucítili s ním. Nepředstavil ho jako idol správňáctví, ale jako někoho, kdo má moc a musí se rozhodnout, jakým způsobem ji použije. K tomuto účelu skvěle slouží flashbacky do Clarkovi minulosti, kde ho jako mladého, utlačovaného klučinu, který musí trpět posměšky svých vrstevníků, protože vědí, že je "jiný" a prostě nějaký divný, připravuje pro budoucí poslání jeho adoptivní otec Johnatan v podání skvělého Kevina Costnera. A později i jeho vlastní otec Jor-El (Russell Crowe) mu klade na srdce, aby byl pro nový svět tím nejlepší možným přínosem, měl s lidstvem trpělivost a vedl ho k zářné budoucnosti jako jejich vzor. První zkouška na sebe nenechá dlouho čekat, mladý Kal-El se setkává s dalšími přeživšími ze své domoviny vedenými generálem Zodem (Michael Shannon) a musí rozhodnout jestli se připojí ke svým vlastním krajanům nebo k adoptivním, ve které rovněž nemá valnou víru. Rozhodávní, poté co Zod vyloží karty na stůl, trvá jen krátce a tak má Superman před sebou první pořádné dobrodružství, které Snyder okořenil opravdu poctivou dávkou dechberoucí akce a mostrózní destrukcí, dokreslenou monumentální hudbou z pera stejčka Zimmera. Tento film je dokaná komiksová nálož, bez hluchým míst, zbytečných otravných sradiček a plný emocí.

Jednoduše: Je to nehorázná kokotina, ale byl bych pokrytec, kdybych tvrdil, že se mi to nelíbilo.

Před premiérou tohoto dílu jsem počítal s tím, že Nolan nám v každém případě předvede precizní filmařinu, což se nakonec stalo, ale zaroveň jsem měl i na paměti, že předchozí film byl zkrátka vyjímečným dílem a překonat jej bude obtížné ba dokonce nemožné. Ve spoustě věcí trojka dvojku nepřekonala a podle mě to byl hlavně děj. Zatímco Temný rytíř byl šílenou jízdou nasebe se vršících dějových zvratů, jež na Batmana, jeho spolupracovníky, blízké a časem i jeho nepřátele přichystal psychopatický Joker. Můj první dojem z Temný rytíř povstal byl poněkud rozpačitý a navíc postavy Banea a Catwoman narozdíl od Jokera a Two-Face, nejsou pávě moje nejoblíbenější. Rozdíl mezi druhým a třetím dílem je hlavně v povaze hlavního záporaka, která určuje tempo příběhu. Joker je šílený psychopat což se promítlo do chaotického pekla jenž kolem sebe rozpoutal, zatímco Bane je postupně se blížící hrozba, která se pomalu krade k vašim dveřím a v momentě kdy ji jej spatříte je již pozdě. Okamžitě vás srazí na kolena a vychutná si vaši agónii než vám definitivně zlomí vaz. Tak nějak by se dal popsat i děj třetího pokračovíní netopýřího muže, který se po dlouhém odpočinku musí vrátit opět do boje v mocným nepřítelem. Nolan mě při volbě herců pro všechny záporáky šťastnou ruku, ale největším esem se podle mě nakonec stal Tom Hardy coby Bane. Když se poprvé utkal s Batmanem, bylo to poprvé v celé trilogii, kdy jsem měl o zdraví svého oblíbeného komksového hrdiny vážně obavy. Bane v jeho podání je neuvěřilně sebejistou a charismatickou postavou (vdechnout své postavě tolik emocí i s makou skoro přes celý ksicht, je vážně hodné obdivu). Anne Hathaway v roli Catwoman byla nakonec rovněž perfektní. Nakonec si mě více získalo pomalé drcení nepřítelé než chaotické šílenství a Bane se ukázal býl tím dokonalým nepřítelem pro uzavření tohoto příběhu i celé trilogie. Hlavní hrdina tu dostal protivníka, kterého aby porazil, musel nejdříve překonat sám sebe.

Chmmm, tak tohle mě doopravdy velmi zklamalo. Je to sice Burton se vším všudy, jak má být, ale mně to zkrátka těžce nesedlo a zůstala mi z toho na jazyku jen přeslazená pachuť.

Vesměs negativní hodnocení mě od shlédnutí tohoto filmu dlouho odrazovaly. Bohužel se teď musím přiklonit na stranu těch co nebudou pět chválou, jelikož se žádný zázrak opravdu nekonal. Jak tomu mnohdy u blockbusterů bývá, nejčastěji výborným trikům a sympatickým hercům podkopává nohy naprosto neoriginální scénář a ten je v tomto případě opravdu nesnesitelně předvídatelný a jednoduchý. Ale jak jsem zmínil triky, herci a hlavně Ryan Reynolds zachanili co šlo a díky nim hodním tento film jako průměrnou zábavu. Nicméně v době kdy tuto recenzi píšu je již jasné že týmovku Justice League nikdo a nic nezastaví a předpokládám, že se dostaví i Green Lantern. Ryana Reynoldse bych rozhoně neměnil, postavil ho po bok Henryho Cavilla, Bena Afflecka a teď už i potvrzené Gal Gadot, Green Lanternovi bych nadělil pokračovaní a najal scénaristy co by napravili škody způsobené tímto veledílem.

Musím přiznat, že po naprosto strhující jedničce a prvních nadšených ohlasech na pokračování jsem opět neuhlídal svá očekávání a jsem trochu zklamaný. Ale jen trochu. Wan samozřejmě odvedl skvělou práci jaká se od něj očekávala a naservíroval výborný příběh skvěle doplňující události prvního dílu a ty doplňující myslím doslova. Osudy oné temné stařeny se zlověstným šklebem skrytým za černým závojem, která se nadevše touží přátelit s malým chlapcem, byly brilantně vymyšlené a s výbornou pointou (můj lehce pochroumaný mozek by ji možná nazval i zábavnou). Oproti předchozímu filmu se vyprávění nese v klidnějším duchu, ubylo i lekaček, což mu samozřejmě nijak neubírá na působivé a pochmurné atmosféře. Co mě ale doopravdy mrzelo je, že se tentokrát nedostal ke slovu "man with fire on his face". Snad se na něj dostane v dalším pokračování, pokud tedy vážně vznikne. Ale nejsem si jistý jestli další Insdious bez Jamese Wana bude za něco stát.