Moena

Je mi vážně líto, že si hyzdím filmografii Q. Tarantina tímhle hodnocením, ale nemůžu prostě jinak. První povídka je vyloženě trapná, o ničem a doražená příšernými animovanými efekty. Druhá už má poněkud slibnější potenciál a krásnou hlavní hrdinku, bohužel jí chybí nějaká pointa. Poslední dvě povídky jsou pochopitelně ty nejlepší, i když mě mrzí, že jsem nepoznal kterou dělal Tarantino a kterou Rodriguez, i když jsem si myslel, že to v tom na tuty vidím. Sakra. Společným iritujícím faktem tu je nesnesitelně přehrávající pikolík Tima Rotha. Tahle postava mi bohužel neuvěřitelně pila krev. Zprůměrováno jsou to hodně slabé tři. A díky bodu, že to nebylo delší.

Černé komedie mám rád, ale je jich jako šafránu. Tahle by se asi dala označit za jednu z těch zajímavějších. Nájemný vrah je navíc moje vysněné povolání a připsal jsem teď do notýsku pár dalších věcí, které bude lepší nedělat, pokud chci přežít. Příběh celkově je taková šablonka, kterou máte pocit, že už jste někde viděli a překvapivý zvrat snad nikoho nečeká ani jeden přesto je to celkem sranda. Je akorát škoda, že přes ten plíživý a místy dokonce opakovaný začátek byl závěr až moc velká rychlovka.

Odpad! je hodnocení používané pro film, který neměl nikdy vzniknout. V případě 50SoG se tedy nehodí, protože tenhle film prostě zákonitě vzniknout musel. Jamie Dornan je překvapivě docela charismatický a docela herec. Dakota Johnson oproti tomu, je nepřekvapivě nic moc herečka a její postava je strašná. Ať za to může sama nebo ji takhle nalajnovala knížka to nevím. Ale to, že nedokáže většinu času dát dohromady souvislou větu, aniž by se zakoktala jako Šája Leblaf a že pořádně neví co chce, není na pár přes zadnici, ale spíš na dobře mířený direkt do obličeje. Jinak zápletka prostě jako ze života. Holka, kluci co by ji chtěli, ale ona je vidí spíš jako kamarády, dokud se neukáže ten co jí koupí auto a notebook, že? (Někdo si do tý přemíry friendzonů na začátku kopnout musel, tak proč ne zrovna já) Vlastně on jí nejdřív nadbíhá, pak jí říká, ať se od něj drží dál (wtf?) a nakonec ji hrdinně přijede zachránit na diskotéku, protože je opilá (wtf?) a tak dále. I přes tupost knižní předlohy je však třeba přistupovat k tomu taky jako k filmu. Moc se mi líbila práce s barvami a světlem, exteriéry a interiéry taky vcelku pěkně zařízený. Soundtrack ušel a našlo se i pár dobrých fórů. Obvzlášť se mi líbily ty docela chytré sms/email přestřelky. V půlce jsem byl dokonce téměř rozhodnut dát filmu tři hvězdičky a zařadit ho mezi průměrné holywood-romantic-comedy, bohužel se nakonec ukázalo, že druhá půlka filmu je ÚPLNĚ stejná jako ta první. Vlastně všechno podstatné se odehraje v posledních cca. 10 minutách, které mohli přijít už po první půlhodině, když do té mučírny vlezla poprvé (mimochodem, mít s kým, tak se tam člověk docela vyblbne…ehm…radši nic). Každopádně jako ždímačka na prachy to škodí méně něž Twajlajt, řemeslně je to udělaný dobře a celkem má ten film prostě ksicht. Kdyby bylo třeba dokázal bych ho bez újmy klidně vidět znova. Jen nevím - proč?

Ať se jde celej patetickej Pearl Harbor zahrabat i s prkenným Affleckem! PS:

Na začátku mi to přeci jenom nedá, abych se nezmínil, že se při pohledu na hlavního hrdinu člověk neubrání určité sebereflexi a říká si kde asi bude za deset let a jestli vlastně nekouká sám sebe. To téma je vlastně vybraný dobře a najde se v tom víc lidí. Ale víc tady asi šlo o komedii a tady mě to tak úplně nezasáhlo (nutno říci, že mám dost specifický smysl pro humor). Každopádně kdyby se mi moje intuice zjevila jako sexy kočka sedící ve spodním prádle u mě v obýváku asi bych se na ní přestal zlobit za to co mi posledních dvacet let prováděla a už nikdy bych neopustil byt a nechal se od ní do konce života litovat. Ne, teď vážně. Začátek trochu rozpačitý, střední část asi nejlepší a nejnápaditější scény, zklamala mě až pointa. Kdy se vlastně celý problém vyřeší sám od sebe zásahem shůry. A celá práce naší nebohé intuice tu přichází vniveč a hlavní postava vlastně skoro nemusí hnout prstem. Přesto velmi lepší *** časem možná čtyři.

Ze tří filmů P. Chodúra, které jsem zatím viděl je tenhle takový nejvyzrálejší. Mimochodem všechny jsou, na studentské poměry, velmi dobře technicky zvládnuté. Ale tenhle z nich jediný nepůsobí jako školní cvičení pro kolegy spolužáky, ale jako část celovečerního filmu. Jinými slovy, má to hutnou atmosféru. Hudebně je to taky dost líbivé a vystačí si to i s malým prostorem a jen několika postavami, většinou němými. A to protože všechno obstarává voiceover a ten bohudík není ani křečovitý, ani trapně patetický jak bývá zvykem. K té páté hvězdě chybí jen malinko a to především proto, že přibližně od poloviny, už jsou některé scény zbytečně natahované, když pointa už je vlastně jasná. Ale prostě takhle pozitivně a mile podaný snímek o smrti, to je úctyhodné.

"Myslel jsem, že jsme sem přišli mluvit o byznysu," aneb nebudeme si moc lámat hlavu s dobovými dialogy. Nehledě na to, že Mojžíš je u faraónova dvora jako pěst na oko. První půlhodina, kde si hraje na berňák byla super a obsahovala (jedinou!) bitvu celého spektáklu. Pak se Mojžíš praští do hlavy a začne "dělat náboženství" se svojí halucinací uječeného spratka. Následuje, bůhvíkolik, digitálních ran egyptských. Ty jsou naprosto boží a kdo mě zná, tak ví, že v kině mi na dobré hodnocení trocha toho eye-candy stačí. Bohužel já nebyl v kině. Takže zbytek filmu už jsem jen tak došoural v sandálech s tou eskadrou juda-trempů a byl rád, že je konec. Bible je nadále fantasy knížkou, kterou nemám náladu číst.

[FebioFest 2015, Praha] Paula Bettanyho mám někde v hloubi duše hrozně rád jako nedoceněného herce. A o to víc mě těší jeho - za sebe říkám - úspěšný debut za kamerou. Film, který si sám napsal a zrežíroval, ale nehraje překvapivě hlavní roli (jako někteří jiní, že Afflecku?!). A je to dobře, protože co tu Anthony Mackie předvádí je bomba. O Jennifer Connelly ani nemluvím, ta je navíc ještě sexy, a to i přesto, že vypadá většinu stopáže jako by právě utekla z Mauthausenu. Celý ten film je "jenom" o dvou lidech. Žádná další postava se tam prakticky nevyskytuje. Ani děj vlastně nikam moc nesměřuje. Potulujeme se New Yorkem a prostě jenom s hlavní dvojicí prožíváme pořád dokola to samé trápení - kde na noc složit hlavu. Ale ono to bohatě stačí. Na drama je ukrutně pozitivní film a ty dva si zamilujete. Takže spíš než drama je to romance. Od začátku do konce. A člověk, který na podobná cukrátka moc není (tedy já) říká, že dobrá. V podstatě komorní, s krásnou hudbou a kusem poctivého herectví. Jen tak dál Pavlíku.

[FebioFest 2015, Praha] Srbskij Kolja! No dobrá, možná spíš srbský tarzan, ale to je jedno. Film s oblíbenou nálepkou "Podle skutečné události", ale tady sakra k uvěření. Možná chvílemi až moc syrový. Žádný náznak nějakých lepších zítřků, prostě Nikdy nemůže být tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř. A v předválečných sirotčincích pod Sovětským svazem to platí dvojnásob. Na poli srbského dramatu nejsem zrovna doma, protože jediný srbský film, který jsem viděl byl… Srbský film, ale tohle bylo kvalitní na jakékoliv poměry. Na to, že stopáž je jen hodinku půl se sem vměstnalo opravdu hodně. Nebýt toho, že lístky na Tůň se vyprodaly zrovna ve chvíli, kdy jsem si je kupoval na pokladně, tak bych na tenhle film nejspíš ani nešel. A to byla škoda.

Nejsem (zatím) žádný Prachettovský fanoušek. Takže to možná má vliv na moje hodnocení. Nikdy jsem nečetl žádnou jeho knihu, neviděl žádnou filmovou adaptaci jeho děl, ani žádný dokument s Pánem, který nás zrovna dnes opustil. Naskytla se mi však příležitost k uctění jeho památky v podobě tohoto absolventského snímku, na který jsem čekal od chvíle, kdy o něm padla první zmínka. Kino mi bohužel nevyšlo, takže jsem musel čekat až do dneška. Ladislava Plecitého jako filmaře mám ze všech českých začínajících filmařů nejradši už od Zítra, takže jsem byl zvědav jak se s tím popasuje. A zírám. Čekal jsem možná trochu víc fantasy světa než jeden šermířský souboj, ale nevadí. Ze všeho nejvíc mi učarovala asi hudba, ta prostě seděla a dokázala mi přehnat nejeden mráz přes záda. Jsem rád, že jsem několikrát i zasmál, ač nejde tak úplně o komedii. No a úplně nejvíc mě k tomuhle filmu přiblížilo moje město, můj Tábor. Potěší vidět známá místa ve filmu. Klub kde člověk strávil nejednu hodinu, náměstí i cukrárnu převlečenou dočasně za Království tofu. A dál samozřejmě zapojení lidí z Housova mlýna a agentury ARGO, což jsou další profíci, kterých si vážím. Jestli si tohle někdo z účastněných přečte, tak děkuju a přeju další a další takhle povedené filmy a jednou třeba i nějaký velký kino hit. PS: Tak si tak říkám, že jestli ožije nějaká postava z mých povídek… tak je to v háji.