whampingwillow

Nejdřív jsem to vidět nechtěla. Hollywoodský snímek o nezodpovědném amíkovi, ze kterého všichni dělají hrdinu mě nijak nelákal. Ale nechala jsem se strhnout a jsem za to ráda. Film nenudí, je zajímavý jak vizuálně (zejména pád do laguny a párty v autě na sněhu) tak emocionálně (samonatáčení na kameru, pochopitelně řezání ruky)... a občas je to i vtipné (ok, asi bych neměla, ale fakt jsem se zasmála, když si starej dobrej Aron ještě vyfotil svoji useklou ruku... to mělo být pro pojišťovnu?). Nejnechutnější scéna: Tahání nervu a lámání ruky. Nejnudnější scéna: Vidina dítěte.

Příběh za jedna, hoši za jedna, kdo mi vadil byla slečna novinářka. Do příběhu nepatřila a neseděla, její vzlyky na konci jsou dost trapné. Na druhou stranu scéna ve které se Toni snaží nadzvednout nad uzel a nakonec to nezvládá je vážně emocionální. Obzvlášť když si pak člověk vygůglí fotku opravdového Toniho Kurze.

Pro mě nejlepší seriál roku, ne-li více let. Je to skvěle natočené, líbí se mi přechody mezi scénami, zamlžené pohledy na Londýn a především dynamičnost, jak hudby tak děje. Sem tam se objeví nějaká vizuálně velmi zajímavá scéna (třeba rvačka s Golemem v planetáriu). Většina herců si mě naprosto získala, Rupertem Gravesem, který hraje Lestradea velmi přesvědčivě ( v podstatě klasický nevýrazný detektiv, kterého byste si na ulici spletli s úředníkem), přes Martina Freemana, který je ve svém svetříku a s hrnkem čaje prostě k sežrání. Nejvíc mě ovšem (když nepočítám Benedicta Cumberbatche, protože to je jasné číslo 1) dostal Andrew Scott jako Jim Moriarty. Pro mě záporák tak jak má být, navíc s irským přízvukem a hodně divnou výslovností :-P. Benedicta, který je prostě perfektní raději ani rozebírat nebudu, to bychom tu byli dlouho :)

Hodně dobré. Výborná psychologie postav, skvělá práce s dětskými herci a nádherná Michelle Trachtenberg. Víc takových filmů.

Jsem z toho příjemně překvapená. Od filmu jsem si moc neslibovala, protože nejsem zrovna fanda disneyovské hvězdičky Seleny Gomez, ale tady mě dokázala příjemně překvapit. Konečně se ukazuje, že umí zahrát i postavu trošku jinou, než pubertální krásku. Myslím, že by měla častěji hrát spíš vedlejší (i když jen mírně) postavy. Ginnifer Goodwin mě ani trochu nenadchla. Znala jsem ji pouze z úsměvu Mony Lisy a Single mana (ale nejsem si schopná vybavit, co v něm hrála) a docela se mi pozdávala. Bohužel v Ramoně je její postava šíleně plochá. Hraje tetu, o které vlastně v podstatě nic nevíme, nevíme co dělá, jak se chová, jaká je. A proto mě celkem naštvalo, že právě ona je velkou částí rozuzlení příběhu. Z jejího štěstí jsem se ani trochu naradovala, protože mě jednoduše nezajímala. A pak je tu samotná Ramona. Z té jsem byla nadšená. Slečna ji hrála krásně čistě, bylo vidět, že se ani nemusí moc snažit. Ramona byla rozhodně tahounem příběh, protože bez jejích bláznivých nehod by to byla jedna velká americká nuda.

Pro mě bezkonkurenčně nejlepší filmový muzikál. Má děj, písničky jsou skvělé a herci také. Do ovestičkovaného Bergera jsem byla zamilovaná ještě několik dní po prvním shlédnutí. Je to zábavné, je to zajímavé, je to smutné a zpívá se v tom. Ultimátní kombinace.

Jeden z filmů, které dokáží přenést do doby, ve které se odehrávají. V průběhu snímku jsem toužila po tom, ocitnout se v Anglii v šedesátých letech, abych se mohla vlnit do rytmu Lazy Sunday Afternoon. Nejzajímavější výkony: Rhys Ifans, Philip Seymour Hoffman, Kenneth Branagh, Chris O'Dowd.

Herecký koncert. Právě tento film mě kdysi přivedl k Davidu Thewlisovi. Jeho Verlaine byl nechutný, slabý, syrový a zároveň inteligentní, lehce teatrální a zamilovaný. DiCapriův Rimbaud byl dětinský, vychytralý, divný a neukotvený. Oba dva herci dokázali prostě skvěle vystihnout své postavy. Nejzajímavější scény: Probodnutí ruky a soudní kontrola sodomity.

Ruskou kinematografii nesleduji, je na mě moc depresivní. Nemám ráda ruské herce, jsou také příliš depresivní (samozřejmě existují vyjímky, ale ty se k nám na západní trh dostávají spíše omylem než účelově). Dvanáct jsem rozkoukala spíše z donucení. A vida, byla jsem více než překvapená. Přes poměrně zmatený, ale vizuálně zajímavý začátek jsem se prokousala do tělocvičny, která mě uchvátila. Líbil se mi spíše divadelní námět, který se ale podařilo velmi zajímavě zpracovat, líbili se mi herci, kteří byli skvělí a zároveň podivně odpudiví, líbila se mi dramatičnost. Scény z Čečny byly kruté, ale zajímavé. Oslovil mě především tanec hlavního (jak se to vezme) hrdiny.

Ať už tvrdí kdo chce co chce, Holky z naší školky nejsou jen filmem pro pubertální slečny. Dobře strávený čas může přinést i dospělému jedinci. Stačí ignorovat podivnou dějovou linku a užívat si ujeté recepční, podivného Ruperta Everetta, bonbonoidního Colina Firtha a Stephena Frye. Gemma Arterton je proklatě sexy.