Úplné zatmenie

Tak tenhle film bych si na svědomí nevzal. Slova přece vypadají jinak, než znějí obrazy. Co namítat proti tomu, že JANR skvěle rozběhl štafetu a držel kolík, dokud ho nemohl předat Jimu Morrisonovi... "Občas vídám na nebi nekonečné pláže poseté bílými, veselými národy. Velká zlatá loď třepetá v raním vánku nade mou svými pestrobarevnými praporky. Vytvořil jsem všechny slavnosti, všechny triumfy, všechna dramata. Snažil jsem se vynalézt nové květiny, nové planety, nové bytosti, nové jazyky. Věřil jsem, že získám nadpřirozené schopnosti. Ale což! Musím pohřbít svou představivost i své vzpomínky. Jak skvělá kariéra vznětlivého umělce a vypravěče!" (jeden z posledních paragrafů Sezóny v pekle, překlad RT)... Myslím, že před touto vizí ztrácí film veškerou vypovídací sílu a stává se pouze estetickou záležitostí..... "Film je ze všech umění nejtotalitnější. Všechna energie a pocity jsou nasáty do lebky, ztopoření mozku, lebka nafouklá krví. Caligula toužil po jediném krku pro všechny své poddané, aby jednou ranou mohl setnout celou říši. Tímto přetvářejícím činitelem je film. Tělo existuje kvůli očím, stává se suchou lodyhou k podpírání těchto dvou jemných nenasytných klenotů." (Tohle je ale už Jim Morrison, překlad RT.) Pozn (pozor reklama!): Asi před 20 lety jsme s (dnes již zesnulým) skladatelem Patrickem Morrisem z Londýna zvažovali, jaká Rimbaudova básnička by byla nejlepší pro zhudebnění na jeho nové CD: Snadno jsme se shodli na "Au cabaret-vert"). V Zelené hospodě v Rimabudově rodišti Charleville-Mézières se nyní pořádají hudební festivaly; letos v srpnu tam budou třeba KoЯn (na ty já ale nemusím). (15.03.2017)

Nikterak objevně zrežírovaný milostný příběh dvou prokletých francouzských básníků sice má pár slušně zrežírovaných scén, ale cesta, kterou si Agnieszka Hollandová k dosažení cíle zvolila, zdá se mi být poněkud nešťasnou. Z básní Rimbauda a Verlainea uslyšíme sotva pár veršů a klidně by tedy mohlo jít o jiné dva výstřední homosexuály. V takovém případě by navíc nedošlo k rozporu mezi realitou a značně zdramatizovaným filmovým scénářem. Hollandové jako by skutečně šlo pouze o co nejvyhrocenější příběh o lásce a bolesti, jehož inspirace životy dvou milovaných i zatracovaných poetů má za cíl pouze přilákat pozornost lidí fascinovaných jejich dílem (ačkoliv právě o díle se nakonec nedoví kolem a kolem vzato nic). Pro ty, kteří si jméno ani jednoho z nich nespojují s nějakou básní výjimečných kvalit, tak opravdu může jít - jak píše Anthony - pouze o dva úchyláky, jejihchž (sebe)vražedné hry patří k těm nejlepším částem filmu. Celkem umírněné dvě hodiny děje se dost táhly, ve snaze o "absolutní" gradaci film navíc nekončí ve chvíli, kdy by skončit měl. Výkony DiCapria a Thewlise (ještě, že jsem Vězně z Azkabanu viděl již před Úplným zatměním, nevím jak bych na jeho vstřícnost k Potterovi pohlížel poté :) jsou pozoruhodné a na mnoha místech zcela logicky přehnané, nikoliv však kdovíjak dechberoucí a tudíž nepovyšující celý snímek na nezapomenutelný herecký koncert. 60% Zajímavé komentáře: Anthony, cold, GREGOIRE (25.06.2007)

70% - Lehce nadprůměrný film o sebezničujícím homosexuálním vztahu básníků Rimbauda s Verlainem. Nic víc. Jejich tvorbu i smýšlení režisérka upozaďuje, a soustředí se na onu „bulvární“ stránku příběhu. Ta bohužel bez jiných souvislostí žádné velké poselství nepřináší (snad kromě zamýšleného šoku z nahých scén), a tak tím jediným, co tento film dělá opravdu zajímavým, jsou herecké výkony obou hlavních představitelů. Zejména David Thewlis v roli Paula Verlaina se předvedl v mnoha přesvědčivých kontrastech, a udělal na mě ohromný dojem. Úplné zatmění je film s velikým tematickým a hereckým potenciálem, a proto mě dost mrzí, že byl jinak filmařsky zanedbán. Jako laikovi se mi nelíbil nápadně chaotický střih bez jakékoli formy, který se ani nesnažil korespondovat s hudbou. Ta se mi, tentokrát jako profesionálovi, nelíbila vůbec. Kaczmarek mi vadil už po samotné kompoziční stránce – statické střídání akordů, a mizerné vedení hlasů... zkrátka žádný xicht, žádný nápad, a školácké chyby v harmonii. Nebyl bych tak kritický, kdyby se zde skladatel nesnažil o neromanticky ostinátní, ale tonálně jasně romantikcou hudbu. Působí to pak na mě jako snaha o dobově znějící hudbu, s předpokladem, že posluchač o vrcholně romantické muzice nemá ani páru. Taková hudba mě ruší a kazí mi celý film. Cítím za ní totiž laciný přístup: „Chceme umění, hoď tam smyčce v moll“. Zkráceně: Filmařsky špatně, ale oceňuji herce a nápad pustit se do tohoto tématu. (23.11.2005)

Film dokazuje, že Leonardo DiCaprio bol hereckým talentom dávno predtým, než sa stal svetovou superhviezdou. Inak nám prináša nie príliš prívetivý obraz tzv. prekliatych básnikov, z ktorých si neviem kto by mal brať príklad. Opilecké skazené monštrá, ktoré dokázali pod vplyvom absinthu len načarbať pár nezmyselných riadkov na papier. A pomedzi to rozvrátiť svoje rodiny a pohoršovať okolie. Prínosom je, že film sa nesnaží ich spôsob života vychvaľovať a v podstate vôbec nesúdi. Dáva divákovi priestor na vypracovanie si svojho vlastného názoru. (03.08.2017)

Top rozporuplnost roku 1995. Na jedné straně "musíte" sledovat, jak Letec vobráží Remuse Lupina, na straně druhé musíte docenit ten majstrštich. Minoritní vlastník Krvavého diamantu vypadá na patnáct, Remus vypadá na návštěvu Dr. Chocholouška a divák se tváří kysele. Původně jsem chtěl dát odpad!, jelikož nepatřím mezi 4% minoritu, AVŠAK nemohl jsem neopomenout um Kaczmareka a Polky Agnieszky Holland. Jak jen někdo, kdo má za manželku takovej kus, může nastavovat anál takovému ptáčátku...Chvílemi příjemné překvapení. 82% (21.05.2012)